Poslední andaluský výlet =)

 ANDALUSIA

Opět se vrátím zase na chvíli do Španělska ;) Zapomněla jsem totiž popsat náš poslední „adrenalinový“ trip. Vlastně, chvílema byl opravdu adrenalinový, ale to už nám zkušeným ani nepřijde;)

 Členové týmu: 

řidič Kašpi, který nás bavil svými bystrými poznámkami

Gábuš, která každý večer usla jak první a ještě to udělala tak, že spaní znemožnila ostatním

Kiwík, zodpovědný člen týmu připraven na všechny krizové situace

A já (Gábuš by určo řekla, že hromotluk týmu, ale já se bráním, páč to říká jen proto aby sama od sebe odpoutala pozornost :D ) takže dejme tomu: Sába fotograf  a dokumentátor týmu :D

Výlet nemohl začít jináč než pujčením auta v Auriga Crown (do ted se s nimi ještě dohadujeme o nevrácenou zálohu 80E, wohoo)... Dostali jsme již známého mercedesa, a páč je to taková pomalá kupa hnoje, Kašpí mu vymyslel jméno „Hnědka“, a to mu zustalo... V pátek ráno jsme do „hnědky“ naložili všechny nezbytnosti = hromada krámů, nechyběl těstovinový salát, 3kg mrkve a spoustu sáčkových polívek, který ve výsledku nikdo nechtěl jíst a jen se každou noc vylejvali... Poučení do příště: žádný pytlíkový polívky :D

První zástavkou měla být ruta k vodopádu Río Verde. Nejdřív jsme jezdili kanonem a hledali tu správnou zastávku, vedro bylo jak sviňa... Jak to tak s naším drahým průvodcem bývá, když už jsme hledání vzdali a vybrali nějakou cestu, nakonec to byla ta správná :D ... Konalo se trošku té turistiky „senderismo“ (ve španělštině) za cílem dorazit ke krásnému vodopádu „catarata de los arboles“, (protože vodopád vytvořili stromy, který vzala voda). Nádhera ;) měli jsme štěstí, jediným společníkem nám byl jeden turista, kterej se nezdržel dlouho... Pod vodopádem bylo krásný jezírko, osvěžující průzračná voda ;) a kousek vedle jeskynka. Dali jsme si drobet voraz a přemýšleli jak se dostat zpět... Samozřejmě tou samou cestou se nám nechtělo, a doporučovaná ruta byla trochu nad naše možnosti (za použití patřičné výbavy) takže jsme to nakonec napálili zkratkou... Tím myslím vážně zkratku, problém byl v tom, že to bylo „příjemné“ stoupání po prašné silnici, kde nebyl žádný stín, a připomínám: bylo kurva horko.

Dále už pak nevím co se přesně dělo až do večera, ale další zastávkou byla Rio Chillar. Tomu předcházelo naše zábavné hledání kamenolomu :D Napoprvé jsme našli dálniční most, na podruhé už pak kamenolom :D „děkujeme drahý průvodče :D“ U řeky / cesty, nevím zda to první nebo druhý, jsme si rozložili na krásným místečku karitaťky a začali náš klasický večer hororovými povídkami :D Super, když jsou všude kolem vás jen stromy a tma jak v pytli. Řekla bych Murphyho zákon, asi jakože debata u večeře skončí (nebo začne) u hovna :D ale to jsem trošku odbočila... Moje první noc byla typicky probdělá, páč mě vždycky chvíli trvá, než si zvyknu na to otevřené prostředí... To že jsem měla celou noc ruku skoro na spoušti od pepřáku mě ke klidu nijak extra nepomohlo :D a ejhle, málem se ráno hodil... Nechci říct, že se nás někdo snažil napadnout to ne... Ale probuzení od slintajícího metr vysokýho psa, není zrovna „eňo ňuňo“ (bože, kdo mě kdy naučil tak blbý slovo?? :D) ok, abych byla přesná kolem nás běhali 3 velký psi (asi je přilákala naše nedojedená polívka:D) fajn, pepřáku nebylo třeba, uklidním vás, za rohem se objevil páníček... Bláhově jsme si mysleli, že ranní šok ještě trochu zaspíme, ale autobus plný turistů vyrážejíc si na turu nám překazil plány. Aspoň jsme si chvilku užili toho pocitu „býti atrakcí“, pomalu sbalili saky paky.. A vydali se vstříc dalšímu dni ;)

