život v Myštěvsi =)

tečka

Nejvíc epic trip našeho dua =)

Všechno to začalo docela nevinně. Víkend před námi a šílené nutkání si prostě střihnout jeden z dalších budget výletů, než budeme mít utrum a naši dokonalou dvojku začnou narušovat návštěvy =D Nevím, proč jsme k účasti pozvaly i přátele, ale naštěstí nikdo nemohl a nám to nakonec nedalo a během pěti minut sbalený, jsme vyběhly chytit autobus na hlavní nádraží a doufaly jsme, že ještě není příliš pozdě. V rychlosti jsme popadly růže, které nám zbyly v umyvadle z poslední návštěvy květinového trhu, a jednu jsme hned daly pánovi v autobusu, který se na nás pořád usmíval. Teda možná se usmíval na George, ale i tak si kytku zasloužil =)

Už ani nevím, kam jsme to tenkrát až chtěly dojet, ale ještě že nám paní u přepážky ten lístek nedala, protože by to bylo uprostřed ničeho, co je ještě ke všemu uprostřed ničeho. Z busu nás vykoply v Kanchanaburi a tentokrát už jsme tu nebyly vykulený, odmítly všechny dychtivé taxikáře a vydaly se pěšo rovnou k řece, kde je koncentrace guesthousů. Do cesty se nám postavily stánky s mango sticky rice – takže dál už jsme se jen valily. Zlatá procházka =) U řeky bylo docela plno, ale naštěstí se nám povedlo najít jednu hodně skromnou místnost v bungalovu pohupujícím se na hladině řeky. Místnost měla skoro vše, co člověk potřebuje k životu: širokou matraci na zemi a jednu lampičku, na kterou se dal pověsit mokrý ručník. Ránko bylo romantické, člověk otevřel oči přímo oproti východu slunce nad řekou "Kwae". Ještě jsme si před dlouho cestu daly ledovou sprchu a šly se poohlédnout po skútrech. Myslím, že to byl asi ten nejdebilnější nápad a my jsme ještě tak trochu spaly, když jsme přebíraly klíčky. Naštěstí jsme asi po 30 kilometrech procitly a uvědomily si, že cesta dlouhá více jak 250 kilometrů by asi nebyl moc velkej relax na něčem, co jede sotva 90km/h =D Tak jsme to vesele otočily, vrátily se do půjčovny a ještě než se začaly probouzet turisty, skútr už byl připraven k dalšímu použití. Bohužel nás to stálo zálohu a plnou nádrž, ale co se dá dělat, člověk občas musí něco obětovat =)

Takže střih a výlet po druhé; tentokrát už zvesela svižným krokem k hlavní silnici, za křižovatku a na stopíka. Hnedle v prvním pick-upu se nám ulevilo, zapnuly jsme hudbu vyvalily se a užívaly si toho bezstarostného přepravování. První zastávka byla už v známém Say iok noi, kde jsme se posilnily roteem a kokosovou šťávu a netrvalo to dlouho a jely jsme dál. Po cestě byly nějaké tradiční horké prameny nebo lázně nebo cosi, a protože bylo „málo“ teplo, rozhodly jsme si udělat malou zastávku. S naším slavným papírem od školy jsme tam vlezly na thajské vstupné, takže se to i kvůli té půlhoďce vyplatilo =) Příjemná atmosférka, samý oblečení thajci, takže jsme se rozhodly se též moc neobnažovat, alespoň se trochu vypralo jeté oblečení, které záhy během stopování zase hned uschlo =)

Myslím, že až do Sangkhla Buri jsem dorazily v kuse. Vlastně ne, náš milý řidič nám jednou zastavil, abychom si mohli udělat fotky =)) Miluju tuhle provinciiii =) Přibližně posledních 100km se kolem nás totiž objevovala a zase ztrácela přírodní nádrž, na které plavalo spoustu bungalovů a bytečků... krásné!!! Vlastně celá Kanachanaburi je známá pro množství přírodních parků! 

