směr Sahara =))

Co si budeme nalhávat, tohle prostě byl halvní bod celého našeho výletu ;) Ano, do Marrakeche jsme se těšili, na pálace jsme se těšili, na hory jsme se těšili... ale na velbloudy jsme se těšili uplně nejvííííc :D

Ale abych to trošku napnula, začnou naším výlet pěkně popořadě. V maroku jsme si zde na den zařídili 3 denní výlet s agenturou co se trefně jmenovala "expedice Sahara". Jeli jsme takovým větším autem - menším autobusem. A bylo nás 16. Výletu koučoval arabík, pro nás jednoduše "šéfik" ;) V autě s námi jela ještě jedna menší skupinka marokánců, což bylo ve výsledku velmi příjemné, páč jsme si užili právě nefalšované atmosféry. Jen škoda, že uměli jen francouzsky =/  Pár z Holandska, úžasná cestovatelská dvojka, kterou jsme si hned oblíbili, jeden klučina z Německa Thomass, taktéž skvělý společník. A na závěr partička Brazilců, kteří (jak jsme se později dozvěděli) studují na Erasmu v Portugalsku. Nééé, tím nechci naznačit že za týden jedu do Portugalska! :D
Ale rozhodně bych se nezlobila =)

Abych to shrnula lidé s kterými cestujete jsou vlastně nejdůležitější článek celého výletu, a my jsme prostě měli partu úžasnou!!! Postupně vám je budu představovat ;)

údolíčka

Takže, vyrážíme... To co jsme ze začátku viděli nebyla vubec vyprahlá pustina (jak by si člověk mohl Afriku představovat), ale krásná příroda. Několik desítek kilometrů jsme projížděli pohořím vysokého Atlasu, přičemž jsme viděli v dálce zasněžený vrcholek Jabal toubkal (4167mnm). Vzhledem k tomu jakýma serpentýma jsme projížděli, tak se nedalo jet moc rychle a o to víc jsme si mohli užívat výhledů do krajiny...


V horách jsme udělali několik zastávek, většinou v kavárničkách (které se sice nacházely dost daleko od sebe, ale za to byly "dobře" turisticky vybavený) :D Vždycky když jsme vystoupali do pořádné výšky, viděli jsme za sebou v dálce toho klikatícího hada, v nižších polohách zase byly vidět v údolíčkách menší či větší osady. Šéfik byl super pruvodce, takže jsme dělali každou chvíli zastávky. Na každém odpočívadle čekali různí prodavači bižuterky, keramiky a jiných šíleností a nebo "jen" úžané výhledy do krajiny.

Zastávka skoro ve 3000 mnm

Taková velká zastávka byla v Ouarzazate. Vygooglila jsem, že název Ouarzazate vychází opět z berebe a znamená tichý či klidný. Městu se také přezdívá The door of desert (vstupní brána do pouště).

Město bylo rozděleno řekou na dvě části.
První část města byla spíš podél silnice, a taky už více připomínala Marrakech: kavárny,  restauračky, obchudky,...


Druhá část, nazvána takto: Ksar of Ait-Ben-Haddou ležela na kopci. V části tohoto města se natáčely scény například ke Gladiator, Jesus of nazareth nebo Kingdom of Heaven. Městem nás provedl místní průvodce, kterej nám za celou dobu řekl dohromady 3 věty a pak si "nechal" dát od každého euro. Alespoň jsme se dozvěděli, že ve měste stále ještě žije pár rodin, zbytek se odstěhoval do přívětivnější části města.

Pro Ouarzazate (hlavně teda tu původní část) jsou typické červené "domečky" z tamnějších červené hlíny, skoro bych řekla, že i jen tak ledabyle splácané dohromady, občas ještě olepené slámou. Ale rozhodně to působí dost zajímavě, když má celé město stejnou barvu jako půda ;) žádná fasáda a šílené růžové odstíny jak u nás :D Uličky většinou hodně úzké, křivolaké, stěny taky křivé, žádný řád zde nehledejte, a chodníky už vubec ne... Místo oken většinou jen díry a jestli bylo něco místo dveří, to už si moc nepamatuji. V uličkách pobíhaly ušpiněný děcka, některý se jen poflakovali, některý za námi běhali v naději že jim dáme dirhamy (marocká měna: 11DH = 1Euro) a v neposlední řadě na nás taky koukaly jak na návštěvu z kosmu :D

V uličkách Ouarzazate se dalo to nakoupit to co všude jinde: bižu, keramika, koberce, hadry, ženský přidaly nějaká ta přírodní malovátka a co mě se moc líbilo tak byly obrázky ;) Namalované pouze květy čajovníku a šafránu... Nádhera!!! =)

Abych nezapomnělo, tato stará část města je na listině UNESCO ;)

Na této adrese najdete seznam filmů

(to jen kdyby vás to náhodou zajímalo). Kousek do města je i obrovskej areál filmových studií (Ouarzazate Stuios, Atlas Studios), vypadá to moc hezky.