El chorro

Úžasná soutěska, kde se nachází takzvaná „Caminito del Rey“... tato královská cesta byla bohužel uzavřená. Přiznám se, bylo mi to fuk, já bych tam stejně nevlezla bez výbavy ;) a tu nemám, a kdybych ji měla, tak stejně nevim, jak ji použít :D haha, aspoň mi to nemuselo být líto. Tudíž jsme si udělali alespon procházku krásnou krajinou (jakási rezervace) a odpoledne zakončili koupáním v jezeře.

A protože se naše cestování nemůže obejít bez problémů, kašpimu se povedl úžasný kousek s autem :D Zrovna jsme se to snažili zaparkovat na odstavným pruhu u kostelíka. Rána! A auto se začalo podivně pohupovat. Otevřu dveře a pode mnou díra jak hrom! Jedním kolem jsme viseli nad velkým odkrytým kanálem, kterej přes ten hup prostě nebyl vidět. Jo, zavládla trošku panika :D Holky se vzádu snažili vyvažovat tak že si sedli na jednu stranu, já jsem přeskočila díru a vylezla ven a tahala zadek zpátky k zemi :D ee, takhle bychom to asi do kupy nedali, naštěstí zrovna kolem projíždělo auto (v takový prdeli, ne zrovna vídaný jev :D) ... Zautočila jsem na silnici a stopla auto, po tom co kluci španělský pochopili co se děje, se ozvalo několikrát „joder“ :D zařadili jsme a naše hnědka byla zachráněna =) Abych nezapomněla, nemohly odjet aniž by neutrousili párkrát „guapa“ směrem k anší blondýnce =)

Celej den jsme měli tak podivně posunutej, že jsme dorazili k rezervaci s plameňáky „laguna de piedra de fuente“, tak pul hoďky před západem slunce =) U jezera měli skvělý moderní infocentrum. Tam si taky Gábuš koupila naušnice s plameňáky. Vyčkali jsme západu slunce a kochali se ;) Bylo to super...

Bohužel následný hledání „přístřešku“ „plácku“ či čehokoliv už zase taková sranda nebyla... Celej večer byl dost divnej, až to holky donutilo otevřít víno a vypít ho i za „kafové“ teploty. To zvedlo na chvíli náladu. Na druhý den jsme plánovali prohlídku Setenilu, takže už několik kilometříků před ním jsme se začali koukat „kde by to šlo“. Bohužel v těhlech končinách to nebyla žádná sláva. Vyzkoušeli jsme několik odboček, z jedný se vyklubala točna pro kamiony (kde hrozilo, že nás někdo přejede, okrade a podřeže (to je jenom vtípek rodinko;)), z další na první pohled hezkej plácek u řeky, kde nás do pěti minut zahnali zpět do auta komáři ale z většiny se nevyklubalo nic :D V olivových hájích jak jsme zjistili se taky spát nedalo... Krom toho, že velká většina ze sadů byla za plotem, kde hlídali psi. Zemina nebyla zrovna nejměkčí. Ani v Setenilu jsme při hledání neuspěli. Málem jsme si u statku lehli do koňskýho hovna, až jsme to nakonec zaparkovali na konci obce u silnice, úplně zoufalý, vyčerpaný a hlavně odevzdaný myšlence, že to prostě přežijem jednu noc v autě. K večeři jsme si dali bramburky a pivo a na hygienu už neměl náladu vůbec nikdo :D Ivča to po chvíli vzdala, že radši pujde spát do bodláčí, následně i kašpi, já jsem se porád budila kvuli zimě, jen Gabča zabrala co by jeden luskl prstama a vytvářela atmošku svým pochrupováním :D Prý normálně nechrápe, tak jsme měli štěstí, nám chrápala každou noc :D 

