neděle 2. října 2011

Johny, La gente está muy loca!!!!!! FIN

Tak a než se mi povedlo dokončit článek, jsem na cestě domů... a všechny špatný zážitky už jsem zapomněla.... Takže budu pokračovat jen těma dobrýma =))))

NAVRAT
Sedim na letišti a klepu kosu, a lidi mluvěj divným jazykem... :D Tak i takový může být návrat do reality... Ještě Ani nejsem v čechách, ale nějak podivně už si přijdu doma... Když se někde okolo mě ozve španělština, co všeho nejradši bych tomu člověku skočila kolem krku a začla si povidat. Až tak je to divný po takový době, ehm, vlastně od unora... Jooo tak to už je pořádná doba :D
Jsem strašně unavená, za prvé mě čeká bezesná noc na lavičce v Bruselu, kde táhne od vchodových dveří a za další jsem poslední noci skoro nespala. Jak jsem si začala uvědomovat, že se blíží můj odjezd, každý volný čas jsem trávila s lidmi, který už taky možná nikdy neuvidím. Jasný, všichni jsme už vymysleli super plány, jak se v co nejbližší době sejdeme. Ale je mi jasný, že to nebude hned, a rozhodně ne se všema. Zvláštní, včera touhle dobou jsem naposledy stála na stagi v Taurito na Kanárech, lidi z týmu mě vyhazovali do vzduchu, a hosti tleskali, Elisa pro nás brečela z Djkabiny. ... Poslední večer pro mě a pro Oggiho uplně, poslední pracovní večer pro Alvara, skoro ani nemůžu uvěřit, že je po všem. Na rozloučenou jsem dostala tričko s fotkou z party, kde je celý můj tým a podpisy, a pak ještě od Ivana, Elisy a Alvara malý dárečky, který mě skoro dohnali k slzám a od Katy písničku, která mě k slzám dohnala zcela. Přemýšlím, co to bylo za píseň, ale uvědomuju si, že si z posledních dnu moc nepamatuji, například co mi kdo říkal, když se se mnou loučil nebo jak mě Max presentoval na poslední show... Večer jsem se sešli na posledy ve village, pak se přesunuli na pláž, kde jsme kecali, malinko pili a malinko kouřili... A vzpomínali na to všechno co jsme společně zažili. Svuj poslední večer jsem nezakončila jinak, než koupáním v bazenu v hotelu (taková klasika, kam jsme se každý večer po párty tajně plížili, páč ten bazen byl užasnej;) )... Na spánek mi zbyli tak dvě hodky, který jsem ještě dokázala rozporcovat na celky po 15 minutách, jak jsem se pořád budila. Ráno se mnou Elisa a Isty zašli až na zastávku a od tý doby je mi smutno...

Bye Bye Party...
Předposlední večer jsme se s Elisou rozhodli udělat na posled společně bordel v Puerto Ricu. Upřímně byla to párty na kterou jen tak nezapomenu! Animation despedida nemohla vypadat jinak než paření v kostýmech... Hm, asi by se hodili nějaký fotky že?? :D

Mám toho v hlavě tolik, takže muj poslední článek z Kanárů bude chaotická neuspořádaná změť vzpomínek s nadpisem „ nikdy nezapomenu“:

... na svuj poslední den, kdy mě animátoři po odpoledním club dance (danca Kuduro) hodili do bazenu i v kostýmu a že tam Ivan skočil se mnou... A ani na to jak ta samá myšlenka pak ještě dvakrát napadla hosty během mých aktivit (samozřejmě po tom, co jsem se převlékla do suchého) a neměla jsem nic na sebe, že jsem celé odpoledne dělala aktivity mokrá <3
... na muj poslední pracovní večer, kdy mě Max zavolal na podium a všichni se se mnou rozloučili... (ten večer jsme měli zrovna upírskou show, tak jsem z toho objímání byla celá od falešné krve a hrozně mi to „seklo“ :D)
... na mé poslední odpoledne strávené na pláži s Elisou, která se mnou vydržela minimálně pul hodinu rochnit se ve vlnách a dělat blbosti (přestože neumí plavat) ... taky jsem ji za to udělala diplom ;) A stejně tak na mé uplně první válení se na pláži s elisou ;)
... taky nezapomenu na ty odpoledne, kdy jsme se tajně chodili relaxovat do spa, užívali si saunu, turkish bath, nedáli nic a měli se prostě skvěle =)
... na Ivanovo flamenco v La Bambě, hlavně to poslední věnovaný Maggi a Miriam, když odjížděli, ze kterýho mě běhal mráz po zádech, ještě dobrou chvíli později...
... na Alvara a jeho taneční kreace v La Bambě, plný energie, kdy ho nezajímalo nic jinýho, než prostě tanec a na to, že uplně se stejnou energií dokázal tancovat s mýma klientama na vozíku...
... což mě připomnělo, že nikdy nezapomenu na hosty (asi 12 děcek) s downovým syndromem, s kterýma jsme na dýze tancovali jak o život a který předvedli takový čísla, že jsme se kolikrát mohli akorát tak stydět...
... a taky na jednu praštěnou Irskou rodinku, která tam předvedla karaoke, na urovni „Grana Canaria has got talent“ ;)
... když už jsem u těch klientů, nikdy nezapomenu na rodinku z Filipín a jejich dvě děcka chodící ke mě do miniklubu, s kterýma jsem strávili skoro každičký den a s rodičma jsme zase prokecali dlouhé večery před dveřma La bamby (disko) a než jsme se dostali dovnitř, tak nám ji vždycky zavřeli, jak jsme se zapomněli na čas...
... na všechny ty odpoledne strávený v aquaparku, kde jsme jezdili na tobogánech jako šílený :D
... noční plížení se do bazénu v hotelu Valle (bazen krásně svítil a blikal:D)
... na debilní kukarači (švábi), který jsou na kanárech skoro jak pánové zvířat, přežijou i spláchnutí do záchoda nebo výbuch jaderný bomby (tak i to se o nich traduje)
...na dayoff strávenej společně jízdou na koních, ve vyprahlé části ostrova s výhledem na letoviska a moře a mega brazilskou večeři, kterou jsme si samozřejmě zasloužili a která se skládala asi tak z 10 chodů pořádnýho masa a nikdo z nás se pak nemohl ani hnout :D ...
...nebo na poslední večeři s Maggi a Miriam než odjeli v Amfi Beach, v Mexický restauraci i s živou hudbou jenom pro nás a pak na minidisko, kterýho jsme se nadšeně učastnili jako hosté a profesionální show od hotelu ;) ...
... na moje poslední minidisko s Ivanem, který jsme si maximálně užili a bylo jak jinak než šílený, děti byly nadšený a rodiče to nestíhali :D
...na odpolední Danza Kuduro v Aquaparku, v šílených kostýmech, zvlášt pak na Basura moda, new canarian collection od Miriam, na muj oblíbenej kostým Robina Hooda i s lukem, na Ivana, tančícícho na výstupcích jednou jak Aguilera, podruhé jak Beyonce a nebo na naše hardcore porno kostýmy...
...na šílený večer v PuertoRicu v opičích kostýmech...
 
...na aquagym, kterej jsem dělala několikrát týdně ve valle a u kterýho jsme se šíleně nasmáli, massage train a nebo hra pepsi/fanta nohy nahoru...
 
