život v Myštěvsi =)

tečka

Nejvíc epic trip našeho dua =)

Všechno to začalo docela nevinně. Víkend před námi a šílené nutkání si prostě střihnout jeden z dalších budget výletů, než budeme mít utrum a naši dokonalou dvojku začnou narušovat návštěvy =D Nevím, proč jsme k účasti pozvaly i přátele, ale naštěstí nikdo nemohl a nám to nakonec nedalo a během pěti minut sbalený, jsme vyběhly chytit autobus na hlavní nádraží a doufaly jsme, že ještě není příliš pozdě. V rychlosti jsme popadly růže, které nám zbyly v umyvadle z poslední návštěvy květinového trhu, a jednu jsme hned daly pánovi v autobusu, který se na nás pořád usmíval. Teda možná se usmíval na George, ale i tak si kytku zasloužil =)

Už ani nevím, kam jsme to tenkrát až chtěly dojet, ale ještě že nám paní u přepážky ten lístek nedala, protože by to bylo uprostřed ničeho, co je ještě ke všemu uprostřed ničeho. Z busu nás vykoply v Kanchanaburi a tentokrát už jsme tu nebyly vykulený, odmítly všechny dychtivé taxikáře a vydaly se pěšo rovnou k řece, kde je koncentrace guesthousů. Do cesty se nám postavily stánky s mango sticky rice – takže dál už jsme se jen valily. Zlatá procházka =) U řeky bylo docela plno, ale naštěstí se nám povedlo najít jednu hodně skromnou místnost v bungalovu pohupujícím se na hladině řeky. Místnost měla skoro vše, co člověk potřebuje k životu: širokou matraci na zemi a jednu lampičku, na kterou se dal pověsit mokrý ručník. Ránko bylo romantické, člověk otevřel oči přímo oproti východu slunce nad řekou "Kwae". Ještě jsme si před dlouho cestu daly ledovou sprchu a šly se poohlédnout po skútrech. Myslím, že to byl asi ten nejdebilnější nápad a my jsme ještě tak trochu spaly, když jsme přebíraly klíčky. Naštěstí jsme asi po 30 kilometrech procitly a uvědomily si, že cesta dlouhá více jak 250 kilometrů by asi nebyl moc velkej relax na něčem, co jede sotva 90km/h =D Tak jsme to vesele otočily, vrátily se do půjčovny a ještě než se začaly probouzet turisty, skútr už byl připraven k dalšímu použití. Bohužel nás to stálo zálohu a plnou nádrž, ale co se dá dělat, člověk občas musí něco obětovat =)

Takže střih a výlet po druhé; tentokrát už zvesela svižným krokem k hlavní silnici, za křižovatku a na stopíka. Hnedle v prvním pick-upu se nám ulevilo, zapnuly jsme hudbu vyvalily se a užívaly si toho bezstarostného přepravování. První zastávka byla už v známém Say iok noi, kde jsme se posilnily roteem a kokosovou šťávu a netrvalo to dlouho a jely jsme dál. Po cestě byly nějaké tradiční horké prameny nebo lázně nebo cosi, a protože bylo „málo“ teplo, rozhodly jsme si udělat malou zastávku. S naším slavným papírem od školy jsme tam vlezly na thajské vstupné, takže se to i kvůli té půlhoďce vyplatilo =) Příjemná atmosférka, samý oblečení thajci, takže jsme se rozhodly se též moc neobnažovat, alespoň se trochu vypralo jeté oblečení, které záhy během stopování zase hned uschlo =)

Myslím, že až do Sangkhla Buri jsem dorazily v kuse. Vlastně ne, náš milý řidič nám jednou zastavil, abychom si mohli udělat fotky =)) Miluju tuhle provinciiii =) Přibližně posledních 100km se kolem nás totiž objevovala a zase ztrácela přírodní nádrž, na které plavalo spoustu bungalovů a bytečků... krásné!!! Vlastně celá Kanachanaburi je známá pro množství přírodních parků! 

A protože se nám do cílové stanice povedlo dorazit nějak moc rychle, rozhodly jsme se, že to ještě zkusíme do „Three pagodas“ a zpět – hraniční město s Burmou – asi 25km. Uvelebené vzádu na slunku jsme mrkly do průvodce a zjistily, že jedem někam, kde nic není a na místě jsme ještě k tomu zjistily, že by to možná mohl být problém se vůbec dostat zpět. Slušnou chvíli jsme se tak potulovaly kolem silnice a když už se přeci jen mělo za chvíli stmívat, objevilo se autoooo!! Žádné přespání se slepicema na trávě se dnes konat nebude. Milá thajská rodinka to měla namířeno až ke známému dřevěnému mostu a my jsme pouze musely zaplatit tím, že jsme se vyfotily s děckama a vyměnily fejsbůky =) To ještě jde, ne? =)

Most v Sangkhla Buri při západu slunce byl boží, nevýhoda pak byla, že jsme musely hledat ubytování za tmy (a jestli si dobře pamatuju, tak i za deště). Nakonec jsme někde usmlouvaly skromný bungalov na 300THB a slíbily, že nepoužijeme ani klimačku ani teplou vodu. Haha, takhle se to dělá =D na trhu jsme k večeří zase daly mango sticky rice a nějaké další ovoce. I po stopem zdolaných 300kilometrech jsme ještě měly energii „to go bananas“ a v nějaké fázi už si přestávám pamatovat co bylo dál :-P dobrou...

Ranní vstávání bylo jak jinak než kruté, ale odměnou nám byl most za východu slunce za doprovodu zpívajících mnichů, kteří tam ráno sbírali almužny. Také jsme jim darovaly nějakou tu almužnu – rýži, ovoce, vodu a květinu. Poklekly jsme a oni nám snad popřáli štěstí do života. Věřím, že mniši nejsou nepřející stvoření, a to ani k farrangům =)

Hnedle po ceremonii jsme utíkaly na trh, kde jsme měly randíčko s prodavačem ovoce a ééxtrémně jsme se nadlábly – klasika: mango, mangosteen, kokos a nějaká další ochutnávka =)

Celkem v ranních hodinách jsme vesničku opustily a vyrazily omrknout chrámy a hledat Mon village – kde žijí burmštní uprchlíci. Nakonec jsme měli obrovské štěstí, protože jsme narazili na mladou holčinu, co tam zrovna dělala dobrovolnici, tak nás nejen provedla, ale ještě jsme se i něco dozvěděli =) Holčina pocházela z jihu Thajska, od malajských hranic a přijela sem na půl roku vyučovat angličtinu. Nebo řekněme, šířit povědomí o angličtině =) viděly jsme i „školu“ a jakým způsobem zde lidé žijí, radši bez občanství než v Burmě. Celkem silné zážitky, ale i tak se všichni usmívali. Takže už je načase, abyste se i vy doma přestali mračit na okolí :-P