Nedělní ráno začalo tím, že nám u snídaně  došel plyn =/ super, páč španěláci v neděli zásadně nepracují. Tak jsme za podmínek 5ti hvězdičkového hotelu provedli petkovou hygienu, wohoo. Klasika, celej den bylo horko jak v prdeli, už ráno nám tak nějak došlo, že s nějakou turistikou se prostě počítat nedá, vyškrtali jsme pulku z plánovaných zastávek a vyrazili na vyhlídku do Setenilu ;) Moc pěkný bílý městečko, bílý baráčky, úzký uličky, udržitelnej cestovní ruch, pár hospudek a baru, nějaké ty suvenýrshopy =) Setenil jsme vybrali proto, že v něm jsou baráky zapuštěný do skály a dokonce ty skály tvoří takový zajimavý převisy/balkony. Pro majitele restauraček to znamená „žádný strach, že se zákazníci budou potit na slunku“ =) Městečko jsme prošli důkladně, navštívili tři hlavní ulice (hlavní = zajímavé) a vydali se do Zahary, dalšího městečka „pueblo blanco“.

Cesta byla vážně zajímavá, nejenže to vypadalo, že všechny cesty jsou uzavřený „carretera cortada“ ale ještě jsme se pak při hledání ztratili (navigace byla vybitá a neměli jsme žádnou pořádnou mapu) a místní ve svých popiscích nebyli zrovna zajedno :D „carretera cortada“ naštěstí neznamenala jen, že je cesta uzavřená, ale taky že muže být místy přerušená. Myslím do slova :D Občas prostě kus chyběl, nebo byla sesypaná do pole (cesty zde byly opravdu hodně klikatý, a byl to samý dokopec a skopec) takže asi tak. Žádný velký rychlosti jsme si netroufli a i tak nám pak bylo docela zle :D

Zahara byla užasný městečko na kopci, nad přehradou, takže výhledy byly okouzlující. Na Zaharu a okolí bylo možný se podívat i zvrchu věže, která byla na kopci, nad městem... Ve 40° to byl trochu porod se tam vyškrábat... A ještě ke všemu se nám do cesty postavila překážka.. Dovolte mi to vysvětlit... Zminovaná věž byl jediný pozustatek z pevnosti co se zde nacházela předtím, takže věž a nic víc, žádný turismus, jedna dvě malé vyhlídky... žádná elektřina světlo, brána nebo hlídač, nic... nahoru se muselo dojít po schodech uplnou tmou... a protože věž zustáva přes noc uplně opuštěná, někoho z místních teens napadlo si z turistů vystřelit a (sory) nasrat přímo doprostřed schodů do nejvíc temný části. Samozřejmě že nic není cítit do té doby než se toho nestoupne, což se přesně pře námi stalo nějakému ubuhému angličanovi :D :D sranda... Nakonec sme tam nahoru za světlo vylezli taky, páč nám bylo líto se na to vykašlat...

V zahaře jsme pak ještě zustali na oběd, dali si na osvěžení gazpacho a pizzu ;) Myslím, že jsme pak navštívili jen jedno bílé městečko, páč jsme byli z toho horka vážně mrtvý, městečko se jmenovalo „grazalema“ , 10km dlouhá cesta nám trvala snad pul hodky, jak byla silnice klikatá... Tyto městečka jsou více méně pořád jen to samé, takže jsme se dlouho nezdrželi a poslední plánovaný město už jsme jen prolítli (a ještě se teda zeptali na nejbližší pláž). Ta bohužel byla hodku cesty, ještě jsme udělali takovou zoufalou zastávku u jednoho jezera (na mapě jsme objevili modrej flek), kde byl více méně jen nasypanej hnuj a samej rákos, hnus... Pokud bydlíte daleko od pláže, ve Španělsku je to prostě s koupáním zoufalý.