... na Miriam, naše společně soužití a aktivity, párty v puertoricu, noční koupání v aquaparku nahý a její oblíbenou hru „I have never“, při který jsme se vždycky šíleně spily :D na její optimismus a vášeň pro modu... na dopis, kterej mi nechala, když odjížděla i s balíčkem  bombonu-jahod (prej, když nechci do švédska jako všichni sbírat jahody, tak ona přinese švédsko i s jahodama za mnou) a na její super upřímný hlody (zasvěcení ví :D :D :D) a na to, že mi (nevim z jakýho důvodu) říkala „my little pumpkin“ :D :D
... na to jak jsme byly všichni po dvou týdnech zhusený jídlem z restauračky, a na to jak jsme od snídaně kradli ovoce a muffiny ;) kdo ne? ;)
...na face-paintings v miniklubu, pirátský dny a všechny ty děcka, na serious games, když zlobili... na to jak jsem první dny chodila z miniklubu rovnou do postele, jak mě to vyčerpávalo
... na mojí pozici DJe během show a sabotáže, který jsem jim dělala na minidisku, na chuchu chua song...
... Na tennis teachera, kterej pro náš tým organizoval tournamenty, na dvouhodinovej squash ve 40°C, minidiska s jeho dcerou Koni a všechny vtipy, kterýma mě s Markétou dokázal uplně rozsekat :D :D a taky na to že vypadal jak Daniel Duchovny ;)
... na mámu (češku z hotelu Laga), která mě vždycky udělala ty nejlepší toasty na světě...
... na fama show a Alvarův temporary dance na Hallelujah
... na Judas trio
...na crazy grease (Ivan v roli sandy) aneb jak to vypadá, když kocour (šéf) není doma :D...
... na naše pyžama party s Elisou, Market, Alvarem a Ivanem, koukání pořád dokola na Rio a Burlesque :D ...
... na Ronalda, klučinu z kolumbie s kterým jsme byli na výletě, na to jak jsme mu málem rozbili auto, na protančené večery na stagi v Harleys a v La Bamba a na to jak se debilně smál :D
... Na hakuna matata ve všech jazycích najednou...
... na to jakej byl Oggy mizernej řidič :D
... na village life, život praktikantů a animátorů v luxus místnostech s výhledem do skály ve společnosti švábů, na monopoly večery, chlastací večery a tančící večery
...na Ahmeda a naše konverzace o kočkách :D (chtěl mi dokázat že jeho kočka je hezčí ale uplně náhodou nenašel žádnou fotku, ahááá ;)

... na všechny  ty opilecký vide co jsme natočili :D
... na george, nového přírůstka do village rodiny, malý krásný zrzavý kotátko =)
...Na Lucy (naší Barbie), a její olíbenou činnost, procházet se ve village zabalená jen v osušce...
... na první day off v horách a kemping na zemi, koupání v jezeru a romantickou grilovačku...
... na pomidor hru na pláži...
... Na birthday party pro Adama a Elisu
... na to jak jsme byli s Ivanem a Alvarem na dunách, váleli sudy a Alvaro mě učil tančit balet na pláži :D
... na buffalo a four kings ;)
... na všechny cachondos y locos ;)
... Na věčný debaty o sexu :D
... na jožina z bažin :D
... na Marketu, její opilecký večer na pláži, piramidu z cigaret
...na naši polštářovou revoluci :D (to nám jednou ukradli polštáře, páč chyběli hostům, tak jsem si nakradli z lounge) a nikomu to nebylo divný :D
... na „la gente está muy loca“ song
... na Katy, mojí novou spolubydlící, věčně se usmívající milou a upřímnou holčinu, která krásně tancuje, zpívá i hraje... na ty dárky od ní, společná tajemství, scenky jen pro mě, bláznivé army partcipation shows a všechny ty vtipný momenty... <3
...na Elisu !!! na to jak jsme na sebe na začátku vyzbyli a na to jak mi tam byla až dokonce nejlepší kamarádkou, na to jak ji uplně všechno a všichni dokázali vytočit, na její Amy Winehouse playback, na naše společné participation show a taneční session v La Bamba, na to jak se jí povedlo usnout uplně všude a za jakýkoliv podmínek, na to jak si neustále stěžovala na to že je tlustá :D, na to jak si dokázala od rána do večera na něco stěžovat a jak si myslela, že má vždycky pravdu :D <3
... na Ivana!!! Kousek Granady na kanárech... Nejšílenější člověk, kterýho jsem kdy potkala, na ty dny, kdy se převlíkal za ženský, na ty dny, který celý prozpíval, na to, jak si rád stahoval kalhoty a běžel polonahej za autobusem, když odjížděla Marketa :D ... na všechny ty prokecaný večery, na všechny společný emoce, zážitky a že jich v Taurito nebylo málo! ... a hlavně na ty momenty co se slovy nedají vyjádřit <3

Další kanárský příspěvek


Hej hou ;)
Tak už mám letenku domůůů!!! Třikrát hurá hurá hurá... 20. září vyrážím z Las Palmas, směr Brusel, tam minimálně jedna serie seriálu a pak 21. ráno domů =)))
Zatím jsem viděla odjíždět jen jednu osobu, Angelu, která tu byla myslím 6 měsíců v restauračce, a odjezd to byl uplakaný.. takže jsem zvědavá na sebe :D
Jináč už po měsíci a půl můžu říct, takové zajimavé obohacující léto plné dobrých i špatných zážitků... Mezi to dobrý a obohacující zážitků můžu považovat hlavně tu hromadu lídí, kterou jsem tu mohla poznat. Počínaje mým neuvěřitelným týmem a konče hosty ;) Vážně, bylo tu pár hostů s kterými jsme si i vyměnili emaily a na který budu vzpomínat... a možná je někdy v budoucnu i navštívím. Je to vlastně nejhorší část práce, poznáváte spoustu nových tváří a jakmile začnete mít někoho vážně rádi, posunete se z hloupých řečí dál, začnete svý hosty poznávat, najdete něco společného, tak vám odjedou. A druhý den jdete zpět k bazénu a vzpomenete si na všechny ty vtípky a tak... A vše začne na novo, a pořád dokola... Někdy je to vážně náročný, protože pořád šíříte a rozdáváte energii a ne vždy se to vrátí. OMG a taky je to šíleně náročný na paměť :D a to jsem si myslela, jak mám buňky z restauračky vycvičený... :D Momentálně je tu spoustu super hostů, v mým hotelu spoustu vtipných španělů a když dělám v Lagu (jsou tu celkem 3 hotely: Valle, Lago, Costa) tak zase angláni, rodinky se super děckama, pár čechů ale zrovna ted nic spešl... Nejradši mám, když pracuju sama a nemám nějakou konkrétní aktivitu, páč se můžu zastavit u kohokoliv chci a jen si prostě pokecat, vlastně i to je moje práce :D ... První dny jsem měla trochu problém, jentak k němu přijít, dělat srandu, najít společné téma... Ale ted už to jde skoro samo.... Samozřejmě párkrát se mi i stalo, že na mě někdo prostě blbě čuměl, jako co chci, a že si přijeli jen odpočinout na kanáry a ne povídat s bláznama... :D ... Nejhorší co tu bylo, byly asi pubertáci ze skotska, který si z nás víceméně jen dělali prdel, že jim nerozumíme, zmetci rozmazlený. Všem bych jim přivázala otěže ke kotníkům a poslala z kamikaze tobogánu :D ...Dalšími pozitivy je, že tu vlastně od rána do večera sportujeme (děláme aktivity) a pak večer se jen přesunem na disko a pro změnu zase tancujeme. Občas s hosty, nebo popíjíme a nebo Alvaro vymýšlí šílený kreace a my si je snaží napodobit.
Ve volným čase si zajdem třeba na pláž, nebo do Costy na internet (jediný místo, kde je wifi), někdy do aquaparku, vyblbnout se ;) Já jsem si občas zašla i na squash.. a když jsme tu měli trenera na tenis, chodili jsme společně (mám na mysli, animation team) hrát tenis, někdy jen sedíme ve village, kecáme, popíjíme, hrajem monopoly ( :D )... Ale toho volný času vlastně tolik není, takže v poho, nenudíme se :D
No a ty špatné momenty... ze začatku jich bylo celkem dost... jak jsme přijeli, nikdo nám nebyl schopnej pořádně vysvětlit co máme dělat, lidi se chovali dost povýšeně, kdože se jim to plete do krámu a taky jsem v týmu (mezi ženskejma) cítila šílenou soupeřivost. Baby se tu navzájem hlídali, kdo co dělá dobře a špatně (hlavně špatně)... s odstupem můžu říct, že to bylo hlavně proto, že jsem byli nový, jak začlo přicházet víc novejch, postupně to zmizelo.. asi jak jsme začli navazovat přátelství a nebo se to jen přesunulo na jiné osoby :D
....

pátek 19. srpna 2011

GRAN CANARIA – little introduction ;)