Po tom co jsme se vydali dál na cestu jsme chytli šílenej liják :D áno, 100kiláků od Sahary.. A to jsme druhý den chytli ještě jeden :D To byl takovej hukot, že nebylo ani vidět na cestu, jaký z nebe padaly provazy, no vážně. 

Dokumentaci Afrického deště provedla Gabča :D

Naštěstí jsme tomu za chvíli ujeli a dojeli do dalšího městečka kde jsme zastavovali. Mrzí mě že si ty přiblblý názv nepamatuju, podle mapy se mi je také nepovedlo identifikovat a na šéfika jsem ztratila maila =///

 

Ale budiž, takže další městečko, lépe řečeno vesnička, kde na nás čekal další berberský průvodce, tentokrát už hodně komunikativní. Nejdřív nás vzal na políčka (uprostřed města), kde nám ukázal jak zemědělčí místní obyvatelé,  nahlídli jsem do domu nějaké stařenky, která tam před námi tkala koberce a ještě jsme to vzali přes řeku abychom viděli, jak místní ženy perou prádlo. V "kobercárně" nám pán ukázal jaký jsou rozdíly mezi kobercem z hedvábí, ovce a velblouda (ty byly nejdražší :D) 

čím více jsme se vzdalovali z Marrakeche a přibližovali Sahaře, tim víc to bylo všechno jiný. Krajina se nám měnila doslova před očima. Nejdřív fáze datlových hájů, pak olivovníků, pak to byly jen kamení... později už jen písek... a široko daleko nide nic.. Pak jsme se zase začli blížit k nějakému údolíčku, zase políčka, datle, olivy... Takhle několikrát. Lidé se více věnovali zemědělství a nebo ještě stánkům pro turisty.

Celá ta africká atmosféra prostě měla své kouzlo. Pokud si jí chcete více přiblížit, možná vám k tomu pomůže naše album fotek: Album Maroko

školní autobus

Ale spíš ne :D Jak jsem již zmínila, změna byla vidět i na lidech, kteří chodili více zahalení. V menších osadách už život neměl žádný řád (aspon na pohled), děcka pobíhali po ulicích, schovávaly se ve stínu, chlapi jen tak posedávali a lelkovali, ženy jsme často viděli s takovejma obrovskejma nůšema (nejsem odborník :D) na zádech s trávou, přes kterou pomalu ani vidět nebyly...

V každým háji byl vidět oslík jak něco vleče, nebo jak se na něm vozí děcka. Osady od sebe začli být pekelně daleko... Na silnice jsme viděli první značku s velbloudem :D a také jsme předjeli školní autobus, ten si teda dovolím nahrát :D

Noojooo, trošku moc to protahuju ;) Ale přeci jen směrem na saharu to bylo (myslím) skoro 400km, s těma všema zastávkama, dva dny cesty, a do poslední vesničky před Saharou jsme dorazili  v pozdě poledních hodinách (kolem páté). Myslím, že se jmenovala Merzouga, ale ani tu jsem na mapě nenašla. =/
Takže tady jsme absolvovali zeštíhlavací proces, aneb nabalit sebou jen to důležité. Základem byla voda, přes každýho velblouda byly hozený takový ty košíky (však to znáte :D), tak jsme se s tím ani na zádech nosit nemuseli ;) Dále mikina, ráno totiž byla docela kosa...
Ale zase si nemyslete, že nula :D

První nasednutí na velblouda bylo dost vtipný ;) páč ta chlupatá potvora zvedne nejdřív zadní ;) .. ale zvládli jsme to všichni, sice za doprovodu všeljkých zvuků, ale zvládli ;)... A jináč velbloudící byly prostě skvělí... Taky je to teda částečně ovlívněný tím, že už jsem v té době 4 měsíce nepohladila žádné zvíře ;) ... Rozdělili jsme se na několik skupinek, každá dostala svého berebe ;) Já jsem byla včele a přede mnou jen Muhammad ;) ...