Dojeli jsme až k šíleně přepráskaný pláží v „Santa Maria“ s výhledem na jeřáby a přístav ale na osvěžení nám to neubralo. Tady jsme pochopili, jak vypadá takové španělské „vyrazit si na pláž“. Lidé tam doslova vytvářeli gheta, se stolečkama a židličkama, nesmí chybět slunečník a lednička s jidlem a pitím.. A takhle tam rodinky a přátelé pěkně kempily... Taky jsme si nemohli nevšimnout, jak byli všichni španělé šíleně tlustý (to zminuju jen proto, že jsem nedávno viděla anketu, kde byla španělská mládež umístěna na první příčce co se obezity v Evropě týče).

V Santa Marii jsme se taky rozhodli přespat v kempu ;) neže bychom měli stan, to ne, leželi jsme na karimatkách ve spacáku jako vždy, jen jsme za 5E měli k dispozici i sprchy. A to nám za to stálo. Každej jsme si dali sprchu ráno i večer :D Holky teda se sprchami měli trochu špatnou zkušenost, přilítli celý nasraný a vyděšený, že dovnitř vlezl nějakej uchyl, poznávací znamení „čupřina“ a snažil se je tam okukovat. Večer jsme si udělali těstovinky a vrhli se na to jak hladový supi, ještě jsme to doplnili pivkem. A bylo hotovo :D že jsme ani záhadu s kempingovou kočkou nevyřešili.

Pozn: kočka co se nás snažila zmást tím, že kolem nás celý večer procházela zleva doprava, ale nikdy jsme ji neviděli jít zpátky :D No kdo jiný se můžem zabývat takovou blbostí, než unavený člověk po několika pívech :D

Vyrazili jsme do městečka proslulého vinnými sklípky „bodegas“ (španělsky). Jerez de la Frontera je jedno z trojice měst, kde je tradičním nápojem „sherry víno“. Do jedné takové bodegy jsme se byli podívat. Na začátku nám pustili video o původu a výrobě (ted už si  toho nepamatuju ani slovo) a Gabče se i přesto jak to bylo „zajímavé“ povedlo usnout. Paní nás trochu nezaujatě provedla bodegou. Byli jsme rádi, že mluvila anglicky a španělsky, páč jen tak nám mohla podat dostačující informace, páč její přízvuk byl divnej v obou jazycích :D Dali jsme si i malou procházku po centru, podívali se na katedrálu, zastavili se na obídek. Nesmím zapomenout, takhle velký porce jsme ještě nikde neměli, a taky jsme dostala nealko chupito zdarma. Moc zákazníku tam nebylo, tak si nás chtěli udržet i do budoucna, kdo ví, sory, my jedeme dál. Zastávka v Jerezu byla jedinečná ještě jednou věcí, a to že jsme město opustili aniž by jsme koupili pohledy. Gábi, věnuju ti tady speciální řádek, abys na to nezapomněla, když ti doma nebude viset pohled na zdi :D

Dále jsme se vydali na jih po pobřeží. Vlastně jsme naše kolečko začli stáčet směrem ke Granadě. Po cestě jsme se zastavili v krásném malém městečku (spíš vesničce), kde byla úžasná bílá plážička ;) Příliv pozdě odhalil i nedaleký ostrůvky, tam se holky vydali, resp. doplavali.
Pláž byla super mělká, takže jsem ve vodě vydržela vážně dlouho a hezky si zaplavala :D Když začlo být konečně menší horko, udělali jsme si procházku na maják Faro de Trafalgar (Ano, bitva u Trafalgaru, 1805, to bylo tady;)) Maják byl na písečném výběžku (un tombolo), který se postupně začal objevovat vlivem vnějších jevu, puvodně byl maják oddělený. Ještě v té doby bylo vidět vlhké pozustatky po lagunách. Toto místo má jakýsi speciální ekosystém, a když je zalito vodou, dá se tu pozorovat hrozně druhů ptáků. Byl odliv, takže nic ;) Nad Los Canos se rozprostírala jakási přírodní rezervace „Parque Natural la Brena y Marismas del Barate“, typická pro něj je borovice (Pinar costero) prostě pobřežní, která se nejlépe daří ve slaném písku, a vytváří takový obrovský koruny, který se mezi sebou spojí až z toho vznikne taková borovicová střecha :D 