Hola hola =)
A je tu ode mě další článek. Varuji předem jsem unavená (a je toho tolik), že napíšu jen pár základních fakt, abyste aspoň věděli jak se mám ;) Jaj já se tak stydím, ten článek už slibuji tolika lidem takovou dobu, ale já „vážně“ nemám čas :D no šak to znáte ;)

Takže co tu vlastně dělám?? Zrovna jsem si volala se svým drahým mužem, který si ze mě dělal srandu: „á ty chuděro, zítra zase práce po day off, to musí být děs, vstát v 11, zajít si na dobrou snídani, pak si zahrát šipky a petank, oběd, clubdance, á ne, pak vodní polo, pauza, véča. Pak dýza, povídání si s hosty, nechat se pozvat na drink a možná fiesta... Vážně taky by se mi nechtělo do práce“

Ouki, tak takhle více méně vypadá muj den :D :D Vážně, jsem pracovně vyčerpaná :D
A teď ty fakta. Přijela jsem do resortu „paradise resort“ na pláži „playa Taurito“... takové zapomenuté místečko na jihu Gran Canaria, hodně klidné, v zálivu s plážičkou, aquaparkem, minigolfem, celkem 3 hotely a ještě nějaké apartmány okolo. Bydlíme tu všichni spolu (což je super), lidé z restauračky, animátoři, praktikanti. V zadní části jednoho z hotelu, s výhledem do skály :D máme celkem pěkné pokojíčky, jsme tu po dvou, s vlastní koupelnou. Řekla bych že pohoda, vařit ani uklizet si nemusíme :D ohh, jaká úleva ted po půl roce v Granadě. 

Miriam 
Bydlím se švédkou Miriam, super holčina, jsem hrozně ráda, že jsem chytla zrovna jí ;) je to taková praštěná duše.

Max 
Šefikem Animátorů je Max, klučina (28) z Německa. Talentovanej šílenec, možná trochu arogantní, jak kdy ;) vždy mě překvapí, myslim si že v jádru je to vážně obyčejnej hodnej kluk. Je to přesně ten typ šéfa, co je vic váš kámoš než šéf, jako tým nás dobře organizuje aniž by musel rozdávat rozkazy ;) Ale nasrat se taky dokáže. Fajn až na naše první setkání, si myslím, že s ním vychází v poho ;) ... Ouki, to seznámení, typická já... Došlo na otázku mluvíš německy a já řekla, že ne ,a že němčinu nesnášim a že je to hnusnej jazyk :D sorry ale on vážně nevypadal německy :D .. doufám, že už zapomněl, nebo že zapomene až mi bude psát recommendation...

ivan 

ivan
Pak jsou tu dva kluci z Granady... Oh, jak já jsem byla na začátku ráda, že tu jsou! Vážně! První týden jsem téměř nebyla schopná komunikovat v angličtině :D (jep, cítím se trapně, ale co naplat). Oba dva jsou zvláštní, jeden gay, a druhej panic, ale vlastně je to super ;) A jsou to šílení talenti, škoda, že se to nedá popsat slovy. Jo jména: Ivan a Alvaro ;)  tancujou jak bohové... Další duvod se tu cítit trochu trapně :D Opravdu uvažuju, že až se vrátím začnu se tanci víc věnovat. Je úžasný jak dokážou někteří lidi šířit energii tancem. Ivan je tak trochu miláček všech hostů ;) hlavně děti, jo vlastně jediný kdo ho nesnáší jsou mladý angláni, důvod je jasnej myslim :D
Alvaro
Dalším chlapem v animation je Adam, praštěnej kluk z madarska, druhej šéf a myslim nejmenší tanečník (když opomenu Dje). Za to, když vlítne na stage není host, kterej by se nebavil, má skvělý nenucený vystupování ;)

Oggy
A posledním chlapem je DJ Oggy, Poland, většinou mu tu všichni říkaj The muscle man :D ... Oggy se neobejde den bez posilky a já závislej na svý dokonalý postavě. Animation dělá, protože je to super job, holky po něm šílej (ty mladý hlavně) a o sex není nouze. :D :D To, že nám ženám z animation nepřijde nijak ukouzlující, je věc druhá :D Skoro bych řekla, že když ho člověk pozná, je to takovej mladší bráška.

Market
Ouki přejdu k ženské části mého týmu ;) Skoro všechno jsou to vypočítavý potvory :D haha... Ne, všechny ne, začnu češkama ;) ze všeho největší radost mi udělalo, když jsem asi třetí den zjistila, že jsou tu dvě češky ;) a do toho že jsou fajn. Holčiny jsou od Fischera, takže mají trochu jiný rozvrh, ale třeba Market mezi Animation hodně zapadla a dokonce dělá i show. Nutno podoknout, že některým to vážně není po chuti :D Ale což, je vážně dobrá a přinesla do týmu novou jiskru (tím nechci říct, že jiní jsou bez jiskry, jen po pul roce, už možná trochu
unavení).
...
Ták, než jsem se dostala k dokončení článku, druhá češka odjela, budiž, o starost míň... Pak je tu slovena, poslední dobou se ujala přezdívka Barbie, je to peroxidovaná bloncka, která se snaží být za každý situace hrozně sexy. Má i světlý stránky, ale většinou je to samá přetvářka. A dokáže být na lidi vážně „milá“. :D Spí s druhým šéfem, a jejím cílem je vydržet déle než ostatní, aby se mohla stát taky šéfkou :D Vtipem říkáme, že Lucy (Barbie) s Adamem (2.šefik) to tu jednou povedou a rozkazovat budou svým vlastním dětem. Lucy se snaží být s každým hrozná kamarádka, ale většinou ji tu rádi nemají...
Další holčinou je Maggi z Miniclubu. Milá holčina z Portugalska, moc pěkná, a přijde mi, že po tý době co tu strávila už trochu nezaujatá. Já ji mám ráda, ale prý si na ní mám dát pozor, ostatně jako na všechny :D Jak jsem řekla, holky se tu mají vážně rádi. Buď se perou o místo na stagi, nebo o přízeň (postel) šéfiků, nebo všechno dohromady :D
Krom Maggi tu máme ještě jednu holčinu z Portugalska, Elisu, společně jsme tu jako praktikantky přes Animafest. Elisa je v týmu nejmladší, je jí jen 18. Ale je to super baba ;) Pořádně od rány, občas až moc drzá, ale aspon nemá za potřebu tu lízt každýmu do zadku a každý den vymýšlet nový drby. Přijeli jsme zhrubka na stejno, jediní a první praktikanti vubec a zbytek tak nějak vubec nevěděl co s námi. První týden tu na nás taky každej koukal, komu že jsme to přijeli ukrást jeho roli a tak, takže nám vlastně ani nezbylo nic jiného než se spřátelit :D Vlastně jsme byli taková čtyřka ještě s našimi granadinos ;)
Další ženou  týmu je Esthy, taky Madarka, holčina co si myslí, že je nejlepší tanečnice na světě. (bodejt by ne, když ji to tu pul roku všichni opakovali). Jep, tancovat umí a taky „chodila“ s hlavním šéfem... Máme to tu ale zajimavé ty vztahy. Jináč je to holka tak trochu (spíš uplně) bez fantazie a nápadů, která má neustále strach, že ji zde někdo ukradne její pozici. Dál je to taky hrozně negativní člověk a poslední dobou i hipochondr. Objevili se tu lepší než je ona, tak si našla zranění na který se snaží vše hodit. Abych neříkala jen to špatný, na parketě je vážně moc dobrá, ale rozhodně by jí prospěla víc se věnovat tomu co dělá a ne ostatním.