Velbloudi byli za sebou v řadě spojený takovým lankem a toho prvního vždy musel někdo vést... Prý se nedají "řídit" ze sedla... V těch stínech to vypadalo, jak když má jeden hlavu v zadku druhýho, jak poznamenala ivča :D ... V této fázi začla šílená smršt focení ;) fotilo se do zadu, do předu, do stran, do dálky.. :D z jedné strany, z druhé strany... Prostě poprvé v dunách a poprvé na velbloudech ;) A oni si mezitím tak hezky klidně nakračovali v písku, chvílema jsem jim to chození v písku i záviděla :D Druhý den ještě víc, páč mě vážně bolel zadek :D Nejhoršími úseky byly vždy sestupy dolů, kdy se chudáci velbloudící propadali, dělali vlny a vypadlo asi takto: huu-aaa--uuu--haaa.. no nic :D to si představí jen zasvěcení ;)


Gábuš s Ivčou své velbloudy rovnou pojmenovali, jeden byl Ali a druhej Brumík... A Brumíkovi se jeho jméno asi moc nezamlouvalo, páč se celou cestu řehnil a vydával u toho takový všelajký zvuky :D Taky zde proběhla typovačka, kterej je kluk a kterej holka, Ivča chudák nevěděla jestli mu dát teda mužské nebo ženské jméno,  a nakonec to byli všichni chlapi.. :D

Oká, zase žvatlám o blbostech.. takže jsme si to vyrazili směrem k našemu "stanovému městečku".. už připravenému, to se ti turisti někdy maj, co? ;)

No jééj to byla romantika, stanové městečko ve stínu duny, uprostřed hozený koberce (podobné těm co se nám všude snažili prodat od 100E výše;). Mezitím co se dychtivá skupinka plazila nahoru na dunu na západ slunce, berebe nám připravili véču ;)
Teda, ještě k té duně, šílená posilka to bola :D horší jak lezení do skal... Gábu jsme měli pořád vzádu, Thomase zase už dávno na vrcholu.... "Gábuš, dont give up!" a už jsme tam byli všichni ;) ... měli jsme to docela těsné... Bohužel nebylo zrovna ideální čásko, takže ani ideální výhledy... ale východ slunce nám to druhý den všechno vynahradil...
Na duně jsme počkali až nám zmizí z tváře rudošská barva, udělali fotky (patata a kuskus fotky:D) a nasávali atmošku....

....

.... Ano, právě jsem si na to zase vzpomněla ;) Prostě bájo ;)

část naší skvělé bandy ;)

Pak se nám zved vítr, chytli jsme takovou malou písečnou smršt, která nás vyhnala zpět ;) Po písečné smršti jsem si dala na docela dlouho dobu pauzu s focením, bohužel ne že bych chtěla.. ale muj kanón už se na mě zase zlobil, co že mu to dělám :D
Na horu jsme si za doprovodu berberů vylezli ještě jednou v noci, podívat se na světýlka v dálce ;)
Tam jsme také hodili do ringu "sociální písen" (jak prohlásil jeden mexičan v Granadě) Mazurku ;) ... Japa si zpíval "čiči japka" ještě druhej den...

A my pro změnu: "Un elefante incomoda muta gente" (portugalská písnička pro nejmenší)
Já osobně si to zpívám ještě v Granadě ;) ... Gábi na duně musela snášet (velmi taktní) zájem od šefika, po kterým následovalo několik chvílí trapného ticha a pak válení sudů z duny ;) ... Ivča s Thomasem si zase pěli do noty, jak by si to nejradši sjeli na prkně :D
A já už jsem na nic podobného po všech zážitcích neměla ani sílu pomyslet, tak mě to dostalo ;)

Ve stanech pro nás byla připravená typická véča, nějaké to kuře a kupa výborný zeleniny, to jsme spořádali za světel svíček, hehe :-P

A dalším, opět velmi silným zážitkem bylo zpívání a tančení do rytmů afriky ;) kluci měli bubínky, naše Marokánky tam do toho dělali takové ty vtipné zvuky a tance.. a my ostatní se jen kochali tou krásou, koukali, poslouchali... ;) Pak jsme si poslechli i pár pouštních povídek a vtipů ;)
Nejvíc mě ale rozsekala otázka od berebe: "which tribe you are?" (A vy jste z jakého kmene?) Takže jsme z českýho kmene, no :D
A kdo chtěl, zustal spát venku, kdo nechtěl zalezl do stanu ;)