úžasnej popis :D Pro nás každopádně skvělí místo na spaní. Jenže zrada, park byl obehnán ostnatým plotem.. Trochu nás zaráželo proč někdo obehnal les ostnatým drátem a schodli jsme se na tom, že tam radši nepolezem (následně jsme pak na  informačním ceduli objevili na obrázku vedle pestré škály ptáků i rysa :D ups, že by :D Cestou jsme minuli jakou si rekreační zonu s restauačkou, parkovištěm a pláckem (pod borovicema) i se stolama. Pro nás ideální místo na přespání. Ikdyž jsme večer zjistili, že spát vedle ostnatého plotu z jakékoliv strany je trochu znepokojující. Ještě jsme si z toho dělali srandičky, že není duvod proč bychom tam nemohli spát, snad jedině, že by se tam potulovali tři velký psi... :D haha, páníčkové tam měli rovnou čtyři velký obludy...

Ale zustali jsme. Taky tam všude kolem běhali takový obrovský černý brouci. Ale ne, samozřejmě se vším přeháním, ve výsledku to bylo krásné místečko na spaní a povečeření =) Já osobně jsem se tam vyspala ze všech dní uplně nejlíp.

Ránko jsme začli tím, že nás probudili psi, a řvoucí děcko, jak poetické :D ... pobalili jsme věci a vydali se na krátkou turu k věži nad pobřežím. A pak už rozloučení a jede se dál. Směr Tarifa, vyhlášená pláž Španělska ležící v Costa de  la Luz, kde jsou ideální podmínky pro surfing a kiting.

Název Tarifa vychází ze jména beberského bojovníka Tarif Ibn Malika. 

Tak nějak jsme mysleli, že nakouknem na pláž a pofrčíme, ale městečko (přestože je šíleně turistické) mělo co do sebe a tak jsme se zdrželi. Staré centrum je tvořeno bílými úzkými uličkami, jako kdekoliv jinde v Andalusii a nové převážně obchodoy pro surf a bary. Nejznámější bránu do starého centra je Puerta de Jeréz. Celkově to byla taková zajimavá směska =) Zároveň se z Tarify naskýtají užasné pohledy na Afriku (když máte štěstí na počasí, a to my jsme měli;). Můžete vidět tyčící se Atlas a nebo španělskou provincii Ceutu. V tarifě se dá dokonce chodit i po památkách. Nejznámější je kostel St. Matthew a hrad „Guzman Castle“, resp pozustatky. Guzman „El Bueno“ byl jeden z panovníku, který před 800 lety bránil město před Maury a odmítl ho vydat i přestože Maurové zajali jeho syna a vyhrožovali mu jeho popravou. Za svuj „hrdinský čin“ si získal přízvisko Bueno (dobrý). A jeho sochu můžete vidět na náměstíčku, nedaleko trosek. Do moře zde vybíhá protáhlý poloostrůvek, který láká turisty svojí polohou: nalevo od něj „mediteraneo“, napravo „atlantico“ =)

Nedaleko Tarify se nachází pozůstatky římského město Baelo Claudia, a páč to bylo zase něco trošku jiného, rozhodli jsme se tam udělat zastávku. U městečka bylo nové informační centrum (nemůžu si pomoci, ale přijde mi, že si na to Španělé docela potrpí. K vidění zde byly pozůstatky fóra, baziliky i divadla. Část městečka je však ještě neodkrytá.