Takhle to vypada ve village
Tak jsem to shrnula snad vše ;) ve Village (jak tady tomu říkáme) bydlíme společně i s praktikanty z restauračky, takže společně chodíme pařit. Nebo tu jen sedíme venku, popíjíme, kecáme, klasika =)

Pracovní den ;)
Začínáme v 11 ;) což je celkem v poho, ne? Před tím si ještě skočíme na snídaní do restauračky. Snídaně jsou fajn, maj tam spoustu sladkej zákusků, mimo jiné =) Den začínáme společně v aquaparku ;) Na jevišti pod tobogánama vítáme hosty „clubdancem“. Tancujeme na debilní písničku od Dona Omara, Danza Kuduro. Hosti ji milujou, my ji nesnášíme :D... Pak máme do jedný aktivity, stíháme 2. Každou aktivitou začnem tím, že uděláme kolo kolem bazénu a lákáme lidi... Dá se tu dělat prakticky cokoliv: pinec, volej, basket, fotbal, minigolf, petanca, tenis, squash, do toho máme aquagym, šipky, střelbu z luku a plus ruzný mini hry a tak. 

Rozdělený to máme na teens a dospěláky, a ty nejmenší chodí do miniclub s Maggi. Ve všech aktivitách můžou hosté vyhrát diplomy, který jim pak večer oficiálně předáváme na podiu za potlesku ostatních ;) Hosti to maj strašně rádi, my míň, páč ty diplomy musíme pořád malovat :D Krom diplomů můžpu dospělý vyhrát i koktejl bo tak.
V 1 jdeme na oběd do jídelny (comedoru), kde je jídlo týden co týden pořád stejný a hnusný. Maso jsem uplně vzdala, takže moje odpolední stravování zahrnuje hranolky a salát... whoo, a občas nějakej dezert nebo tak. A plus co si ukradu na snídani :D nj, člověk se musí nějak přizpusobit. Výhodou obědu je, že chodíme všichni společně. (večeře a snídaně v restauraci nemůžeme trávit spolu (u jednoho stolu). Je to jedno z pravidel, který sem ze začátku vážně nechápala, tím spíš, když mi bylo řečeno, že si mám sedat k hostům. Ani jednou jsem to neudělala. Ale vzhledem k tomu, že jsme rozdělený do třech hotelů a kvuli rozvrhu chodíme jíst v jinou dobu, tak je mi to fuk, stejně se moc nepotkáváme. A na konec jsem ráda, že aspon někdy se můžu najíst uplně sama a nemusím řešit ke komu si sednout:D)

Po obědě je trenink na večerní show, a pak je opět Danza Kuduro v aquaparku, tentokrát v kostýmech. Můžem na sebe navlíknout uplně cokoliv, takže je to většinou prdel. Lucy na sebe ze zásady navlíká něco, co možná nejvíc sexy, Ivan se zase pořád převlíká za ženskou a nasazuje podpatky. A my s Elisou hrajeme hru "random costume" ;)
Odpoledne máme další aktivitu (od přístího týdne toho má být víc) takhle končíme ve 4, ale prý se to posune na 6... A taky je v aquaparku „splashdance“ jedna z mých oblíbených činnosti, zvlášť, když tancujem s Adamem. Vypadá to asi tak, že se pustí hudba typu „waka waka“ „la Bomba“ „Macarena“ a další, tancujeme na rampě, a zbytek tancuje dole ve vodě,  o víkendech klído i 200 lidí, takový menší šílenství :D

Večerní program začíná v 8 s Minidiskem. Líbí se mi, že písničky do minidiska jsou v ruzných jazycích, takže si tam téměř každý děcko najde něco svýho... Po minidisku se slavnostně předávají diplomy a začíná Preshow – což je bud bingo nebo hudební quiz. V Bingu máme pro hosty vždy výhru typu: fláša šáňa vstup do Spa, Másage, jízda na Jetski a každý večer jsou dva výherci.  Před bingem skupinka lidí chodí a snaží se prodat co nejvíc lístků. A co je na bingu nejlepší, že vydělaný penízky jsou naše ;) Občas jedeme na výlet, kempovat, nebo jen grilujem, či jdem na véču. Co jsem přijela tak dokonce byli přes noc na lodi all inclusive, shit... :D 

A na quizu je zase fajn, že je to prča, aby host mohl odpovědět a vyhrát, musí přiběhnout na podium a posadit se, což je většinou vždycky bitka :D

Tak a teď k show, každý večer máme od devíti nějaký program(kromě středy, to máme společné day off, což je uplně super ;)) ... Vzhledem k tomu, že většina lidí jsou tanečníci, tak máme taneční tématické show, plné choreografií a kostýmů, playbacků a tak (Mamma mia, Grease, Glea, upíří Seize the night, Burn the stage, American Idiot, We will rock you)... Ničeho takovýho se neúčastnim, když nepočítám to, že dělám třeba Dje, starám se o hudbu a světla a tak... Mimo taneční show, máme ještě participation. Těch se zase téměř vždy účastním. Volíme si miss nebo missáka (akorát to není o kráse ale hosti plní na podiu různý vtipný úkoly). Krom toho máme i show Animation vs Client anebo Men vs Women.
Po každé večerní show (je Clubdance, samozřejmě), a pak minimálně pul hodky v kostýmech děláme PR, chodíme od stolu ke stolu, povídáme s hosty atd. A v 11 se přesouváme na disko, který je v resortu. Zhruba každý den jsme tam tak do 12 (většinou dýl, když je dobrá zábava). Pokud jsme tam pracovně (to znamená s hostama) můžeme pít zdarma (z alkoholu jen pivko nebo víno, bohužel)... Dřív to prý bylo lepší, hotel se tolik nezajímal o prachy, a animátoři se zde opíjeli každej večer zadáčo a do němoty... :D (nj, nemůžu mít všechno, dřív se taky pracovalo 60hodin týdně)

Tak to byl v kostce náš denní plán ;) Ač to tak nevypadá, tak pracujem 8 denně, a pouze 40 týdně... Ale asi měsíc zpátky to bylo klidně i těch 60 (he, než jsme přijeli my, praktikanti)... Máme dva dny volna, jeden společně, což je taky super ;)

A hotelovým maskotem je tygřík „Bruks“, kterej s náma chodí na clubdance, na minidisko, do restauraček fotit se s děckama a tak. Tygříka milujou všichno až na toho, kdo se musí oblíknout do toho šílenýho chlupatýho kostýmu zatímco je venku vedro jek v pekle :D :D

zatím vše z mé strany ;) a brzy napíšu i něco víc osobního, jak se tu mám =) papa

pondělí 18. července 2011

Poslední andaluský výlet =)

 ANDALUSIA
Opět se vrátím zase na chvíli do Španělska ;) Zapomněla jsem totiž popsat náš poslední „adrenalinový“ trip. Vlastně, chvílema byl opravdu adrenalinový, ale to už nám zkušeným ani nepřijde;)


 Členové týmu: 
řidič Kašpi, který nás bavil svými bystrými poznámkami
Gábuš, která každý večer usla jak první a ještě to udělala tak, že spaní znemožnila ostatním
Kiwík, zodpovědný člen týmu připraven na všechny krizové situace
A já (Gábuš by určo řekla, že hromotluk týmu, ale já se bráním, páč to říká jen proto aby sama od sebe odpoutala pozornost :D ) takže dejme tomu: Sába fotograf  a dokumentátor týmu :D

Výlet nemohl začít jináč než pujčením auta v Auriga Crown (do ted se s nimi ještě dohadujeme o nevrácenou zálohu 80E, wohoo)... Dostali jsme již známého mercedesa, a páč je to taková pomalá kupa hnoje, Kašpí mu vymyslel jméno „Hnědka“, a to mu zustalo... V pátek ráno jsme do „hnědky“ naložili všechny nezbytnosti = hromada krámů, nechyběl těstovinový salát, 3kg mrkve a spoustu sáčkových polívek, který ve výsledku nikdo nechtěl jíst a jen se každou noc vylejvali... Poučení do příště: žádný pytlíkový polívky :D
První zástavkou měla být ruta k vodopádu Río Verde. Nejdřív jsme jezdili kanonem a hledali tu správnou zastávku, vedro bylo jak sviňa... Jak to tak s naším drahým průvodcem bývá, když už jsme hledání vzdali a vybrali nějakou cestu, nakonec to byla ta správná :D ... Konalo se trošku té turistiky „senderismo“ (ve španělštině) za cílem dorazit ke krásnému vodopádu „catarata de los arboles“, (protože vodopád vytvořili stromy, který vzala voda). Nádhera ;) měli jsme štěstí, jediným společníkem nám byl jeden turista, kterej se nezdržel dlouho... Pod vodopádem bylo krásný jezírko, osvěžující průzračná voda ;) a kousek vedle jeskynka. Dali jsme si drobet voraz a přemýšleli jak se dostat zpět... Samozřejmě tou samou cestou se nám nechtělo, a doporučovaná ruta byla trochu nad naše možnosti (za použití patřičné výbavy) takže jsme to nakonec napálili zkratkou... Tím myslím vážně zkratku, problém byl v tom, že to bylo „příjemné“ stoupání po prašné silnici, kde nebyl žádný stín, a připomínám: bylo kurva horko.