Stop směrem zpátky opět proběhl hladce. V jednu chvíli, když jsme vyskakovaly na korbu pickupu, tak jsme se s Magdou na sebe tak smutně podívaly „hele, to přece nebude takhle jednoduché, ještě musíme párkrát vyskočit, že jo?“ Vyskočily jsme někde u vodopádů, pokochaly se a odpočinuly si u skvělého obídka – tady asi nikdo neočekával farranga a už vůbec ne, že si zvládne objednat jídlo v thajštině. Jsme prostě úžasný, nojo =D další stop byl trapas, to jsme seděli v klimatizovaném autě, hehe. Naším posledním plánem bylo meditační centrum už jen asi 100km vzdálené od Kanchanaburi. Bohužel jsme přijely pozdě, takže jsme nemohly do toho brutááálního kopce s buddha sochou, pokleknout a projevit respekt. Děsná škoda, říkáme si, při pohledu na ten kopec =D

Abychom vůbec mohli dovnitř, navlíkli na nás takové vtipné bílé tuniky. Vždycky jsem si říkala, že tady tak trochu blázním, teď to vypadalo, že je mi definitivní konec v blázinci. Všichni zde chodili tak pomalu a bosky, nad něčím asi přemýšleli (le-vááá nohu na-ho-ru, pra-váá noha na-ho-ru, o-to-čiiit) a měli takové vtipné bílé oblečení. Navzájem mezi sebou moc nekomunikovali. Základní délkou pobytu jsou tři dny, a pokud někoho nadšení nepřejde, může zůstat déle a celý svůj život obětovat meditaci. Mrkly jsme do té jejich knihy pravidel a praktik... no nezlobte se na mě, ale zpívat a tancovat si prostě musííím, to mi nemůžete zakázat, to je moje meditace =D .. žertuji, porod by byl asi to vstávání v 3:30, i tak věřím, zajímavá zkušenost toto, když máte tři dny k dispozici.

Při odchodu nás samozřejmě zase všichni strašily, že se z tama nijak nedostanem. Během minuty jsme odchytily řidiče od zásobování, ten nás hodil na hlavní a už jsme si to pádily směrem Kanchanaburi, opět rozvalený na korbičce =) nakonec jsme měli ještě o trochu více štěstí, protože dotyční pokračovali do města, asi už jen hodku vzdáleného od Bangkoku. Tak jsme to ještě krásně přepálily a vezly se i za tmy. Povedlo se mi tam vzádu několikrát usnout. Sranda =D Závěrečnou hoďku už jsme daly minibusem a náš super relax trip tím byl u konce někdy pěkně kolem půlnoci, přičemž jsme za dva dny nastopovali více jak 600km =)

A pár mouder nakonec =D

-          - Autostop je skvělej způsob opalování. Magdi si opět připomenula, co to je lobster look :-P

-       -    Rozhodně není možné se přejíst mango sticky rice :-p (Měla jsem tento článek radši pojmenovat „Výlet plný autostopů a mangosticky rice“ =D)

-         - Též se nám potvrdilo, že se správným přístupem jde vše úplně hladce a že jsme skvělé duo, které kolem sebe šíří pozitivní energii a přitahuje tak samé fajn věci =D (sakra, snad už té chvály není trošku moc na jeden článek? Sabino, FUJ!)

-          - A také jsme zjistily, jak je to trapný, když se někoho snažíte tajně fotit. Nejlepší je si o fotku vždy požádat. U hranic si nás tam fotily nějaké děcka a když jsme jim naznačily, že se nemusí stydět a ať se klidně vyfotí s námi, rozzářila se jim očka =)

uuuf, už je to nuda co, ty moje texty... ;)

škoda, že nemůžete na ostrovy ;)

What means paradise island to us

Uaaaa... paradise island – to je přesně to místo, kam se chcete vracet, a to pravidelně!

Jedna velká nevýhoda, co se turistiky v Thajsku týče je, že internet je prostě přehlcen tím, kam všude byste milý turisto měl vyrazit. A samozřejmě je logické, že místa, která vygooglíte, už zvládnlo pomocí vyhledávače objevit i spoustu dalších výletníků. Nedej bože místa typu „nezmeškejte“ a pod. Takže mrknete na krásnou fotku a realita je pak hodně bídná, pokud zrovna nejste fanoušek hotelových resortů a drahých crapy restaurací ;)

O tomto ostrůvku možná zmínku v LP najdete, ale kdo by se hnal někam o čem je napsáno 5 řádků, že jo? Když přece můžete na ko phi phi a vytáhnout se nad známými fotkami z Maya beache ;) Nn, žertuju.. Je to celkem logické, když máte jako turista jen měsíc či méně, tak těžko budete riskovat velké neznámé na úkor vyhlášeného Phi Phi.

My jsme však naštěstí měli více času a méně potřeby spát v hotelech a taky jsme si udělali dobré přátele, kteří nás uznali za hodné se o tomto místě dozvědět. Mě se sem povedlo podívat dvakrát (jenom), mimo sezonu a v sezoně, takže aspoň můžu i maličko porovnat =)

Nehledě na to, jak o ostrově naši milí přátelé básnili, jsme přijeli za pořádného chcavce a relativně i zimy (na Thajsko), neuspěli jsme v doporučeném „hutu“, našli brutálně velkýho pavouka v koupelně dalšího bungalowu a když byli večer komáři nadopovaný nevím čím, tak jsme ani neměli repelent. Jj, hrozná pohoda. Nejenom že jsme se necítili relaxed, ale dokonce naopak. Když jsme druhý den šli pěšky přes celý ostrov (3-4km) k molu do půjčovny skutrů, došla nám voda a z množství štípanců jsem už asi měli halucinace, řekli jsme si prostě dost, o co jde??

Vlastně to byla vše spíš naše chyba a nepřipravenost, za kterou jsme vinili ostrov, a nebo očekávání?