My jsme zvolili stan, nejen proto že to vevnitř bylo nádherně připravený, ale i kvuli tomu písku co už jsme tak měli uplně všude ;) Gábi, která spala u východu by o tom mohla vyprávět :D Ale byla to ona kdo válel sudy, takže stěžování? zamítnuto! ;)



Také jsme se dozvěděli, že velbloudi v noci vubec nespí, ale tráví.. ;) Pokud je někdo taky takový lajk jako já a překvapího to, že mu stačí jen pár minut....

Ráno jsme na můj vkus vstávali až šíleně brzo, něco po páté hodině... vše pobalili a vyrazili opět směr duny a čekali při tom východ slunce....


áááááá... to byla bomba!!! jak ta potvurka pomalu vylézala ;) Všichni jsme byli tou krásou opojení (tou krásou a tím ranním vstáváním)... Co si budem povídat, cesta zpět byla hrozně rychlá (i přes ty bolavý zadky)... A rozloučení s velbloudy bylo hrozně moc brzo =///
A tady jsem se rozhodla ukončit své dnešní povídání... ;)

Co jsme viděli cestou zpět do Marrakeche zase až se rozhodnu zabít celý den psaním :D

jinej kraj jinej mrav ;)

Tak v tomto článku se pokusím aspon trošku popsat nějaké ty základní odlišnosti v kultuře, chování, stravování, a uvidíme na co všechno si třeba ještě vzpomenu ;)
Tak začněně třeba takhle:
Typický ženský oblek :D ne samozřejmě žertuji... ale jináč zajimavý kontrast... ženský tu obvykle chodily zahalený (samozřejmě nepočítám turistky v minisukních), vždycky něco přes hlavu a tunika až na zem... ve vesničkách jsme si pak všimli, že zahalení obličeje pokročilo až do toho stádia, kdy byly sotva vidět oči. Ale ve mestě byly některý mladý holky (přestože zahalený) oblíknutý moc pěkně. Takže móda se dostala i do Maroka.. a taky na některejch mladecjh spíš náctiletejch bylo vidět, že je nějaký zahalování zas pro změnu vubec nebere. :D
A co se chlapů týče tak hodně záleželo, na modlitby většinou v bílém hábitu, ale v turistickém centru pohodička i džíny a košile a hodně zde frčely tržnicové značky alá lacoste :D
A vzhledem k tomu, že ženský vychází z domu zahalený a k tomu ještě ne moc často, skupinka čtyřech turistek byla pro araby hotové povyražení :D párkrát jsme málem byly prodány za nějakého toho velblouda :D a po Ivče se jednou na silnici cyklisti otáčeli tak vehemetně, až se chudáci srazili :D To mě připomnělo... Nevím jak to dělaj, že stíhaj otáčet hlavy na všechno strany a přitom ještě stíhat hlídat ten chaos na silnici... Nehodu jsme za celou dobu viděli jen jednu...

kuskus s kuřátkem a zeleninou

Další téma, tak třeba jídlo ;)
Naší oblíbenou pochoutkou byly tajines nebo kuskus:

servírování

Typické servírování je v keramických miskách... číšník jídlo vždy donese přiklopené a před vám slavnostně "odhalí" ;) A můžu říct, že to bylo vážně dobrý... jen toho nebylo moc na výběr a týden byl tak akorát na to ochutnat vše :D Ke každýmu jídlu jsme vždycky dostaly chlebík...  taky měli slušnej výběr salátků, baget a kebabů... klasika... A na ulici tuny ovoce, koření, čajů... čerstvé štávy a spousta sladkostí. Přičemž sladký zde znamenalo opravdu sladký :D

tajines s citronem a olivama

Na jídla jsme chodili přeci jen do těch turistickejch kavárniček... ale i tak to bylo cenově hodně v poho.. kousek od hotelu jsme sedávali v jedné naší oblíbené, kde z nás většinou měla obsluha prču, číšník nám rád zapozoval do fotáku a dokonce se nám do pár záběrů i vetřel :D všechno pěkně za přihlížení veškerého personalu, dokonce i kuchař kvuli tomu vylez na zahrádku :D

typický Mint tea

K pití jsou takovou klasikou čajíčky, úžasný čajíčky!! Většinou vážně hodně silný, aromatický a přeslazený.
Oblíbenej čajík je mátovej (mint tea) prý se mu říká berber whisky.
Asi proto, jak je silnej, sladkej a hutnej, a že vážně umí nakoupnout a povzbudit!!! Arabum nedělá problém si ho dát ráno, odpoledne i večír.
Skoro bych řekla, že jako my si zajdem na pivko, tak oni na čaj ;) Někde jsem dokonce slyšela vtípek, že jim místo krve proudí tělem tento čaj;)