A protože se nám do cílové stanice povedlo dorazit nějak moc rychle, rozhodly jsme se, že to ještě zkusíme do „Three pagodas“ a zpět – hraniční město s Burmou – asi 25km. Uvelebené vzádu na slunku jsme mrkly do průvodce a zjistily, že jedem někam, kde nic není a na místě jsme ještě k tomu zjistily, že by to možná mohl být problém se vůbec dostat zpět. Slušnou chvíli jsme se tak potulovaly kolem silnice a když už se přeci jen mělo za chvíli stmívat, objevilo se autoooo!! Žádné přespání se slepicema na trávě se dnes konat nebude. Milá thajská rodinka to měla namířeno až ke známému dřevěnému mostu a my jsme pouze musely zaplatit tím, že jsme se vyfotily s děckama a vyměnily fejsbůky =) To ještě jde, ne? =)

Most v Sangkhla Buri při západu slunce byl boží, nevýhoda pak byla, že jsme musely hledat ubytování za tmy (a jestli si dobře pamatuju, tak i za deště). Nakonec jsme někde usmlouvaly skromný bungalov na 300THB a slíbily, že nepoužijeme ani klimačku ani teplou vodu. Haha, takhle se to dělá =D na trhu jsme k večeří zase daly mango sticky rice a nějaké další ovoce. I po stopem zdolaných 300kilometrech jsme ještě měly energii „to go bananas“ a v nějaké fázi už si přestávám pamatovat co bylo dál :-P dobrou...

Ranní vstávání bylo jak jinak než kruté, ale odměnou nám byl most za východu slunce za doprovodu zpívajících mnichů, kteří tam ráno sbírali almužny. Také jsme jim darovaly nějakou tu almužnu – rýži, ovoce, vodu a květinu. Poklekly jsme a oni nám snad popřáli štěstí do života. Věřím, že mniši nejsou nepřející stvoření, a to ani k farrangům =)

Hnedle po ceremonii jsme utíkaly na trh, kde jsme měly randíčko s prodavačem ovoce a ééxtrémně jsme se nadlábly – klasika: mango, mangosteen, kokos a nějaká další ochutnávka =)

Celkem v ranních hodinách jsme vesničku opustily a vyrazily omrknout chrámy a hledat Mon village – kde žijí burmštní uprchlíci. Nakonec jsme měli obrovské štěstí, protože jsme narazili na mladou holčinu, co tam zrovna dělala dobrovolnici, tak nás nejen provedla, ale ještě jsme se i něco dozvěděli =) Holčina pocházela z jihu Thajska, od malajských hranic a přijela sem na půl roku vyučovat angličtinu. Nebo řekněme, šířit povědomí o angličtině =) viděly jsme i „školu“ a jakým způsobem zde lidé žijí, radši bez občanství než v Burmě. Celkem silné zážitky, ale i tak se všichni usmívali. Takže už je načase, abyste se i vy doma přestali mračit na okolí :-P

Stop směrem zpátky opět proběhl hladce. V jednu chvíli, když jsme vyskakovaly na korbu pickupu, tak jsme se s Magdou na sebe tak smutně podívaly „hele, to přece nebude takhle jednoduché, ještě musíme párkrát vyskočit, že jo?“ Vyskočily jsme někde u vodopádů, pokochaly se a odpočinuly si u skvělého obídka – tady asi nikdo neočekával farranga a už vůbec ne, že si zvládne objednat jídlo v thajštině. Jsme prostě úžasný, nojo =D další stop byl trapas, to jsme seděli v klimatizovaném autě, hehe. Naším posledním plánem bylo meditační centrum už jen asi 100km vzdálené od Kanchanaburi. Bohužel jsme přijely pozdě, takže jsme nemohly do toho brutááálního kopce s buddha sochou, pokleknout a projevit respekt. Děsná škoda, říkáme si, při pohledu na ten kopec =D

Abychom vůbec mohli dovnitř, navlíkli na nás takové vtipné bílé tuniky. Vždycky jsem si říkala, že tady tak trochu blázním, teď to vypadalo, že je mi definitivní konec v blázinci. Všichni zde chodili tak pomalu a bosky, nad něčím asi přemýšleli (le-vááá nohu na-ho-ru, pra-váá noha na-ho-ru, o-to-čiiit) a měli takové vtipné bílé oblečení. Navzájem mezi sebou moc nekomunikovali. Základní délkou pobytu jsou tři dny, a pokud někoho nadšení nepřejde, může zůstat déle a celý svůj život obětovat meditaci. Mrkly jsme do té jejich knihy pravidel a praktik... no nezlobte se na mě, ale zpívat a tancovat si prostě musííím, to mi nemůžete zakázat, to je moje meditace =D .. žertuji, porod by byl asi to vstávání v 3:30, i tak věřím, zajímavá zkušenost toto, když máte tři dny k dispozici.