No každopádně se to brzo a překvapivě rychle vše srovnalo. A i naše zážitky byly nezapomenutelné =)

Jedeme si takhle s moto-taxikářem docela divokou přírodou, dokopce skopce, zatáčka nezatáčka až nás to vyhazuje ze sedačky. Jak už jsem zmínila, první ubytování, kde měl být náš známí, ještě ne v provozu. Nevadí, řidič se chopí iniciativy a pádíme si to dál. Z divoké přírody se před námi rozprostírá výhled na bělounkou pláž a za chvíli  už i konec úzké betonové cesty. Váš mozek pomalu z povzdálí začíná řešit záhadu, proč jede taxikář pořád tak rychle, konec cesty se přibližuje a najednou je už pozdě na jakékoliv otázky, motorka nadskočí, zavrtne se do písku na pláži a za chvíli se zase odrazí ven a my pokračujeme po pláži. Pláž je celkem široká a asi po deseti metrech v místech, kde se pomalu rozbíjí vlny házíme levotočivou a už si to svižně valíme po pevném písečném podkladu zanechávajíc roztomilou stopu, o kterou se později postarají vlny =) Hmm, bohužel i po cestě všechny bungalovy vypadají nějak opuštěně, taxikář s někým hovoří a vypadá to, že našel spásné řešení. A my se snad ubíráme jeho směrem. Dál po pláži, pokud nás nezastaví řeka vytékající někdy z ostrova. Tak to vypadá, že nezastaví! ;) řeka hloubí koryto hluboké asi jen 20cm, bez naší váhy je motorka o něco svižnější, my se teda brodíme po svých a záhy zase nasedáme. (Možná že bych ještě zmínila, že ráno při přílivu už se řece úspěšně povedlo nás odříznout od našich záměrů – korýtko se změnilo ve více jak metr hluboké koryto. Naštěstí se jednalo jen o zkratku a z bungalovu vedla ještě cesta ;) Dorazili jsme do bungalovu na jihu Aow Yai a kromě jedné expatky a majitelů jsme zde byly jediné. 200THB/noc, hned jsme to vzali a vlastně jsme byly i docela nadšené do vybalování, že jsme si až po chvíli všimli, že nás u dveří posunkuje taxikář a marně se snaží připomenout, že jsme na něj zapomněli =) Místečko bylo roztomilý, přírodní materiál, bambusová střecha, uvnitř nad postelí záclona proti komárům a mini koupelna oddělená od „hlavní místnosti“ jen plastovým závěsem. Koupelna, místnost se sprchou a zkosenou podlahou, tak aby voda mohla odtékat kamsi. Vzpomínám, jak jsem opatrně prala nějaké tričko, abych teda nenacákala moc okolo a když jsem vytáhla špunt, veškerá voda dole se mi vyvalila na nohy, marná snaha no =) Při tom svém praním jsem pozorovala ten náš zajímavý závěs s ornamenty až jsem na něm objevila nějaké nepravidelnosti. Při bližším zkoumání zblízka jsem málem nadskočila hrůzou, když jsem zjistila, že objekt mého zájmu je extréémně velkej pavouk!! =D Ježiš, něco takovýho jsem do té doby znala jen z pevnosti Boyard. Situaci jsme vyřešili tak, že jsme pavouka nechali „odpočívat“ v ohybu závěsu (byl tu první, to my jsme navíc, že), který jsme pro jistotu nepoužili dokonce pobytu a měli tak open koupelničku ;) Nakonec to bylo docela uklidňující vědět, že pavouček si tam stále vesele hoví a nepobíhá nám nikde v posteli ;) Ale vlastně první noc byla celkem kritická, než jsme zjistili, že pavouk fakt nejeví žádnou snahu o průzkum okolí. Do deseti hodin, než vypnuli elektriku jsme provedli veškerou hygienu, a pak už jen leželi a čekali, co se bude dít. Za všech těch zvuků přírody a jsme tam leželi nehnutě, blízko u sebe a daleko od kraje postele a civěli do stropu =D Ale protože jsme museli šetřit telefon s písničkama, začala to být brzo nuda, tak jsme teda usli :-P Druhý den už jsme byly hrdinky uplně v klidu než na naší sít v noci vyskočila šílená kočka, za tmy jsem musela vylézt a pomoct jí ven. Vše odpuštěno, byla to úchvatná kočka =) A dobrá kamarádka George!

Celý zbytek pobytu na ostrově se nesl v duchu projížděk na skůtru a objevování, případně přejídání se jídla od manželky a skvělé kuchařky majitele bungalovu. A když Vás taková aktivita unaví, tak si můžete oddechnout pokuřováním bambusových bongů, popíjení Singha pivečka s ledem (nj, češky přijali thajský způsob požívání alkoholů) =D A pak se klidně projedete znovu ostrovem, protože zážitek bude ještě větší. V rámci úspory času jsme si to ještě párkrát dali po pláži a užili si ten skvělej pocit, jako když jedete po vodě, protože vlhký písek před vámi vytvářel ohromné vodní zrcadlo. Počasí nebylo pořád univerzální. Teplo ale žádné velké (ani malé) slunko =) Jedna z nejvděčnějších vlastností celého ostrova, pokud žijete nějakou dobu v horkém Bangkoku. Čutli jsme si nějaký ten dámský styl fotbálku na pláži a oblečené (jak správní místňáci) jsme si zaplavali v mělkých vlnách. Po pár měsících, už je koupání jen v bikinách docela wierd. Fakt trapas =D

Nj, tak už Vám asi to došlo, že jsme si přišli na to, jak se zde hodit do pohody. Teda vlastně ostrov to vyřešil za nás. Jako následek kupy volného času a projev trochu vděčnosti naším skvělým hostitelům jsme jedno odpoledne věnovali sbírání odpadků na pláži (dobře no, také jsme si to chtěli udělat hezké pro sebe) – o zbytek práce se asi postarali majitelé sami protože při další návštěvě už bylo místo perfektní ;)

Objevili jsme super hippies bar (vrak lodi) – kde jsme nachvíli zapadli mezi pokuřující a zevlící thajský pobudy bez velkých nároků od života a bezstarostně si užili slunečný den za zvuků kytary =)

Je to pohodička, prostě přes den nejde elektřina, takže Vás od relaxování neruší žádnej stupidní počítač ani rádiová hudba. Večer šupnete před desátou do postele a ráno máte celý den zevl a koupačku v moři. Tou dobou (září) jsme tam vážně potkali jen tři skupinky turistů – nějakej páreček, rodinka s malým pirátem (chlapeček přiběhl za ťatkou pokuřujícím s námi bong: „we should stay here longer dad, I need to fight those pirates overthere“ – „take this weapon, boy, and go for it“)

Po druhé (listopad) už zde bylo víc turistů. Ale pořád ne moc. Občas vylezlo i slunko, komárů ubylo a pavouku v bungalovu přibylo – ale tentokrát už mě to nijak nerozhodilo. Vrátila jsem se na stará známá místa a objevila pár nových, zvýšila jsem počet snídaní a večeří na pláži a povalování se v houpacích sítích, ochutnala thajskou specialitu "no name" a koupila úchvatné pohledy, které jsem tam stejně zapomněla

V obou případech jsem výlet spojila s návštěvou městečka Ranong, kde jsem již tou dobou měla známe couchsurfisty. Akorát pořídili loď a začali provozovat potápěčské výlety do nejopuštěnějších a nejkrásnějších ostrovů při burmských hranicích nebo v národním parku surin. Ohromní lidé a taky měli ohromnou kočku =D Užili jsme si skvělou CS výměnu, ukuchtili bramboráčky, protože jsme nemohli nevyužít příležitosti užití evropské kuchyně, kterou si tam zřídili =) Možná ještě teď tam mají památku na mě v podobě otisku mého obličeje a pracek na skleněných dveřích =D (Magdo, já vím, že bys protestovala, kdybych to sem nenapsala =D ). 