Dále už pak nevím co se přesně dělo až do večera, ale další zastávkou byla Rio Chillar. Tomu předcházelo naše zábavné hledání kamenolomu :D Napoprvé jsme našli dálniční most, na podruhé už pak kamenolom :D „děkujeme drahý průvodče :D“ U řeky / cesty, nevím zda to první nebo druhý, jsme si rozložili na krásným místečku karitaťky a začali náš klasický večer hororovými povídkami :D Super, když jsou všude kolem vás jen stromy a tma jak v pytli. Řekla bych Murphyho zákon, asi jakože debata u večeře skončí (nebo začne) u hovna :D ale to jsem trošku odbočila... Moje první noc byla typicky probdělá, páč mě vždycky chvíli trvá, než si zvyknu na to otevřené prostředí... To že jsem měla celou noc ruku skoro na spoušti od pepřáku mě ke klidu nijak extra nepomohlo :D a ejhle, málem se ráno hodil... Nechci říct, že se nás někdo snažil napadnout to ne... Ale probuzení od slintajícího metr vysokýho psa, není zrovna „eňo ňuňo“ (bože, kdo mě kdy naučil tak blbý slovo?? :D) ok, abych byla přesná kolem nás běhali 3 velký psi (asi je přilákala naše nedojedená polívka:D) fajn, pepřáku nebylo třeba, uklidním vás, za rohem se objevil páníček... Bláhově jsme si mysleli, že ranní šok ještě trochu zaspíme, ale autobus plný turistů vyrážejíc si na turu nám překazil plány. Aspoň jsme si chvilku užili toho pocitu „býti atrakcí“, pomalu sbalili saky paky.. A vydali se vstříc dalšímu dni ;)


El chorro
Úžasná soutěska, kde se nachází takzvaná „Caminito del Rey“... tato královská cesta byla bohužel uzavřená. Přiznám se, bylo mi to fuk, já bych tam stejně nevlezla bez výbavy ;) a tu nemám, a kdybych ji měla, tak stejně nevim, jak ji použít :D haha, aspoň mi to nemuselo být líto. Tudíž jsme si udělali alespon procházku krásnou krajinou (jakási rezervace) a odpoledne zakončili koupáním v jezeře.


A protože se naše cestování nemůže obejít bez problémů, kašpimu se povedl úžasný kousek s autem :D Zrovna jsme se to snažili zaparkovat na odstavným pruhu u kostelíka. Rána! A auto se začalo podivně pohupovat. Otevřu dveře a pode mnou díra jak hrom! Jedním kolem jsme viseli nad velkým odkrytým kanálem, kterej přes ten hup prostě nebyl vidět. Jo, zavládla trošku panika :D Holky se vzádu snažili vyvažovat tak že si sedli na jednu stranu, já jsem přeskočila díru a vylezla ven a tahala zadek zpátky k zemi :D ee, takhle bychom to asi do kupy nedali, naštěstí zrovna kolem projíždělo auto (v takový prdeli, ne zrovna vídaný jev :D) ... Zautočila jsem na silnici a stopla auto, po tom co kluci španělský pochopili co se děje, se ozvalo několikrát „joder“ :D zařadili jsme a naše hnědka byla zachráněna =) Abych nezapomněla, nemohly odjet aniž by neutrousili párkrát „guapa“ směrem k anší blondýnce =)


Celej den jsme měli tak podivně posunutej, že jsme dorazili k rezervaci s plameňáky „laguna de piedra de fuente“, tak pul hoďky před západem slunce =) U jezera měli skvělý moderní infocentrum. Tam si taky Gábuš koupila naušnice s plameňáky. Vyčkali jsme západu slunce a kochali se ;) Bylo to super...
Bohužel následný hledání „přístřešku“ „plácku“ či čehokoliv už zase taková sranda nebyla... Celej večer byl dost divnej, až to holky donutilo otevřít víno a vypít ho i za „kafové“ teploty. To zvedlo na chvíli náladu. Na druhý den jsme plánovali prohlídku Setenilu, takže už několik kilometříků před ním jsme se začali koukat „kde by to šlo“. Bohužel v těhlech končinách to nebyla žádná sláva. Vyzkoušeli jsme několik odboček, z jedný se vyklubala točna pro kamiony (kde hrozilo, že nás někdo přejede, okrade a podřeže (to je jenom vtípek rodinko;)), z další na první pohled hezkej plácek u řeky, kde nás do pěti minut zahnali zpět do auta komáři ale z většiny se nevyklubalo nic :D V olivových hájích jak jsme zjistili se taky spát nedalo... Krom toho, že velká většina ze sadů byla za plotem, kde hlídali psi. Zemina nebyla zrovna nejměkčí. Ani v Setenilu jsme při hledání neuspěli. Málem jsme si u statku lehli do koňskýho hovna, až jsme to nakonec zaparkovali na konci obce u silnice, úplně zoufalý, vyčerpaný a hlavně odevzdaný myšlence, že to prostě přežijem jednu noc v autě. K večeři jsme si dali bramburky a pivo a na hygienu už neměl náladu vůbec nikdo :D Ivča to po chvíli vzdala, že radši pujde spát do bodláčí, následně i kašpi, já jsem se porád budila kvuli zimě, jen Gabča zabrala co by jeden luskl prstama a vytvářela atmošku svým pochrupováním :D Prý normálně nechrápe, tak jsme měli štěstí, nám chrápala každou noc :D 


Nedělní ráno začalo tím, že nám u snídaně  došel plyn =/ super, páč španěláci v neděli zásadně nepracují. Tak jsme za podmínek 5ti hvězdičkového hotelu provedli petkovou hygienu, wohoo. Klasika, celej den bylo horko jak v prdeli, už ráno nám tak nějak došlo, že s nějakou turistikou se prostě počítat nedá, vyškrtali jsme pulku z plánovaných zastávek a vyrazili na vyhlídku do Setenilu ;) Moc pěkný bílý městečko, bílý baráčky, úzký uličky, udržitelnej cestovní ruch, pár hospudek a baru, nějaké ty suvenýrshopy =) Setenil jsme vybrali proto, že v něm jsou baráky zapuštěný do skály a dokonce ty skály tvoří takový zajimavý převisy/balkony. Pro majitele restauraček to znamená „žádný strach, že se zákazníci budou potit na slunku“ =) Městečko jsme prošli důkladně, navštívili tři hlavní ulice (hlavní = zajímavé) a vydali se do Zahary, dalšího městečka „pueblo blanco“.
Cesta byla vážně zajímavá, nejenže to vypadalo, že všechny cesty jsou uzavřený „carretera cortada“ ale ještě jsme se pak při hledání ztratili (navigace byla vybitá a neměli jsme žádnou pořádnou mapu) a místní ve svých popiscích nebyli zrovna zajedno :D „carretera cortada“ naštěstí neznamenala jen, že je cesta uzavřená, ale taky že muže být místy přerušená. Myslím do slova :D Občas prostě kus chyběl, nebo byla sesypaná do pole (cesty zde byly opravdu hodně klikatý, a byl to samý dokopec a skopec) takže asi tak. Žádný velký rychlosti jsme si netroufli a i tak nám pak bylo docela zle :D