Podávání

Zároveň je tento čaj synonymem jejich typické pohostinnosti. Proto by bylo velmi neslušné pozvání na čaj odmítnout. Zároven je podání čaje součástí jakéhosi nákupního rituálu. Přijdete do krámku se suvenýry (samozřejmě nejen suvenýry) a majitel vám nabídne (bez optání) čaj, neboť očekává, že si později něco koupíte. Tudíž 1.varianta - budte neslušní a odmítněte čaj, 2.varianta - budte neslušní, čaj přijměte a poté si nic nekupte :D Při našem cestování jsme měli výhodu, že nás bylo více a vždy se našel aspon někdo kdo něco koupil. Nepočítám teda krámky s koberci :D

Ještě Vám něco málo povím o způsobu podání. Z konvičky se čaj obvykle nalévá z vysoké výšky, aby se vytvořila taková ta hutná pěna navrchu (podle mě to není ani třeba, páč při tom množství cukru je čaj hutnej až až). Jeden číšník nám říkal, že je to prostě jen tradice. Takže, nalejte se malá sklenka, která se opět zpět naleje do konvičky aby se čaj řádně promíchal, takhle zhruba 3x a poté teprve je čaj připraven ke konzumaci. Obvykle se pijí 3 skleničky.

The first glass is as bitter as life,
the second glass is as strong as love,
the third glass is as gentle as death.

Kdo uhodne, co se stalo na této fotce? :D

 A to mě připomnělo, že bych měla popsat jak arábači tráví svojí odpolední siestu...
Zajdou na čaj. To už víme. A za druhé (ne aby poklábosili) ale aby pokoukali :D Kavárny mají pro nás trošku zvláštní uspořádání zasedacího pořádku. Stoly tam sice najdete, normálně, ale židle nikdy nejsou uspořádány okolo stolu, nýbrž jak v kině, směrem do ulice. A herci jsou, kdo jiný než turistky :D






Od Ahmeda směrem k centru jsme měli takovou jednu dlouhou ulici plnou kaváren. Pokaždé jsme jí doslova sprintovali :D
Takovejch pánskejch zraků na mě v jednom okamžiku snad ještě nikdy upřeno nebylo :D

Toaleta s výhledme do krajiny

Jednou jsme se v takové jedné "neturistické" kávárně po cestě zastavili. To bylo krátce po příjezdu, když jsme jaště neuměli odolávat tomu všudypřítomnému nalákávání. Výhodu to má, že aspon nečekáte dlouho abyste si mohli objednat :D

Nevýhodu zase, neočekávejte evropský styl :D
 Takže i takhle vypadá Afrika ;) a navíc i okénko s výhledem na zákoutí marrakeche :D

Nerada přidávám tenhle komentář, ale "takhle veřejně-neveřejně jsem ještě nečurala :D

"krajiny"

No a takovejhle nepořádek je v zákoutí celkem běžnej, přestože na první pohled nám město fakt přišlo super čístý :D trošku prašný, ale čistý. A mimo hlavní města už je to zase uplně, ale uplně o něčem jiným.. Ale k tomu se snad dostanu až budu popisovat náš výlet na Saharu ;)



Ještě mě napadlo zmínit jednu věc a to jazyk. Pro mě uplně neuvěřitelnej zážitek. Každej arab zvládá hravě svojí arabe a francouzštinu. Plus skoro každej angličtinu. Plus španělština není výjmkou... a to někteří nemají problém se dorozumět i pěti jazyky, a to to většinou nejsou žádní vysokoškoláci... V poušti jsme se setkali z berberama co měli všechny jazyky jen naposlouchaný.. To se pak člověk trochu zastydí, když si uvědomí, jak málo toho ví, a to si dopřává toho nadstandartu chodit na vysokou školu. Neříkám ty jejich přízvuky byly někdy trošku nerozluštitelný, ale když člověk přihlédne k těm podmínkám, tak prostě jen zírá. Ale samozřejmě abych zase Maroko neházela do pytle s jinými státy Afriky, vysoký školy tady normálně mají a spousta mladejch studentů je stejně ambiciozni jako my, jezdí na výměnné pobyty a tak podobně...