Každopádně ranong je kouzelné město, kde se mísí barmská kultura s thajskou, děti běhají okolo bosky s pudříkem na tvářích a na trhu se dá koupit naprosto všechno, pokud neutečete před silným odérem rybího charakteru =D Z Bangkoku se dá takový výlet zvládnout za asi 10 hodin cesty autobusem – druhou třídou s AC už za 330THB – nebo se v CHumponu napojit na vlak.

Mimochodem, k mému titulku: To je tak, když potkáte české turisty na Khao San Rd, kteří si vychutnají skoro půlhodinový monolog o tom jak vypadá "skutečné Thajsko"  a svou přednášku ukončí slovy "to je škoda, holky, že nemůžete na ostrovy, tam je to moc příjemné" - tak abyste věděli. MŮŽEME :D

A nebo: kdy vás pustí k alespoň jedné otázce "jak se Vám líbí Bangkok" - tak se dozvíte užitečné "no my už jsme tu po druhé, zrovna letíme z Indonésie" =D čechům zdar a palec nahoru, kdy Vám dojde, že nejste jediní vyvolení co můžou cestovat a na osrovy =D

tak já radši končím, než se ještě dotknu zcestovalého srdce někoho z dědiny

SAWADEE =)

Holky, proč zrovna Bangkok?

Nj, je to pravda, okolí nás zrovna dvakrát nepovzbuzovalo v tom jet zrovna do Bangkoku. Od někoho jsme slyšeli: „ježiš tam to je špinavý, tam nejezděte, Bangkok je děsnej“, od jinýho „A jako, rozmysleli jste si to pořádně, já bych tam teda nejel“ nebo „a šak v Bangkoku vubec nebudete, pohoda pořád jenom cestovat“ a nejlépe „to už dneska není žádná exotika“

A jak to dopadlo? Klasika, jako vždycky uplně jinak =) Já jsem si své Thajsko nějakým způsobem vysnila a přesně tak si to tady taky vytvářím. Takže dnešní článek bude tak trochu o tom, proč je Bangkok (a nejen Bangkok) táák úžasnej a proč se zrovna tohle místo stalo tou správnou volbou!! Koukám, že poslední příspěvek jsem vystavila už před nějakým tím pátkem, tak by se mi historky nemuseli moc opakovat ;)

Jdem na toooo =)

Milujeme náš „hood“ – lidé jsou tu skvělý, usmívají se na Vás z dálky a prostě Vám dávají najevo, že vás mezi sebe přijali. Navštěvujeme tu v našim okolí několik konkrétních restauraček a stánků s ovocem či icenápoji. A ať jsou naše výlety jakkoliv úžasné, ten pocit, když se sem vracíme zrovna do Bangkoku je naprosto bezva. Jednou jsme si takhle šli naší uličkou (a vážně jsme se nemohli rozhodnout, co budeme zrovna obědvat) – když v tom jsme potkali naší paní od stánku, která nás naložila a odvezla do vyhlášené nudlové restaurace na oběd. Jindy zase zajdeme k „našemu“ opraváři bot, kterej, nevím, jak k tomu přišel, ale má přízvuk jak amík, donesem mu něco dobrého na zub a on nám pak opravuje podpatky free of charge ;)

Zbožňuju čerstvej kokosovej drink, mangosteen a mango sticky rice (je to taková naše sladká rýže ale nesrovnatelně lepší), jak by řekli thajci „same same but different“

Kdo by nechtěl mít posilku vzdálenou asi jen 3 minuty, vstupné 5kč a bazen zadarmíko /1 minuta cesty ;)

A co teprve když za deset minutek dorazíte na Krungton bridge – super místečko, kde jsme si zvykly dělat naše večerní pozdní pikniky. Není nad to si otevřít pivko, pozorovat rybáře nebo pěkné noční okolí a poslouchat třeba studenty jak se opodál snaží hrát na kytaru. A nebo s naším poslední Couchsurferem z Argentiny trénovat hru na charango a smát se naší opičí rodince (eeehm.. na dlouhé povídání =D)

Jindy si takhle jdete z oběda, v takové garáži vidíte dva kluky trénovat na kytaru, tak se připojíte, oni vám dokonce zahrajou Beatles a o chvíli později si ještě nesete domů hudební nástroj, abyste jakože mohli trénovat doma?? Nevím, jestli se Vám tohle jentak někde přihodí ;) Jj, kytara tady vedle mě leží opřená a už piluju Fko. Doufám, že někde vygooglím akordy k slow down song a na dalším výletě to roztočím. Kluci mi kytaru půjčují i nadále a k absurdnosti se celá situace vyšplahala, když nám sem jednou přišel mladej Thajec opravovat toalety a nakonec mi naladil kytaru a ještě zahrál nějaký thajský tradiční folk.. A prý že umí jen nit noi, heh =) Magdi se v rohu neustále chytala za hlavu „jako vidíš, co se to tady zase děje?“

.........................................................

Líbí se mi jak je Bangkok prostě svůj a hrozně crazy, a život tady jede na plno a vy si ho vychutnáváte plnými doušky. A teď tu vůbec nemluvím o tom nereálným světě typu dovolená, ale o realitě, která je tu dostupná pro všechny, kdo si chtějí ulomit ;) Díky buddhismu tu lidé respektují karmu a pozitivní energii. To, jak si to tady užijete, záleží hlavně na vašem vlastním přístupu k lidem. Nevím, jak tohle konkrétně popsat, ale prostě to vypadá, že jsme bezva dvojka, a dějou se nám tu samé skvělé věci.

Naše motto, že musíte nejdřív dát a zbytek přijde sám, je asi absolutní základ.