A když už jsme navštívili ty pozůstatky římského města, rozhodli jsme se navštívit i římské lázně. Bylo to asi takhle, jeden z našich 5 průvodců se zmínil o tajných sirných lázních, o kterých ví pár místních a jsou přístupné zcela zadarmo. Trochu nám trvalo, než jsme to našly, ale nakonec jsme dorazili až k malé jeskyňce postavené v místě, kde vyvěrá sirný pramen. Jop, byla to docela síla, zvlášť, když člověk vlezl dovnitř :D ... Ale myslím, že nakonec jsme si tu smradlavou lázeň docela užili :D Hodili na sedačku ručník a jeli se rovnou opláchnout na pláž :D přesto se nás ten odérek ještě nějakou tu dobu držel.

Tudíž jsme do snobského městečka Marbella dorazili ne uplně ideálně připravení :D

Městečko je specifické tím, že zde žije snad nejvíc šejku z celého Španělska, kteří si tu vytváří hotové opevněné kolonie. Průměrný plat je zde taky největší ve Španělsku. V ulicích narazíte jen na ty nejdražší obchody nejznámějších značek. Ženský chodějí dost divně oblíkaný a jsou tak vyumělkovaný, až se Vám z toho chce zvracet :D Taky je zde nejvíce majitelů automobilové značky Rolse Royce a šejkové si staví na zahradě vlastní mešity :D Krom toho, že jejich baráky mají tvar bílého domu a zahrady jsou velký jak Myštěves (ves má). My jsme se prošli podél pláže, trošku povegetili a za tmy pak jeli napřímo až do Granady. Dorazili jsme hodně pozdě (brzo ráno) a tím je moje vyprávění u konce ;)

"kde jsem se to zase ocitla?" :D

Ušetřím Vás toho dlouhého povídání, jak jsem hledala brigádku na léto, a jak jsem se s holou prdelí nechtěla vrátit do čech, kde bych žádnou nenašla... Ale dostanu se rovnou k pondělí 4.7. to jsem totiž ráno v deset běžela na autobus směr Sevilla... Tři hodky v buse, které mohly být docela super nebýt rumuna, který do mě pořád něco hustil a chtěl si povídat svou příšernou španělštinou z ulice, přízvukem od cigánů a o tématech, jejichž nudu svět nežral.. Ale budiž, dorazila jsem do Sevilly... A páč na letiště jsem měla dorazít asi tak za 9 hodin, pěkně jsem si to namířila na Plaza Espaňa i se svým 25kilovým báglem... Prostě jsem to místo musela vidět ještě jednou... To Vám řeknu, nikdy v životě jsem neviděla takovou kupu divnejch lidí, jako ten den v Seville a nejhorší bylo, že já upocená lítajíc po Seville, navlíknutá v hadrech tak do 15° (abych ušetřila místo v báglu), se svou čapkou z chupiterie (kterou jsem přece v granadě nemohla nechat) a báglem velkým jak tele, patřila mezi ně :D
Myslím, že jsem takhle uspěšně zabila aspoň dvě hodiny času... To víte, jak člověk pořád přehazuje madlo od báglu a odpočívá, to zabere čas...

Na letiště jsem se dostala celkem bez problémů busem a moc jsem se těšila jak zabiju těch dalších zbylých pár hodin.. No a vida, oni se nakonec zabily sami, když jsem zjistila kolik kilo mám nadváhu =// Nikdy bych nevěřila, jak je těžký zeštíhlit bágl o 3 blbý kila... vždycky jsem něco vytáhla a jela pěkně za paní z ryanair na převážení, ta za mě musela být nadšená.. Páč to dolu nelezlo a nelezlo... Nakonec šla ven všechna moje milovaná kosmetika, věci z Granady za eura a zimní bunda na sebe :D To mám pak člověk radost, když ví, že tu bundu co sebou táhne neměl ani jednou na sobě =/ trošku jsem věci přeorganizovala, kufr měl konečně 20kg a příručník víc jak deset :D (ti co ví, jak mám malej batužek, určitě uznají, že to je docela umění:D)

Na let jsem nakonec čekala ještě tak o hodku a pul dyl... 3x nám změnili gate... Lidi vždycky davem běželi do řady před jinej a zpět ;) Sranada to byla... takže jsem si čekání zkrátila seriálem a bylo...