Larón, larón, larón, larón,...

A taky tu platí, čím víc jazyků, tím víc vyděláš. Čeho jsou si dobře vědomi i rodiče, kteří své decka učí základní fráze typu: "mám hlad" "dej mi euro"... Některý ty děcka jsou prostě šíleně neodbytný a vydrží s vámi jít celou ulici s nataženou ručkou jakoby nic... Možná to zní trochu cynicky, ale pokud byste meli dat cent kazdemu na ulici, do vecera jste bez penez =// a deti vyrostou na tom, ze vydelavat penize je vlatsne hrozne snadny...
Je fakt, že spousta lidí si snaží ruzně vydělávat na ulici... ruznejma činostma a na dýžkách.. dýžko tu dáte tak 10x denně, skoro i za dobrou radu... většinou se vám budou na ulici snažit dobře poradit s tím, že vám pak ukážou své zboží a pak na vás spustí dobře připravenou story o tom kolik živí dětí...
Taková jedna historka, to nám takhle malý hošíček poradil jak se jde k jednomu paláci, pak do nás minutu hučel, at si přičihnem k jeho koření, že je to supr kvalita a pak nás poslal do prdele, páč jsme si nic nekoupili :D

Všechno tohle je pěkně otravný, normálně si zaplatíte výlet, pruvodce, ale přesto se od vás očekává, že ještě každému článku dáte nějaký ten dirham navíc... Budiž, když to stojí za to, ale že bych chtěla dávat peníze i těm, co si říkají pruvodci a za hodinku z nich vypadnou dve vety, to zrovna ne.

Jsem líná, takže to ukončím u tohoto nehezkého tématu, čago =)

Marrakech "Red city"

Marrakech, tak trochu jiný svět...

Původ nejspíš z berebe, kde "mar akush" neboli boží země."
Marrakechi se také říká "červené město" a něco na tom asi bude =)

Asi bych ji/ho ve zkratce popsala jedním velkým chaosem a hlukem. Arabové na sebe ze všech stran něco pokřikují, prodávají, hulákaj na ženský, na zvířata... řidiči na sebe neustále troubí (A to už jsem si na ledacos zvykla z Granady, prosím). Troubí na pozdrav, troubí at jedete, troubí, že jedou, troubí, že žena na chodníku, troubí troubí troubí :D Do toho je silnice zmet všeho. auta, taxiky, babety (hlavně) ale i oslíci, osly, kočáry, občas někdo s trakařem... navzájem se to vše proplítá, pruhy nepruhy... Čtyřproudovka má najednou pruhu šest atd=) Přebíhání byl vážně zážitek... poprvé nám to trvalo několik minut... Pak jsme objevily strategii vlézt do silnice a čekat co se bude dít, občas kolem vás projela z každé strany babeta, horší to bylo když projel autobus :D avšak když jsme odjížděli domů, už jsme rovnou skákali do cesty a mávali na auta at se koukají zastavit a pokřikovali jak správné marokánky.
Tak asi takhle nějak: traffic Marrakech
                                   přecházení silnice v Marrakechi

Koutoubia Mosque

Za červenou zdí na nás už číhalo historické centrum "medina", které dýchalo tím pravým arabským kouzlem. Skoro z každého místa je vidět minaret od mešity Koutoubia. Všude kolem vás je děsně rušno, každý něco nabízí, prodává, taxikáři se vás div nesnaží natáhnout přímo do auta a pouliční prodavači na vás dokáží pokřikovat aspon v pěti ruzných jazycích... Sama jsme byla překvapená jak všichni dobře ovládají angličtinu.
Naše první zastávka samozřejmě směřovala k náměstí Jamma el Fna, nejzajímavější místo v Marrakechi. Myslím, že toto náměstí je na seznamu UNESCO pro svoji neopakovatelnost nebo tak něco =)

 "The spectacle of Jamaa el Fna is repeated daily and each day it is different. Everything changes – voices, sounds, gestures, the public which sees, listens, smells, tastes, touches. The oral tradition is framed by one much vaster – that we can call intangible. The Square, as a physical space, shelters a rich oral and intangible tradition."