Budu pokračovat v našich zážitcích protože mám jednoduše úsměvnou náladu (takže neremcejte o obrácené straně mince, toho si samozřejmě také všímáme a nedá se toho nevšimnout, jen to zmíním příště;))

...........................................................

A ty boží večery a hlavně večery ;)

Například úžasnej chill na střeše apartmánu uprostřed financial district s luxusním výhledem. Někde vdálce tlumené zvuky rušné dopravy, pohybující se žlutá a červená světélka, vysoké budovy, vzduch teplounkej, pohodička na houpačce či lehátku a noční obloha =) člověk se nadechne a říká si „tak tohle je ten Bangkok“  

- samozřejmě... že se tu dá vylézt za ne až tak moc báhtů na různé vyhlídkové věže a mrakodrapy a vychutnat si výhledy, i to jsme zkusili... Ale tyhle soukromé záležitosti jsou prostě o něčem jiném. Je to o té společnosti a těch historkách, co si zde vyměníte, o neuvěřitelných lidech co potkáte, lahvince bacardi třeba... ;)

A když si přijdete, že si prostě užíváte momenty, které si snad ani nezasloužíte tak přijde další pecka... Proč né koupačka v osvětleném bazénu  v 50. patře hotelu Sofitel? Ten nejúžasnější noční skyline na světě , neuvěřitelná pohodička a pocit, jakože Vám patří svět =)

nádech výdech, tady by se dala trávit věčnost... No nic, těžce popsatelné. Pro zájemce bych mohla v PC najít fotkuuu =) ... Zatím se teda jedná o jediný hotelový bazén, který jsme prubli, ale slíbili jsme si, že alespoň 15 si jich tu dáme...

A pak.... A pak se z jednoho vašeho kamaráda vyklube majitel apartmánu ve state tower? A vy si užíváte kytaru meastra Johna Butlera ve 30. patře společně s příjemným jointem.

(řekněme, člověk si může říkat že v Thajsku radši ne, ale časem se otrkáte, private místa jsou nejvíc cool a na těch public je zase srnda ;)

... A se skvělýma lidma! Relax a leháro na podlaze masivního oldstyle balconu, kterej krásně kontrastuje modernímu nočnímu Bangkoku. Je vidět BTS, řeka, osvětlené obrovské křižovatky a dole pod Vámi si pár řidičů užívá rychlou jízdu v širokých ulicích. A přímo, přímo před vámi stojí vysoká tmavá opuštěná budova Sathorn skyscryper, která na Vás volá, abyste na ní nezapomněli, že i tam se dá vylézt s trochou odvahy.

Takže doufám, že na ní dojde, než odjedem domů a užijem si Bangkok i z věže jednoho z abandoned buildings.  No dobrá, teď se s tím nebudu nijak popisovat ale jestli tam vylezu, ta to teprve bude šílený.. a já tam vylezu! Proč, protože mám kurevskej strach z výšek a není nic lepšího než se po*** do gatí zrovna v Bangkoku ;)

Pokud si to někdo čtete a říkáte si, ta z toho nadělá, tak se asi pravděpodobně hodně máte ;) Ikdyž určitě né, tak dobře jako my :-P Upřímně, to chcete aby se stalo vaší denní rutinou a to se nám tu skoro děje...  A všechny zážitky jsou ještě víc umocněný tím, s kým tu ten čas trávíme a přestože těch stálých lidí tu není tolik, alespoň se to odrazí na kvalitě... A všichni naši kamarádi se zbláznili... Taky... To je asi následek tady toho života ;) 

A blázni se radujou ;)

Zmínila jsem se Vám už o našem oblíbeném baru? 13th Blues Bar na Sam Sen Rd? =) Tohle místečko jsme objevili někdy uplně na začátku, a nemyslím si, že by to něco mohlo překonat! Je to takový mini stylový bar, do kterýho se sotva vleze kapela a pár hostů, zbytek holt musí sedět venku (což není až tak zlé, když si k tomu dáte vodnici). Nespočítala bych kolikrát jsme tam byli, v průměru minimálně jednou týdně, kolikrát se zastavíme i víckrát jen tak pozdravit a poslechnout pár songů. Řekla bych, že máme fajné vztahy s majiteli a kapelou a rolničkou (boss kočka, která vždycky o půlnoci po představení vyskočí na bar a poflakuje se)... Bar má skvělej design a vibe... 

Povedlo se mi tu namalovat jeden abstraktní obraz, tak uvažuji že jim ho daruju =)) A budu doufat, že na se na něj bude prášit ještě když se sem jednou v budoucnu vrátím...

Jééé, všechny ty akce tady v tom byly skvělé, ale ta poslední uplně nejvíc, protože to tady dvě malé holky z Hradce společně s kapelou roztočili, že nikdo nezůstal sedět.. A tady se prosím obvykle jen sedí a relaxuje ;) Jeden z naších Thajských kamarádů (ten s tím apartmánem) o tom mluví ještě do teď a pořád se sem chce vracet.. Nj, za tu dobu už se nám tu přihodilo spoustuu věcí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Achjooo, Honzí, uplně tě slyším, jak se rozčiluješ, že je to dlouhý a ty zase budeš muset hledat, kde jsi skončil =D Zavedla jsem kvůli tobě odrážky :-P

Asi to není špatné že, užít si oslavu narozenin zrovna v takovémhle městě!! Ráno mi krásně začalo smskami od těch nejbližších, kterým posílám obrovskou pusu! Mrzímě, že jste nemohli být součástí té párty párty, která se tady konala...Ne doopravdy, moc mě mrzí, že jsem Vás tu nebo kdekoliv jinde nemohla mít!

Zrovna ten den jsem si ráno odbyla nějakou zkoušku a měli jsme tu na bytě couchsurfery ze skandinávie, international páreček, kterej se potkal na kanáárech. Byli úžasní a uplně nejvíc, protože přestože jsme se znali dva dny, tak mě překvapili mini cakem se svíčkou. Narozeniny mi vyšli přesně na CS meeting – středaaa párty je prostě třeba (mimochodme, uplně první CS meetink a pro mě druhá největší párty se nesla v duchu narozenin Dejva)

Už od rána jsme prostě byli jak na trní, naspeedovaný a hrozně se těšili až to vypukne... S Magdou jsme se vohákli aby frndy mohli vyrazit do města. Cestou jsme ještě byli vrátit kytaru, tak jsme si přišli jako když se akorát vracíme z nějakého představení =D