Zahara byla užasný městečko na kopci, nad přehradou, takže výhledy byly okouzlující. Na Zaharu a okolí bylo možný se podívat i zvrchu věže, která byla na kopci, nad městem... Ve 40° to byl trochu porod se tam vyškrábat... A ještě ke všemu se nám do cesty postavila překážka.. Dovolte mi to vysvětlit... Zminovaná věž byl jediný pozustatek z pevnosti co se zde nacházela předtím, takže věž a nic víc, žádný turismus, jedna dvě malé vyhlídky... žádná elektřina světlo, brána nebo hlídač, nic... nahoru se muselo dojít po schodech uplnou tmou... a protože věž zustáva přes noc uplně opuštěná, někoho z místních teens napadlo si z turistů vystřelit a (sory) nasrat přímo doprostřed schodů do nejvíc temný části. Samozřejmě že nic není cítit do té doby než se toho nestoupne, což se přesně pře námi stalo nějakému ubuhému angličanovi :D :D sranda... Nakonec sme tam nahoru za světlo vylezli taky, páč nám bylo líto se na to vykašlat...
V zahaře jsme pak ještě zustali na oběd, dali si na osvěžení gazpacho a pizzu ;) Myslím, že jsme pak navštívili jen jedno bílé městečko, páč jsme byli z toho horka vážně mrtvý, městečko se jmenovalo „grazalema“ , 10km dlouhá cesta nám trvala snad pul hodky, jak byla silnice klikatá... Tyto městečka jsou více méně pořád jen to samé, takže jsme se dlouho nezdrželi a poslední plánovaný město už jsme jen prolítli (a ještě se teda zeptali na nejbližší pláž). Ta bohužel byla hodku cesty, ještě jsme udělali takovou zoufalou zastávku u jednoho jezera (na mapě jsme objevili modrej flek), kde byl více méně jen nasypanej hnuj a samej rákos, hnus... Pokud bydlíte daleko od pláže, ve Španělsku je to prostě s koupáním zoufalý.
Dojeli jsme až k šíleně přepráskaný pláží v „Santa Maria“ s výhledem na jeřáby a přístav ale na osvěžení nám to neubralo. Tady jsme pochopili, jak vypadá takové španělské „vyrazit si na pláž“. Lidé tam doslova vytvářeli gheta, se stolečkama a židličkama, nesmí chybět slunečník a lednička s jidlem a pitím.. A takhle tam rodinky a přátelé pěkně kempily... Taky jsme si nemohli nevšimnout, jak byli všichni španělé šíleně tlustý (to zminuju jen proto, že jsem nedávno viděla anketu, kde byla španělská mládež umístěna na první příčce co se obezity v Evropě týče).
V Santa Marii jsme se taky rozhodli přespat v kempu ;) neže bychom měli stan, to ne, leželi jsme na karimatkách ve spacáku jako vždy, jen jsme za 5E měli k dispozici i sprchy. A to nám za to stálo. Každej jsme si dali sprchu ráno i večer :D Holky teda se sprchami měli trochu špatnou zkušenost, přilítli celý nasraný a vyděšený, že dovnitř vlezl nějakej uchyl, poznávací znamení „čupřina“ a snažil se je tam okukovat. Večer jsme si udělali těstovinky a vrhli se na to jak hladový supi, ještě jsme to doplnili pivkem. A bylo hotovo :D že jsme ani záhadu s kempingovou kočkou nevyřešili.
Pozn: kočka co se nás snažila zmást tím, že kolem nás celý večer procházela zleva doprava, ale nikdy jsme ji neviděli jít zpátky :D No kdo jiný se můžem zabývat takovou blbostí, než unavený člověk po několika pívech :D


Vyrazili jsme do městečka proslulého vinnými sklípky „bodegas“ (španělsky). Jerez de la Frontera je jedno z trojice měst, kde je tradičním nápojem „sherry víno“. Do jedné takové bodegy jsme se byli podívat. Na začátku nám pustili video o původu a výrobě (ted už si  toho nepamatuju ani slovo) a Gabče se i přesto jak to bylo „zajímavé“ povedlo usnout. Paní nás trochu nezaujatě provedla bodegou. Byli jsme rádi, že mluvila anglicky a španělsky, páč jen tak nám mohla podat dostačující informace, páč její přízvuk byl divnej v obou jazycích :D Dali jsme si i malou procházku po centru, podívali se na katedrálu, zastavili se na obídek. Nesmím zapomenout, takhle velký porce jsme ještě nikde neměli, a taky jsme dostala nealko chupito zdarma. Moc zákazníku tam nebylo, tak si nás chtěli udržet i do budoucna, kdo ví, sory, my jedeme dál. Zastávka v Jerezu byla jedinečná ještě jednou věcí, a to že jsme město opustili aniž by jsme koupili pohledy. Gábi, věnuju ti tady speciální řádek, abys na to nezapomněla, když ti doma nebude viset pohled na zdi :D

Dále jsme se vydali na jih po pobřeží. Vlastně jsme naše kolečko začli stáčet směrem ke Granadě. Po cestě jsme se zastavili v krásném malém městečku (spíš vesničce), kde byla úžasná bílá plážička ;) Příliv pozdě odhalil i nedaleký ostrůvky, tam se holky vydali, resp. doplavali.
Pláž byla super mělká, takže jsem ve vodě vydržela vážně dlouho a hezky si zaplavala :D Když začlo být konečně menší horko, udělali jsme si procházku na maják Faro de Trafalgar (Ano, bitva u Trafalgaru, 1805, to bylo tady;)) Maják byl na písečném výběžku (un tombolo), který se postupně začal objevovat vlivem vnějších jevu, puvodně byl maják oddělený. Ještě v té doby bylo vidět vlhké pozustatky po lagunách. Toto místo má jakýsi speciální ekosystém, a když je zalito vodou, dá se tu pozorovat hrozně druhů ptáků. Byl odliv, takže nic ;) Nad Los Canos se rozprostírala jakási přírodní rezervace „Parque Natural la Brena y Marismas del Barate“, typická pro něj je borovice (Pinar costero) prostě pobřežní, která se nejlépe daří ve slaném písku, a vytváří takový obrovský koruny, který se mezi sebou spojí až z toho vznikne taková borovicová střecha :D 
úžasnej popis :D Pro nás každopádně skvělí místo na spaní. Jenže zrada, park byl obehnán ostnatým plotem.. Trochu nás zaráželo proč někdo obehnal les ostnatým drátem a schodli jsme se na tom, že tam radši nepolezem (následně jsme pak na  informačním ceduli objevili na obrázku vedle pestré škály ptáků i rysa :D ups, že by :D Cestou jsme minuli jakou si rekreační zonu s restauačkou, parkovištěm a pláckem (pod borovicema) i se stolama. Pro nás ideální místo na přespání. Ikdyž jsme večer zjistili, že spát vedle ostnatého plotu z jakékoliv strany je trochu znepokojující. Ještě jsme si z toho dělali srandičky, že není duvod proč bychom tam nemohli spát, snad jedině, že by se tam potulovali tři velký psi... :D haha, páníčkové tam měli rovnou čtyři velký obludy...
Ale zustali jsme. Taky tam všude kolem běhali takový obrovský černý brouci. Ale ne, samozřejmě se vším přeháním, ve výsledku to bylo krásné místečko na spaní a povečeření =) Já osobně jsem se tam vyspala ze všech dní uplně nejlíp.
Ránko jsme začli tím, že nás probudili psi, a řvoucí děcko, jak poetické :D ... pobalili jsme věci a vydali se na krátkou turu k věži nad pobřežím. A pak už rozloučení a jede se dál. Směr Tarifa, vyhlášená pláž Španělska ležící v Costa de  la Luz, kde jsou ideální podmínky pro surfing a kiting.