Při odchodu nás samozřejmě zase všichni strašily, že se z tama nijak nedostanem. Během minuty jsme odchytily řidiče od zásobování, ten nás hodil na hlavní a už jsme si to pádily směrem Kanchanaburi, opět rozvalený na korbičce =) nakonec jsme měli ještě o trochu více štěstí, protože dotyční pokračovali do města, asi už jen hodku vzdáleného od Bangkoku. Tak jsme to ještě krásně přepálily a vezly se i za tmy. Povedlo se mi tam vzádu několikrát usnout. Sranda =D Závěrečnou hoďku už jsme daly minibusem a náš super relax trip tím byl u konce někdy pěkně kolem půlnoci, přičemž jsme za dva dny nastopovali více jak 600km =)

A pár mouder nakonec =D

-          - Autostop je skvělej způsob opalování. Magdi si opět připomenula, co to je lobster look :-P

-       -    Rozhodně není možné se přejíst mango sticky rice :-p (Měla jsem tento článek radši pojmenovat „Výlet plný autostopů a mangosticky rice“ =D)

-         - Též se nám potvrdilo, že se správným přístupem jde vše úplně hladce a že jsme skvělé duo, které kolem sebe šíří pozitivní energii a přitahuje tak samé fajn věci =D (sakra, snad už té chvály není trošku moc na jeden článek? Sabino, FUJ!)

-          - A také jsme zjistily, jak je to trapný, když se někoho snažíte tajně fotit. Nejlepší je si o fotku vždy požádat. U hranic si nás tam fotily nějaké děcka a když jsme jim naznačily, že se nemusí stydět a ať se klidně vyfotí s námi, rozzářila se jim očka =)

uuuf, už je to nuda co, ty moje texty... ;)

škoda, že nemůžete na ostrovy ;)

What means paradise island to us

Uaaaa... paradise island – to je přesně to místo, kam se chcete vracet, a to pravidelně!

Jedna velká nevýhoda, co se turistiky v Thajsku týče je, že internet je prostě přehlcen tím, kam všude byste milý turisto měl vyrazit. A samozřejmě je logické, že místa, která vygooglíte, už zvládnlo pomocí vyhledávače objevit i spoustu dalších výletníků. Nedej bože místa typu „nezmeškejte“ a pod. Takže mrknete na krásnou fotku a realita je pak hodně bídná, pokud zrovna nejste fanoušek hotelových resortů a drahých crapy restaurací ;)

O tomto ostrůvku možná zmínku v LP najdete, ale kdo by se hnal někam o čem je napsáno 5 řádků, že jo? Když přece můžete na ko phi phi a vytáhnout se nad známými fotkami z Maya beache ;) Nn, žertuju.. Je to celkem logické, když máte jako turista jen měsíc či méně, tak těžko budete riskovat velké neznámé na úkor vyhlášeného Phi Phi.

My jsme však naštěstí měli více času a méně potřeby spát v hotelech a taky jsme si udělali dobré přátele, kteří nás uznali za hodné se o tomto místě dozvědět. Mě se sem povedlo podívat dvakrát (jenom), mimo sezonu a v sezoně, takže aspoň můžu i maličko porovnat =)

Nehledě na to, jak o ostrově naši milí přátelé básnili, jsme přijeli za pořádného chcavce a relativně i zimy (na Thajsko), neuspěli jsme v doporučeném „hutu“, našli brutálně velkýho pavouka v koupelně dalšího bungalowu a když byli večer komáři nadopovaný nevím čím, tak jsme ani neměli repelent. Jj, hrozná pohoda. Nejenom že jsme se necítili relaxed, ale dokonce naopak. Když jsme druhý den šli pěšky přes celý ostrov (3-4km) k molu do půjčovny skutrů, došla nám voda a z množství štípanců jsem už asi měli halucinace, řekli jsme si prostě dost, o co jde??

Vlastně to byla vše spíš naše chyba a nepřipravenost, za kterou jsme vinili ostrov, a nebo očekávání?