Myslím, že už ve dvanáct bylo vymalováno a večer můžeme dát dohromady pouze společnými silami. Zvládli se panáky na meetinku, několik přípitků (velké díky za Becherovku;)), vímo či bacardi u fontány, tanec v dešti u busík baru, „nějaké“ kluby..  když jsem se v deset ráno vracela ve svých koktejlkách s podpatky a pujčeným vytahaným tričkem domů (asi jsem se v životě necítila divněji na ulici mezi lidma), akorát jsem potkala Magdi, jak se vyřídila v absolutním šoku z výtahu a mazala o hodinu později na svou zkoušku. Spočítala jsem hlavy co přibyli na bytě a na hodinu padla =D Jsem ráda, že požitý alkohol byl čistý a já nejsem obohacená o neplánované tetování... Ráda bych si totiž tuhle záležitost vychutnala sober (myslím tetování, néé narozeniny) =D

Ale určitě mám na památku jiné věci!! Největší díky je prostě Magdi za mega překvapení a ten obrázek, kterej mě nikdy nepřestane bavit =D A taky Frankovi!! Protože on je zodpovědnej za nového přírůstka do české zoo – hned ten večer super čuper opice dostala jméno George – později pak fešák George – a je to ta nejvíc cool opice na světě... 

Původně jsem nic takového neplánovala a spíš mslela, že se ztrátou červíka tyhle úchylárny skončí, ale asi neee. O pár dní později mi dokonce přišel ještě jeden dárek – Canned koala bear z Perthu.

To se takhle po týdnu vracíte domů z výletu, který už byl prostě moc a těšíte se až budou věci zase trošku normálnější a místo toho si na recepci vyzvednete balík v kterým je konzerva z který vyskočí obrovská koala?!?! Myslím, že jsem tu minimálně 30 minut brečela smíchy. =D Od Roshana „ I know we can never replace Mr Czervick but...“

Svět se zbláznil

BECAUSE WE CAN ;)

Hmmm, sice tu mám další maličkosti, která bych ráda napsala, ale tenhle konec je asi fajn ;)

Přeji dobrou noc blázni =))

Dámy na cestách ;)

Takže, ehm jak je to dlouho, co jsme byly na jihu na pláži? Měsíc? Září uteklo fakt strašně rychle. Bojím se, že to bude horší a horší, jak už jsme se přehoupli přes polovinu našeho pobytu.

Takže k výletu, než zapomenu, co se vše dělo. Jeden z prvních větších výletů jsme si naplánovali na jih, andamanské pobřeží. Když říkám naplánovali, tak to jednoduše znamená, že jsme se rozhodli, kdy vyrazíme, na jak dlouho a jakým směrem. K žádným větším plánům jsme se ještě nedostali. 

Abyste mě správně pochopili. Nejsem zrovna ten typ člověka, co rád ztrácí čas plánováním. Člověk nikdy neví, jestli se někde nebude chtít zdržet déle, a nebo naopak vzít hned nohy na ramena. Rozhodování, kam přesně pojedeme, jsme si ulehčili tak, že jsem napsala pár CSmembrům a nejvíc se jich ozvalo z Phuket island, tak jsme vyrazili tam. V pátek hned po škole na vlakové nádraží chytit noční vláček. 

(mmch, ještě jsem zapomněla zmínit, že náš odjezd jsme museli jít oznámit ředitelce školy…  A ta poznamenala, že má pocit, že jsme každou chvíli někde, protože nás z pokoje není slyšet. Prý jestli bychom náhodou neměli studovat nebo tak něco. Čubka jedna zvědavá. Pak už jsme si jen klasicky vyslechli jak je vše nebezpečný a že je rainy season a nemá smysl skoro vycházet za brány kampusu, atd atd. Ta paní má o nás takový upřímný zájem a starost =D )

Takže jsme se přes všechny dobře míněné rady vydali riskovat své životy, počínaje 15 hodinami strávenými ve vagonu třetí třídy (ta kdyby věděla, tak si vytrhá všechny vlasy na hlavě). Mašinka měla zpoždění, jako vždy. Párkrát jsme se raději šli zeptat pána s plácačkou, zda už se jedná o náš vlak, až jsme zase vzbudili pozornost široké veřejnosti – to je tak, že vždycky musíme z místního nádražíčka, kde na cizince nejsou zvyklí. No a nakonec půlka nádraží věděla, kam ty dva zmatený „farrangové“ jedou.

„farrangs“ – tak tady říkají nám turistům

Čekání jsme si krátili tak, že jsme s červíkem na lavičce dělali taneční představení a mávali dětem z projíždějících vlaků. A zatím nám dorazil náš super luxury vůz, ve kterém bohužel chyběl náš vagon číslo tři… Takže nás během prvních zastávek v Bangkoku několikrát vystrnadili z míst, kde jsme se uvelebili. Už jsme si pak dokonce ani nesundávali batohy z ramen, jak jsme čekali, že zase někdo přijde =D No nic, melu nesmysly, nakonec jsme někde vepředu vystrnadili nějaký thajský kolíky z jejich pohodlných „laviček“ když šli na záchod a pěkně se vyvalili =) Už jsme byly připravený na ten jejich super lepkavej upocenej materiál sedaček, že jsme si pod sebe hodili hotelovej ručník a vyspali se skoro do růžova. ;)

Další vychytávkou je pudřík od johnson ´s na zadečky =D Teda, néé doopravdy, jenom trochu =D Taková maličkost je na cestách k nezaplacení. Haha, i takovýhle rady do života můžete najít v LonelyPlanet =D Musim teda říct, že průvodce po Thajsku od LP se vážně vydařil, a docela dost nás tu bavil, hlavně ze začátku, pisatel je holt vtipálek ;)

Po cestě nás děsně otravovali komáři. Vlaky co nemají AC, ale jen feny, obvykle mívají všechny okna dokořán (nejspíš i u kvůli tomu smrádku uvnitř). A pak nás ještě v intervalech 15 minut budili prodavači potravin, ty jejich promotion zpěvy jsou děsně vlezlý. Každý slovo protahují, takže ve výsledku člověk vnímá už jenom „kháááááá“.  Naštěstí chodí tak často, že se unavený mozek naprogramuje na mode, kdy už tomu nepřikládá pozornost a v „klidu“ odpočívá ;)

Dorazili jsme do Surat Thani, vyklepali vylisovaný komáry z dek a naskočili na bus na Phuket island. (mimochodem, Phuket se vyslovuje poo – get =D ). 