Název Tarifa vychází ze jména beberského bojovníka Tarif Ibn Malika. 
Tak nějak jsme mysleli, že nakouknem na pláž a pofrčíme, ale městečko (přestože je šíleně turistické) mělo co do sebe a tak jsme se zdrželi. Staré centrum je tvořeno bílými úzkými uličkami, jako kdekoliv jinde v Andalusii a nové převážně obchodoy pro surf a bary. Nejznámější bránu do starého centra je Puerta de Jeréz. Celkově to byla taková zajimavá směska =) Zároveň se z Tarify naskýtají užasné pohledy na Afriku (když máte štěstí na počasí, a to my jsme měli;). Můžete vidět tyčící se Atlas a nebo španělskou provincii Ceutu. V tarifě se dá dokonce chodit i po památkách. Nejznámější je kostel St. Matthew a hrad „Guzman Castle“, resp pozustatky. Guzman „El Bueno“ byl jeden z panovníku, který před 800 lety bránil město před Maury a odmítl ho vydat i přestože Maurové zajali jeho syna a vyhrožovali mu jeho popravou. Za svuj „hrdinský čin“ si získal přízvisko Bueno (dobrý). A jeho sochu můžete vidět na náměstíčku, nedaleko trosek. Do moře zde vybíhá protáhlý poloostrůvek, který láká turisty svojí polohou: nalevo od něj „mediteraneo“, napravo „atlantico“ =)


Nedaleko Tarify se nachází pozůstatky římského město Baelo Claudia, a páč to bylo zase něco trošku jiného, rozhodli jsme se tam udělat zastávku. U městečka bylo nové informační centrum (nemůžu si pomoci, ale přijde mi, že si na to Španělé docela potrpí. K vidění zde byly pozůstatky fóra, baziliky i divadla. Část městečka je však ještě neodkrytá.

A když už jsme navštívili ty pozůstatky římského města, rozhodli jsme se navštívit i římské lázně. Bylo to asi takhle, jeden z našich 5 průvodců se zmínil o tajných sirných lázních, o kterých ví pár místních a jsou přístupné zcela zadarmo. Trochu nám trvalo, než jsme to našly, ale nakonec jsme dorazili až k malé jeskyňce postavené v místě, kde vyvěrá sirný pramen. Jop, byla to docela síla, zvlášť, když člověk vlezl dovnitř :D ... Ale myslím, že nakonec jsme si tu smradlavou lázeň docela užili :D Hodili na sedačku ručník a jeli se rovnou opláchnout na pláž :D přesto se nás ten odérek ještě nějakou tu dobu držel.

Tudíž jsme do snobského městečka Marbella dorazili ne uplně ideálně připravení :D

Městečko je specifické tím, že zde žije snad nejvíc šejku z celého Španělska, kteří si tu vytváří hotové opevněné kolonie. Průměrný plat je zde taky největší ve Španělsku. V ulicích narazíte jen na ty nejdražší obchody nejznámějších značek. Ženský chodějí dost divně oblíkaný a jsou tak vyumělkovaný, až se Vám z toho chce zvracet :D Taky je zde nejvíce majitelů automobilové značky Rolse Royce a šejkové si staví na zahradě vlastní mešity :D Krom toho, že jejich baráky mají tvar bílého domu a zahrady jsou velký jak Myštěves (ves má). My jsme se prošli podél pláže, trošku povegetili a za tmy pak jeli napřímo až do Granady. Dorazili jsme hodně pozdě (brzo ráno) a tím je moje vyprávění u konce ;)

úterý 5. července 2011

"kde jsem se to zase ocitla?" :D

Ušetřím Vás toho dlouhého povídání, jak jsem hledala brigádku na léto, a jak jsem se s holou prdelí nechtěla vrátit do čech, kde bych žádnou nenašla... Ale dostanu se rovnou k pondělí 4.7. to jsem totiž ráno v deset běžela na autobus směr Sevilla... Tři hodky v buse, které mohly být docela super nebýt rumuna, který do mě pořád něco hustil a chtěl si povídat svou příšernou španělštinou z ulice, přízvukem od cigánů a o tématech, jejichž nudu svět nežral.. Ale budiž, dorazila jsem do Sevilly... A páč na letiště jsem měla dorazít asi tak za 9 hodin, pěkně jsem si to namířila na Plaza Espaňa i se svým 25kilovým báglem... Prostě jsem to místo musela vidět ještě jednou... To Vám řeknu, nikdy v životě jsem neviděla takovou kupu divnejch lidí, jako ten den v Seville a nejhorší bylo, že já upocená lítajíc po Seville, navlíknutá v hadrech tak do 15° (abych ušetřila místo v báglu), se svou čapkou z chupiterie (kterou jsem přece v granadě nemohla nechat) a báglem velkým jak tele, patřila mezi ně :D
Myslím, že jsem takhle uspěšně zabila aspoň dvě hodiny času... To víte, jak člověk pořád přehazuje madlo od báglu a odpočívá, to zabere čas...

Na letiště jsem se dostala celkem bez problémů busem a moc jsem se těšila jak zabiju těch dalších zbylých pár hodin.. No a vida, oni se nakonec zabily sami, když jsem zjistila kolik kilo mám nadváhu =// Nikdy bych nevěřila, jak je těžký zeštíhlit bágl o 3 blbý kila... vždycky jsem něco vytáhla a jela pěkně za paní z ryanair na převážení, ta za mě musela být nadšená.. Páč to dolu nelezlo a nelezlo... Nakonec šla ven všechna moje milovaná kosmetika, věci z Granady za eura a zimní bunda na sebe :D To mám pak člověk radost, když ví, že tu bundu co sebou táhne neměl ani jednou na sobě =/ trošku jsem věci přeorganizovala, kufr měl konečně 20kg a příručník víc jak deset :D (ti co ví, jak mám malej batužek, určitě uznají, že to je docela umění:D)

Na let jsem nakonec čekala ještě tak o hodku a pul dyl... 3x nám změnili gate... Lidi vždycky davem běželi do řady před jinej a zpět ;) Sranada to byla... takže jsem si čekání zkrátila seriálem a bylo...

Do gran Canaria jsme doletěli pozdě... Myslim, že o pulnoci.. naštěstí byl posun času o hodku zpět, takže jsem stihla poslední autobus. Nemůžu vynechat muj postřeh, jak se řekne na kanárech autobus "guagua" ... No héj, proč taky používat mezinárodní slovo autobus, no ne? :D

V autobuse jsem pokecala se zoufalýma maročanama, který taky neměli nejmenšího tucha, kam mají jet, nakonec říkali, že asi stráví noc na ulici... Vtipné bylo, že se rozhodli zeptat se na radu zrovna mě, prý že vypadám jako španělka:D Dobrý no :D To asi ta kupa oblečení co jsem měla na sobě :D (historky o tom, jak tu španělé chodí nabalení i při 40°si nechám na jindy:D ) a pak ještě s jednou paní, co tu má příbuzné, která mi svým vyprávěním o rodině krátila cestu... Když jsem dorazila do Taurita, nebylo ještě všemu utrpení konec (tím myslím to cestovatelské s 20kilovým kufrem v ruce a 10ti na zádech)..

Resort není zrovna nejmenší, tak jsem tu ve dvě ráno jezdila s kufrem sem a tam mezi malejma uličkama kolem bázenu a ruznej zábavnejch parku... Samozřejmě muj hotel byl až ten nejdál v celém resortu... Ale aspon jsem obhlídla haly ****hotelu, co jsem jaktěživ neviděla... :D

Na recepci mě uvítal týpek, co vypadal jak Israel Kamakawiwole, k mému velkém štěstí mi sdělil, že v restauraci zustali nějaké porce a byla i véča ;) při konverzaci jsem zatím neobjevila nějaký významný rozdíli ve španělštině, tak uvidíme co z toho vyleze... Nakonec mě ubytovali v prostorným pokoji s jednou švédkou Miriam ;) Ta holčina se mi tady zatím líbí ze všech nejvíc ;) POkoje jsou sice pro stafáky, ale moc pěkný. klima tu není, ale je tu krásně ;) O bože, jak já jsem ráda za těch pouhých skoro 30°:D a větřík od moře =)

No a ted se teda dostávám k tomu co tu dělám (nevim, jak semi to povedlo, když jsem tim chtěla začít:D) přes Animafest jsem si našla hotel co nabízí "prácticas" = praxi, tak jsem se přihlásila jako animátorka (stage entertaining), docela cool, uvidíme co z toho vyleze :D Ráno se se mnou seznámil celej tým (klasika, nechybí polák a slovenka), dokonce je tu i jeden kluk z Granady, a zbytek už jsem uspěšně zapomněla... team vypadá super... Ukázali mi nácvik na pomádu..a já si tak přála abych už uměla kroky a mohla tam blbnout s nima ;) Nakonec mě navlíkli do kostýmu, že prej se 3x denně tancuje na podiu nad bazenem "club dance" tak at se tam nějak zapojím... Nejznámější song z Erasmu, takže jsem se nějak zapojila :D .. Ted mám volno, páč všichni aktivně pracují, a zítra je hromadné day off :D No není tohle super??? :D :D