Na náměstí hromady ale opravdu hromady stánků, oblečení, koření, bižuterka, kytky, ovoce, snad uplně všechno, do toho na vás z každé strany pokřikovali ženy s henou, jestli nechcete obrázek, zdruhé strany se zase ozývaly hlasy z píštal od vyvolávačů hadů, semtam kolen vás v davu prokoužila babeta, semtam na vás zautočilo děcko s anglickou naučenou frází, že chce peníze. Člověk se může snažit odolávat jak chce, ale bez nákupu neodejde :D Jakmile nakouknete do obchodu, dá vám pořádně zabrat odejít, obchodnící se svámi budou snažit smlouvat za každou cenu... Přiznám se, že smlouvání s nima mě dosti bavilo, ikdyž si myslím, že jsem je stejně nechala si řádně vydělat, jednou jsem si dokonce vysloužila pochvalu, že jsu správná berebe. Jak bylo napsáno v pruvodci "smlouvání musí bavit obě strany" pokud nesmlouváte obchodník vás hodí do škatulky hloupý turista a možná zprodeje ani nemá radost :D Prodíráme se dál tržištěm...

jedno videjko z Jamma al Fna  (bohužel ne moje)

S Gábi jsme se shodly, že tady se prostě člověk nesmí zastavit, jináč vás to vykrucování čeká zase a nanovo :D takže my konečně (psychicky vyčerpáné) berem nohy na ramena, posědet v kavárně a užít si mnohem klidnější výhledy a hlavně z bezpečné vzdálenosti z terásky.

Ikdyž bezpečné... Já se přiznám, že jsem se zrovna klidně nenajedla :D Daly jsme si kuskus, trochu jsme rozhodily místního číšníka, že kvuli nám rozbil všechny talíře =) Asi byl trochu zmaten z toho že na něj mluvíme česko anglicko španělsky a nebo možná taky z něčeho jinýho =)

Když se začlo stmívat vzaly jsme to uprkem k Ahmedovi, opravdu skoro uprkem, páč s padající tmou se nám to zdálo ve městě víc a víc nebezpečný... a ještě to byla dálka... Doma nám hostitel sdělil, že neteče teplá voda, a že to není nic ažtak neobvyklého, objevilo se pár dalšíc bratranců a bylo rozhodnuto, druhý den ráno jsme se stěhovali do hostalu. :D
Také jsme s Gábuš absolvovaly vaření špaget za polních podmínek (byly výborné) a následně konzumaci v sedě u malého stolečku pěkně z jednoho talíře... Bezzubí bratranci naštěstí pozvání odmítli :D
Další perličkou večera byla studená "sprcha" při vzájemné asistenci a jednoho kýble :D (pro zasvěcené - hermanas de ducha) :D
Tu noc také Gábuš posvětila slovo "hustý" na slovo výletu... Proto mě omluvte, když mi to ujede a budu ho použivat častěji než často.

servírování čajíčku

hotel hilton*****

a áno, ivča promine "koupelna"

Takže shrnuto první den byl prostě hustý, ale jinak v pořádku :D

V pět ráno nás probudilo svolávání k modlitbě, ještě jsme to na chvilku zalomily a pak už i s  báglama vyrazily do centra změnit lokál a víc prozkoumat medinu...
Z několika paláců jsme si vybraly Palais Bahia, který nám byl doporučen jako nejhezčí. Bahia v překladu znamená oslnivost či třpyt. Palác byl postaven v 19. století, a některé jeho části byly zavřený a v rekonstrukci. Přesto to vevnitř bylo nádherný.

Ještě jsme se trochu potulovaly po městě, prohlídly všechny možný trhy, Gabča nakoupila pohledy, a pak zase pohledy... a taky nakoupila pohledy... :D


Spokojená s nakoupenýma pohledama, kopla do vrtule směr Jardin Majorelle a my jsme za ní celou cestu pěkně vlály.. Na konec jsme nelitovaly, krásné místo, plné zeleně, barev, kytek, arabské architektury a taky super místo na to, si trochu odpočinout od všech těch pokřikujících arabu ve městě... =)


V roce 1919 se v Marakechi usadil Jacques Majorelle původem francouz, který si postupně vilku i zahradu vypiplal a v roce 1947 ji otevřel veřejnosti. Jacques byl nejen malíř ale i sběratel květin. Po jeho smrti zahrady odkoupil mladý pár, který je nechal zrestaurovat.