Prostě jsme k večeru dorazili na nějakej terminál na ostrově Phuket a klasicky jsme nevěděli, co kam kde. Jediný co jsme věděli, že na jihu v Rawai, je jeden chlapec z couchsurfingu, který je ochotný nám pomoci. Výhodou rainy season, je že se člověk moc nemusí strachovat o ubytování, není narváno. Takže jsme to prostě riskli, vzali si moto-taxi a vydali se až k němu, s tím, že uvidíme. Samuel nás přivítal ve svém bio-organic shopu a pohostil italskou zmrzlinou. Nakonec nás i ubytoval v útulném pokojíčku u sebe. Myslím, že pro Magdi super první zkušenost s CS. Večer s námi a svou „něco jako přítelkyní“ vyrazili do italské a ještě jsme zašli na drinčík do reggae baru a na procházku po pláži a molu. Ráno nás vzal na místní market, pláž Nai Ha, mirador a nejjižnější bod Phuket Islandu. Sam je  původem z Itálie, žijící v Thajsku už skoro rok, blázen do organických věcí, focení, sluníčka a pláže. Jeho slečně se asi moc nelíbilo, že nám dělá společnost, takže jsme dostali i krásné introduction do toho, jak jsou thajky žárlivý =D Nejzářivější úsměv nám dala poslední den, když jsme se loučili. Dozvěděli jsme se od něj docela dost o thajské kultuře (zatím jsme se zajímavosti vždycky dozvěděli jen od cizinců, kteří tyhle věci samozřejmě lépe vnímají, než Thajci samotní). Na druhý večer už jsme s Magdi vyrazili po „village“ sami a rozjeli jsme to s naší stopařskou érou. Sice trošku neplánovaně, protože v barech byly tak nechutný ladyboys, že jsme si ani nemohli vychutnat obvyklého Heinekena a radši se rozhodli projet se po jižní části ostrova.

Začalo to tím, že jsme si stopli nějakého skutristu. Což v takovém malém klidném místě šlo uplně samo. A člověk pozná dost zajimavých lidí. Vzpomínám si, jak jsme si tenkrát říkali“ jojo, skutry jsou v poho, auta brát nebudem, nikdy nevíš. Později už to bylo: bože,pick-upy jsou nejvíc v poho. Haha, teď už je všechno nejvíc v poho =D

 Na následující den jsme vykšeftili super cenu za „long tail boat“ i s řidičem po přilehlých ostrovech. Na ulici jsme ještě oslovili nějakou francouzskou rodinku, takže cena za jednoho byla krásných 350THB (180kč)/den. Strávili jsme krásné dopoledne na Coral Island, kde jsme plavali s rybičkama a museli odhánět Italský kolíky, který se kolem nás sesypaly jako vosy kolem bonbonu =) Přesto že to ráno vypadalo, že bude jen pršet, občas se trošku vyjasnilo a nakonec jsme se maximálně spálili. Ještě ke všemu tak vtipně (lobster story připojím až později ;)…

Long tail boat a ostrovy – no to  vám byla pohodička. Náš řidič si to tam šněroval mezi ostrůvkama jako pán tvorstva a sluníčko pálilo. Trošku ochladit jsme se byly na Budha island – ostruvek s chrámama a pár mnichama a velkou sochou budhy na utesu. Zde jsme trošku poplavali a šnorklovali. Byly jsme tu s francouzskou rodinkou jediní návštěvníci :-P Bohužel tatínek hlava rodiny uměl anglicky jenom lets go, takže se všude podíval a zase chtěl hned jít

Po výletě jsme se ještě vrátili k Italovi sbalit si věci a rozhodli se vyrazit zase jinam, 2 dny na menší vesničku na jihu bylo tak akorát. Turistickým minivanem se nám nikam nechtělo, tak jsme zase stopovali motorkáře =) říkali jsme si, jestli nám to zase vyjde, když potřebujeme jet do asi 20km vzdálenýho Patongu. První motorkář nás dovezl až k milému steakhousu, kde jsme si poprvé od příjezdu do Thajska dali steak a hranolky, a to za pohodový 100THB =) Dál se nám povedlo chytit nějakej supertrooper místní autobus. Taková ta klasická klec narvaná lidmi a řidič zabiják vpředu. Zase jsme dorazili do místa, o kterým jsme věděli úplný kulový, ale vytisklý papíry z Lonely Planet nám poradili jakým směrem se vydat, takže jsme s úsměvem a „maajkháá“ odmítli všechny tuktukáře a rozhodli se, že si jim na truc stopnem někoho za rohem a zamáváme ;). Parchanti rozmazlený tady (za cenu, kterou vás v Bangkoku povozí ve vzdálenosti 20km, Vám tu nabídnou poposunutí kilák k hotelu).

Už to vypadalo, že budem mít smolíka, začínalo se smrákat a poprchávat, ale asi po deseti minutách jsme stopli zatím nejlepší úlovek, pick-upa naloženýho záchodovýma mísama a thajcema jako bonus navrchu. Tak jsme se vyhoupli nahoru, a jak jsme tak hodnotili bezpečnostní podmínky, říkali jsme si, že by z nás maminky radost asi neměli =D

No do toho začal brutal slejvák, nasadili jsme naše pláštěnky (z té mojí už bohužel zbyla jen vesta-pláštěnka, ale aspon něco) a krčili jsme se mezi mísama posledních pár kiláků. Kluci zase měli o zábavu postaráno. Majda celou situaci vyšperkovala svou hláškou „nic nevidim, jen vim, že sedim na záchodový míse“ =D Těžce popsatelné, ale prostě to byl zase zážitek. V Thajsku je holt legranda =)). 

Nějak jsme podle koncentrace turistů vytušili, že jsme dorazili do Patong a nechali se někde vysadit, abychom to náhodou nepřejeli (ikdyž jsme přesně nevěděli co) . V Patongu tou dobou byly naši dva známí z Bangkoku: Cedric a Roshan. Cedrika jsme potkali ve školním bazenu a protože to byl jeho první večer, domluvili jsme se na drinku. Cedric dorazil ještě s Roshanem (Bezva kluk Indie, tak kolem třicítky žijící v Perthu). Kluci spolu chodili v Austrálii na střední a rozhodli se, se po deseti letech sejít zrovna v Thajsku. Trošku jsme přizpůsobili plány, protože jsme si tenkrát fakt sedli a rozhodli se, že posedíme ještě na jihu v Patong.