No každopádně se to brzo a překvapivě rychle vše srovnalo. A i naše zážitky byly nezapomenutelné =)

Jedeme si takhle s moto-taxikářem docela divokou přírodou, dokopce skopce, zatáčka nezatáčka až nás to vyhazuje ze sedačky. Jak už jsem zmínila, první ubytování, kde měl být náš známí, ještě ne v provozu. Nevadí, řidič se chopí iniciativy a pádíme si to dál. Z divoké přírody se před námi rozprostírá výhled na bělounkou pláž a za chvíli  už i konec úzké betonové cesty. Váš mozek pomalu z povzdálí začíná řešit záhadu, proč jede taxikář pořád tak rychle, konec cesty se přibližuje a najednou je už pozdě na jakékoliv otázky, motorka nadskočí, zavrtne se do písku na pláži a za chvíli se zase odrazí ven a my pokračujeme po pláži. Pláž je celkem široká a asi po deseti metrech v místech, kde se pomalu rozbíjí vlny házíme levotočivou a už si to svižně valíme po pevném písečném podkladu zanechávajíc roztomilou stopu, o kterou se později postarají vlny =) Hmm, bohužel i po cestě všechny bungalovy vypadají nějak opuštěně, taxikář s někým hovoří a vypadá to, že našel spásné řešení. A my se snad ubíráme jeho směrem. Dál po pláži, pokud nás nezastaví řeka vytékající někdy z ostrova. Tak to vypadá, že nezastaví! ;) řeka hloubí koryto hluboké asi jen 20cm, bez naší váhy je motorka o něco svižnější, my se teda brodíme po svých a záhy zase nasedáme. (Možná že bych ještě zmínila, že ráno při přílivu už se řece úspěšně povedlo nás odříznout od našich záměrů – korýtko se změnilo ve více jak metr hluboké koryto. Naštěstí se jednalo jen o zkratku a z bungalovu vedla ještě cesta ;) Dorazili jsme do bungalovu na jihu Aow Yai a kromě jedné expatky a majitelů jsme zde byly jediné. 200THB/noc, hned jsme to vzali a vlastně jsme byly i docela nadšené do vybalování, že jsme si až po chvíli všimli, že nás u dveří posunkuje taxikář a marně se snaží připomenout, že jsme na něj zapomněli =) Místečko bylo roztomilý, přírodní materiál, bambusová střecha, uvnitř nad postelí záclona proti komárům a mini koupelna oddělená od „hlavní místnosti“ jen plastovým závěsem. Koupelna, místnost se sprchou a zkosenou podlahou, tak aby voda mohla odtékat kamsi. Vzpomínám, jak jsem opatrně prala nějaké tričko, abych teda nenacákala moc okolo a když jsem vytáhla špunt, veškerá voda dole se mi vyvalila na nohy, marná snaha no =) Při tom svém praním jsem pozorovala ten náš zajímavý závěs s ornamenty až jsem na něm objevila nějaké nepravidelnosti. Při bližším zkoumání zblízka jsem málem nadskočila hrůzou, když jsem zjistila, že objekt mého zájmu je extréémně velkej pavouk!! =D Ježiš, něco takovýho jsem do té doby znala jen z pevnosti Boyard. Situaci jsme vyřešili tak, že jsme pavouka nechali „odpočívat“ v ohybu závěsu (byl tu první, to my jsme navíc, že), který jsme pro jistotu nepoužili dokonce pobytu a měli tak open koupelničku ;) Nakonec to bylo docela uklidňující vědět, že pavouček si tam stále vesele hoví a nepobíhá nám nikde v posteli ;) Ale vlastně první noc byla celkem kritická, než jsme zjistili, že pavouk fakt nejeví žádnou snahu o průzkum okolí. Do deseti hodin, než vypnuli elektriku jsme provedli veškerou hygienu, a pak už jen leželi a čekali, co se bude dít. Za všech těch zvuků přírody a jsme tam leželi nehnutě, blízko u sebe a daleko od kraje postele a civěli do stropu =D Ale protože jsme museli šetřit telefon s písničkama, začala to být brzo nuda, tak jsme teda usli :-P Druhý den už jsme byly hrdinky uplně v klidu než na naší sít v noci vyskočila šílená kočka, za tmy jsem musela vylézt a pomoct jí ven. Vše odpuštěno, byla to úchvatná kočka =) A dobrá kamarádka George!