Do gran Canaria jsme doletěli pozdě... Myslim, že o pulnoci.. naštěstí byl posun času o hodku zpět, takže jsem stihla poslední autobus. Nemůžu vynechat muj postřeh, jak se řekne na kanárech autobus "guagua" ... No héj, proč taky používat mezinárodní slovo autobus, no ne? :D

V autobuse jsem pokecala se zoufalýma maročanama, který taky neměli nejmenšího tucha, kam mají jet, nakonec říkali, že asi stráví noc na ulici... Vtipné bylo, že se rozhodli zeptat se na radu zrovna mě, prý že vypadám jako španělka:D Dobrý no :D To asi ta kupa oblečení co jsem měla na sobě :D (historky o tom, jak tu španělé chodí nabalení i při 40°si nechám na jindy:D ) a pak ještě s jednou paní, co tu má příbuzné, která mi svým vyprávěním o rodině krátila cestu... Když jsem dorazila do Taurita, nebylo ještě všemu utrpení konec (tím myslím to cestovatelské s 20kilovým kufrem v ruce a 10ti na zádech)..

Resort není zrovna nejmenší, tak jsem tu ve dvě ráno jezdila s kufrem sem a tam mezi malejma uličkama kolem bázenu a ruznej zábavnejch parku... Samozřejmě muj hotel byl až ten nejdál v celém resortu... Ale aspon jsem obhlídla haly ****hotelu, co jsem jaktěživ neviděla... :D

Na recepci mě uvítal týpek, co vypadal jak Israel Kamakawiwole, k mému velkém štěstí mi sdělil, že v restauraci zustali nějaké porce a byla i véča ;) při konverzaci jsem zatím neobjevila nějaký významný rozdíli ve španělštině, tak uvidíme co z toho vyleze... Nakonec mě ubytovali v prostorným pokoji s jednou švédkou Miriam ;) Ta holčina se mi tady zatím líbí ze všech nejvíc ;) POkoje jsou sice pro stafáky, ale moc pěkný. klima tu není, ale je tu krásně ;) O bože, jak já jsem ráda za těch pouhých skoro 30°:D a větřík od moře =)

No a ted se teda dostávám k tomu co tu dělám (nevim, jak semi to povedlo, když jsem tim chtěla začít:D) přes Animafest jsem si našla hotel co nabízí "prácticas" = praxi, tak jsem se přihlásila jako animátorka (stage entertaining), docela cool, uvidíme co z toho vyleze :D Ráno se se mnou seznámil celej tým (klasika, nechybí polák a slovenka), dokonce je tu i jeden kluk z Granady, a zbytek už jsem uspěšně zapomněla... team vypadá super... Ukázali mi nácvik na pomádu..a já si tak přála abych už uměla kroky a mohla tam blbnout s nima ;) Nakonec mě navlíkli do kostýmu, že prej se 3x denně tancuje na podiu nad bazenem "club dance" tak at se tam nějak zapojím... Nejznámější song z Erasmu, takže jsem se nějak zapojila :D .. Ted mám volno, páč všichni aktivně pracují, a zítra je hromadné day off :D No není tohle super??? :D :D

Sory... ;) Jo hotel neuvěřitelnej... Ač toto nemám ráda, tak tohle je fakt krása... =) aza světla to vypadá ještě líp jak v noci, bazenky a ruzny blbosti tak nějak pěkně promotaný =)

Také už jsem byla za hlavním managerem (tím nemyslim animátora ale toho přes lidské zdroje), kterej byl taky super milej, neřekl ani nic na to že smlouvu mám od 1.7. haha :D :D

No, špatný je, že tu není net, ale říkal, že možná bude během týdne (haha, španělsko, to tak)
A super je, že pracuju jen 5 dní v týdnu... No jestli tohle léto nebude stát za to... :D

A poslední věta je pro máho brouka doma "že se mi stýská, ale přece tohle jen tak nehodím za hlavu, že? tak ještě chvilku počkej, já se brzo vrátím :-*"