Kluci nám doporučili bungalov, ve kterém naštěstí měli místo, a mohli jsme se vydat objevovat město. Jedno z nejvíc turistických šílenství, plný ladyboys a sextourismu. Welkháááám na vás pokřikují holky i holko-kluci každých deset metrů se svým úžasným thajským akcentem. Mezery pak vyplňují tuktuk a „wanna dress, I make you beautiful dress“, „where u from, beautifull?“ a „welcome to Thailand, ping pong show?“ Zašli jsme do průměrný mexický s živou hudbou a pak přímo do nejvíc crazy ulice. Všude bary a gogotanečnice, hudba se přeřvává s ruznýma pozvánkama na night show a „hey, beautiful“ od ladyboys. Do toho pak ještě pobíhají lidi s ubohejma opičkama a děti co se snaží prodat růže podnapilejm párům za 10x vyšší cenu. Zašli jsme do beerhousu, kde to ladyboys rozjížděli na stolech a molech v minikraťáskách, pohybujíc se skoro do rytmů hudby, a nebo se plazili po hostech s vyšší promilí alkoholu. Jeden z ladyboy, s umělejma kozama se nám vetřel na fotku a nutně chtěl abychoms i šáhli. No tfujhooo =D, Nezapomněl zamrkat na kluky perfektníma umělejma řasama o pár drobných a zase odkráčel nakrucovat o stůl dál =D Ještě jsme se nějakou chvíli poflakovali po barech, dali tequilla bum a heinekena. Klukům dlouho vydrželo dělat si srandu z našeho „opálení“ až jsme si nakonec vysloužili přezdívku lobsters. Tak krásné jsme byly.

No prostě s klukama zase byla neuvěřitelná sranda. Roshan se poprvé setkal s „frightening russian lady“ a protože jsme se nějak nemohli shodnout ohledně hudebního vkusu, vyrazili jsme na posledního drinka k Busíkovi (starej růžovej Volswagen 2). 

Večer se nám protáhl skoro do 4, na to že jsme měli v sedm ráno vstát na výlet =D Ještě večír nám přišla sms od Cedrika, že to teda nedává (Nj, francouz=D) a na Phangha jsme vyrazili ve třech. Což ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsme zjistili, že jsme členy super turistického výletu =D Ranní kocovinka, nedostatek spánku, ukřičená průvodkyně a i všichni ostatní účastníci „shouting day“ včetně rodinek s roztomilýma dětičkama. Ráno se to vůbec nejevilo jako nejlepší nápad. Vlastně jsem si celkem dlouho nadávala, že jsem nebyla při smyslech, když jsem na to kývla.

Korunu tomu nasadili, když z nás hned u vchodu průvodkyně udělala skupinku „Blue Stickers“, takže jsme byly taková super blue sticker family. A Roshanova otázka „Execuse me, blue sticker??“ – ukazujíc směrem k člunu, když jsme si nebyli jistí, který že to je pro náš kmen – to už byl vrchol absurdnosti =D Naštěstí po tom, co opadla turistická fotící euforie všeho okolo z leva i zprava, s dítětem a bez, se účastníci našeho modrého kmene rozmístili po lodi a s návštěvou prvního ostrova už panovala jen pohodová uvolněná atmosférka. A James Bond island byl naprosto dokonalej a ani mi nepřišlo, že by tam bylo moc lidí. Udělali jsme s Indem, Mr Czervikem a Viktorem pár fotek, zase se neskutečně nasmáli a kochali se atmosférkou.

Mě k velkému (ne)štěstí umřel další člen z technické výbavy a to SD karta, takže nejen že jsem přišla o super fotky z ostrovů v Rawai a cesty vlakem, ale i videa z Bangkoku atd, ještě ke všemu jsem byla na jednom z nejvíc cool míst v Thajsku a nemohla si udělat ani obrázek. Ale ve výsledku mě to dovolilo si zážitek užít „na maximu (že jo Kašpi, hlavně holky na maximum:D) Ještě že za mě fotila Magdi =) Na loďce jsme měli bufet oběd, Indická rodinka stále pokračovala ve focení se za všech různých situací a my jsme se dál plavili mezi vápencovými ostrůvky všech různých tvarů a velikostí =)

.. ach ach =) 

Občas nám i docela silně zapršelo, tak to mělo o to hezčí atmosferku, upřímně, slunce na přídi bylo (hlavně pro dva lobstery) nesnesitelný. Pokračovali jsme do zátoky, kde nám bylo dovoleno se vykoupat ;) Takže Magdi se Sábou samozřejmě první v řadě... Zážitek... Ani nevím, kdy jsem se přestala bát plavat v hloubce, ale naprosto jsem si to užila. Do toho nám trošku pršelo, prostě pecička =)) Pak jsme ještě dvakrát kanoevali a Magdi si vybírala mezi svými novými nápadníky z řad Thajců =D Úroveň komunikace s nimi se opravdu dá přirovnat k tomu, když si představíte Tarzana, jak něco vysvětluje svým drahým opičkám =D ...Monkeys, bum bum??

Přestože na nás padala únava skoro celej den, tak byla taková prča, že mě večer bolela bránice, pokaždý když jsem se nadechla =) Výlet se kvůli pár zdržovačkám protáhl, takže jsme dorazili do Patong dost pozdě na to, abysme stihli vlak a rozhodli se zůstat ještě jeden večer.

Už jen tak zlehounka, začali jsme náloží nejlepších palačinek u stánku a pokračovali slušnou pizzou. Tenhle trip se opravdu nesl v duchu odpočinku od thajské kultury. Večer jsme zakončili mojito kyblíkem u busíka číslo dva a mazali v šíleným slejváku „dom“. Ráno jsme se přemluvili vstát o půl šesté abychom doběhli na pláž a chytili nějaký „autobus“ do centra. Nevím, jestli jsme zase měli štěstí nebo se nám řidič přizpůsobil, ale za pět minut jsme se zase vezli a zadarmíko, někam. Fakt my je líto těch jelit, co platí tuktukářům a šidí se o skvělý zážitky.

Nevím, kde nás to vyklopili, prý dva kiláčky od autobusáku... Nejdřív jsme si řekli že to dojdeme, nakonec jsme zase chytli odvoz a bylo to sakra daleko. Pán s námi jezdil skutrem po městě aspoň pul hodiny a rozhodně si nemyslím, že to měl po cestě. A k tomu po dešti bylo „docela“ mokro, takže jsme si to chvílema jeli celkem slušnou potopičkou a měli strach, aby se nám to někde nesmejklo. 

Před námi už byla jen cesta busem zpátky do Bangkoku. Zase krásných 15 hodinek. Tentokrát pohodička ve vrchním patře autobusu uplně vepředu s výhledem. Celou cestu jsme střídali spánek s pozorováním cesty. A taky toho chlapce nalevo. Taková zbytečná poznámka autorky =D Vážně kousek, pro zájemkyně máme foto a detaily ;) 

A to je od nás zase na nějakou chvíli všechno, kdo za mě napíše bakalářku???