Celý zbytek pobytu na ostrově se nesl v duchu projížděk na skůtru a objevování, případně přejídání se jídla od manželky a skvělé kuchařky majitele bungalovu. A když Vás taková aktivita unaví, tak si můžete oddechnout pokuřováním bambusových bongů, popíjení Singha pivečka s ledem (nj, češky přijali thajský způsob požívání alkoholů) =D A pak se klidně projedete znovu ostrovem, protože zážitek bude ještě větší. V rámci úspory času jsme si to ještě párkrát dali po pláži a užili si ten skvělej pocit, jako když jedete po vodě, protože vlhký písek před vámi vytvářel ohromné vodní zrcadlo. Počasí nebylo pořád univerzální. Teplo ale žádné velké (ani malé) slunko =) Jedna z nejvděčnějších vlastností celého ostrova, pokud žijete nějakou dobu v horkém Bangkoku. Čutli jsme si nějaký ten dámský styl fotbálku na pláži a oblečené (jak správní místňáci) jsme si zaplavali v mělkých vlnách. Po pár měsících, už je koupání jen v bikinách docela wierd. Fakt trapas =D

Nj, tak už Vám asi to došlo, že jsme si přišli na to, jak se zde hodit do pohody. Teda vlastně ostrov to vyřešil za nás. Jako následek kupy volného času a projev trochu vděčnosti naším skvělým hostitelům jsme jedno odpoledne věnovali sbírání odpadků na pláži (dobře no, také jsme si to chtěli udělat hezké pro sebe) – o zbytek práce se asi postarali majitelé sami protože při další návštěvě už bylo místo perfektní ;)

Objevili jsme super hippies bar (vrak lodi) – kde jsme nachvíli zapadli mezi pokuřující a zevlící thajský pobudy bez velkých nároků od života a bezstarostně si užili slunečný den za zvuků kytary =)

Je to pohodička, prostě přes den nejde elektřina, takže Vás od relaxování neruší žádnej stupidní počítač ani rádiová hudba. Večer šupnete před desátou do postele a ráno máte celý den zevl a koupačku v moři. Tou dobou (září) jsme tam vážně potkali jen tři skupinky turistů – nějakej páreček, rodinka s malým pirátem (chlapeček přiběhl za ťatkou pokuřujícím s námi bong: „we should stay here longer dad, I need to fight those pirates overthere“ – „take this weapon, boy, and go for it“)

Po druhé (listopad) už zde bylo víc turistů. Ale pořád ne moc. Občas vylezlo i slunko, komárů ubylo a pavouku v bungalovu přibylo – ale tentokrát už mě to nijak nerozhodilo. Vrátila jsem se na stará známá místa a objevila pár nových, zvýšila jsem počet snídaní a večeří na pláži a povalování se v houpacích sítích, ochutnala thajskou specialitu "no name" a koupila úchvatné pohledy, které jsem tam stejně zapomněla

V obou případech jsem výlet spojila s návštěvou městečka Ranong, kde jsem již tou dobou měla známe couchsurfisty. Akorát pořídili loď a začali provozovat potápěčské výlety do nejopuštěnějších a nejkrásnějších ostrovů při burmských hranicích nebo v národním parku surin. Ohromní lidé a taky měli ohromnou kočku =D Užili jsme si skvělou CS výměnu, ukuchtili bramboráčky, protože jsme nemohli nevyužít příležitosti užití evropské kuchyně, kterou si tam zřídili =) Možná ještě teď tam mají památku na mě v podobě otisku mého obličeje a pracek na skleněných dveřích =D (Magdo, já vím, že bys protestovala, kdybych to sem nenapsala =D ). 

Každopádně ranong je kouzelné město, kde se mísí barmská kultura s thajskou, děti běhají okolo bosky s pudříkem na tvářích a na trhu se dá koupit naprosto všechno, pokud neutečete před silným odérem rybího charakteru =D Z Bangkoku se dá takový výlet zvládnout za asi 10 hodin cesty autobusem – druhou třídou s AC už za 330THB – nebo se v CHumponu napojit na vlak.

Mimochodem, k mému titulku: To je tak, když potkáte české turisty na Khao San Rd, kteří si vychutnají skoro půlhodinový monolog o tom jak vypadá "skutečné Thajsko"  a svou přednášku ukončí slovy "to je škoda, holky, že nemůžete na ostrovy, tam je to moc příjemné" - tak abyste věděli. MŮŽEME :D

A nebo: kdy vás pustí k alespoň jedné otázce "jak se Vám líbí Bangkok" - tak se dozvíte užitečné "no my už jsme tu po druhé, zrovna letíme z Indonésie" =D čechům zdar a palec nahoru, kdy Vám dojde, že nejste jediní vyvolení co můžou cestovat a na osrovy =D

tak já radši končím, než se ještě dotknu zcestovalého srdce někoho z dědiny

SAWADEE =)