Sory... ;) Jo hotel neuvěřitelnej... Ač toto nemám ráda, tak tohle je fakt krása... =) aza světla to vypadá ještě líp jak v noci, bazenky a ruzny blbosti tak nějak pěkně promotaný =)

Také už jsem byla za hlavním managerem (tím nemyslim animátora ale toho přes lidské zdroje), kterej byl taky super milej, neřekl ani nic na to že smlouvu mám od 1.7. haha :D :D

No, špatný je, že tu není net, ale říkal, že možná bude během týdne (haha, španělsko, to tak)
A super je, že pracuju jen 5 dní v týdnu... No jestli tohle léto nebude stát za to... :D

A poslední věta je pro máho brouka doma "že se mi stýská, ale přece tohle jen tak nehodím za hlavu, že? tak ještě chvilku počkej, já se brzo vrátím :-*"


sobota 25. června 2011

Dia de San Juan / 24.6.

A první příspěvek ze španělské pevniny je tu =) Popravdě se mrtě těším až Vám popíšu jednu hustou fiestu co jsem tu zažila!! =)

Tenhle týden se v Granadě nesl v duchu svátků / fiest. Na místě, kde byla obvyklá tržnice vyrostla obrovská pouť =) Pouť tu trvá jako u nás týden. Už jsme tam byli nakouknout, ale těším se, až na to vlítnem pořádně! V neděli prý mají zlevňovat atrakce (no uznejte 5 - 6E za kolotoč je trochu hodně :D) Takže asi trošku provětráme peněženky =)

A teď teda k té hlavní fiestě. Día (nebo také Fiesta) de San Juan byla v pátek 24. o pulnoci! Na "výlet" jsme jeli s jedním italem, co tady organizuje podobný šílený výlety. Tentokrát nás jelo 7 plnejch autobusů studentů!!! A to nemluvím o tom, že tu funguju oficiální organizace na zájezdy. Ale my zvolili jistotu, Tulio je praštěnej týpek a vždy s ním jezdí skvělá banda! =) Z Granady jsme vyráželi v 8 večer, vybavený vodníma pistolkama (samozřejmě jsme je nejdřív otestovali doma na Italech a měli tu menší potopu:D), hadrama na převlíknutí a těstovinovým salátem :D ( ti co sleudjí mé fotky a blog, už ví, že těstovinový salát je náš věčný společník:D) a samozřejmě jsme táhli pár těch sklěněných flašek obsahující alkohol... Ještě že čínani i ve Španělsku pracují o svátcích, protože jsme to trochu podcenili a najednou bylo všude zavříno :D

První cílem bylo městečko Lanjarón, kde se měla odehrávat "fiesta del agua". Trošku stroze přeloženo "svátek/den vody" :D budiž =)

Tady ještě sušší, v Lanjaronu
Nato že, do oficiálního začátku zbývaly dvě hodky, město bylo plný lidí. S pistolkama jsme to trochu podcenili, páč velká většina lidí přišla rovnou s kýblema :D Ale co si budem povídat, pistolky měli své kouzlo;). Takže jsme se stihli všichni zmáchat, ještě než vše vypuklo. Díky internetu a pověsti jsme byli připravení. Měla jsem s sebou kabelku a všechny potřebné věci jsme v ní měli v uzavíratelnejch sáčcích. Takový obštrukce to byly to vytahovat při každým placení a focení =)


Abych nezapomněla sešla se nás řádná parta, tou dobu byl zrovna ve Španělsku Kašpi, Ivča tu měla přítele... Do toho se k ná přidali další češi, slovenka, poláci samozřejmě a tak dále... Ve městě jsme ještě každou chvíli na někoho známeho narazili a pozdravili se studenou sprškou z kýble nebo ránou z pistolky :D


Město bylo celkem hezky vyzdobený. Nejvtipnější byla příprava místních :D Ty si zalezli se židličkama do obchodů s vitrínama a koukali na ten máchající se dav jak na televizi. Také ulicí prošel pruvod s bubny, zpívalo se a tancovalo. Nejvíc těsno bylo vždy u "fuentes" = pramínků, které jsou v Andalusii běžně rozmístěné po městech. Lidi se přetahovali o kňourající pramen, no sranda :D Tam se to cákalo hlava ne hlava :D u jendoho takovýho se po mě dokonce vrhla trošku agresivní španělka :D naštěstí na ní bylo předem vidět, že se chce prát, takže minula zásah a místo toho sklidila posměch. Co si budem nalhávat byla to korunovaná kráva! :D





Ale ted již k hlavnímu pruvodu!! Juuuu, jak se mi klepou ruce, jen si na to vzpomenu...  V hlavní ulici Lanjaronu se vytvořila obrovská kolona lidí, který zpívali tančili a hlavně na sebe lili vodu... V této fázi už byli všichni tak zmáchaný, že se celková atmosféra posunala uplně dál. Byla to bomba. Z balkonu na nás stříkali hadicema vodu místní, každou chvílí někdo vyklopil kýbl (nebo dokonce barel) s vodou. A na speciálnch stanovištích stáli hasiči, který do to všeho ještě metali proudy vody z hadic, lidi mezi tim všude pobíhali a hasiči je sestřelovali. Ti co měli kýble, vodu zase opakovaně nabírali ze země a nechávali ji točit dál, ble, ta už totiž byla trochu teplá :D V takovým davu se šlo od pulnoci do jedný, 1 km hlavní ulicí městem plným šílenců. Byla to prostě "masakra" :D


během fiesty
A bohatě to stačilo.. Všichni jsme byli durch a hlavně docela vyčerpaný... taky se postupně vystřízlivělo a začla být kosa.. :D přeci jen, kdo na vás bude cákat teplou vodu, že?? :D


vlhká čekačka na bus
opilci na pláži =)

Když bylo po všem pomalu jsme se začli slejzat u busu a nastala převlíkačka... Páni řidiči nás jinak odmítli pustit do autobusu. A jelo se na další fiestu. On se totiž "día de san juan" slaví všude trošičku jinak. Pokračovali jsme na pláž do Salobreňi na "fiesta del fuego" opět stroze přeloženo na "svátek ohně". Nejtypičtější a největší je v Alicante, ale to bylo daleko, tak se jelo jen na nejbližší pláž... I tak jsme tam přijeli pozdě...



Na pláži zbylo pár ohýnků. Ta největší událost proběhla přesně o pulnoci (též jedna hodinka), kdy se na pláži rozpálily obrovský táboráky, tančilo se, roztáhly se všude deky (tento den je oficiálne povoleno kempování na pláži). Mezi náplněmi fiesty je (kromě toho se pořádně ožrat) přeskakování přes ohně, pálení lístečků se třemi přáními a také utápění lístečku se seznamem špatných věcí, které chceme aby nás opustili. ženy se pak omývají ve vodě, aby byly krásné. My jsme se s Ivčou už předem dohodli, že se prostě vykoupat pujdem (byl to totiž nás poslední den na pláži) a taky že jsme šli. Krásně jsme si kolem páté ranní zaplavali a zablbli v moři.

vodníci, po ranní koupačce
skákání přes ohýnky


Kdo uhodne proč nám ta voda nepřišla ani slaná a ani studená, dostane bombon ;)

Já jsem si dokonce skočila přes menší táboráček (ale fotka je maximálně strašná, nic Vám neukážu, musíte mi věřit i bez ní;))





únavička


pak se na plážích pařilo na otřepaný diskotrisko :D a v sedm se jelo zpět do Granady... Poslední hodinka už byla celkem náročná pro všechny, alkohol se na nás podepsal a unava ještě víc. Zároveň to může i za to, že nemáme žádnou nerozmazanou fotku :D
když světlo odkrylo co zbylo =)