jinej kraj jinej mrav ;)

Tak v tomto článku se pokusím aspon trošku popsat nějaké ty základní odlišnosti v kultuře, chování, stravování, a uvidíme na co všechno si třeba ještě vzpomenu ;)
Tak začněně třeba takhle:
Typický ženský oblek :D ne samozřejmě žertuji... ale jináč zajimavý kontrast... ženský tu obvykle chodily zahalený (samozřejmě nepočítám turistky v minisukních), vždycky něco přes hlavu a tunika až na zem... ve vesničkách jsme si pak všimli, že zahalení obličeje pokročilo až do toho stádia, kdy byly sotva vidět oči. Ale ve mestě byly některý mladý holky (přestože zahalený) oblíknutý moc pěkně. Takže móda se dostala i do Maroka.. a taky na některejch mladecjh spíš náctiletejch bylo vidět, že je nějaký zahalování zas pro změnu vubec nebere. :D
A co se chlapů týče tak hodně záleželo, na modlitby většinou v bílém hábitu, ale v turistickém centru pohodička i džíny a košile a hodně zde frčely tržnicové značky alá lacoste :D
A vzhledem k tomu, že ženský vychází z domu zahalený a k tomu ještě ne moc často, skupinka čtyřech turistek byla pro araby hotové povyražení :D párkrát jsme málem byly prodány za nějakého toho velblouda :D a po Ivče se jednou na silnici cyklisti otáčeli tak vehemetně, až se chudáci srazili :D To mě připomnělo... Nevím jak to dělaj, že stíhaj otáčet hlavy na všechno strany a přitom ještě stíhat hlídat ten chaos na silnici... Nehodu jsme za celou dobu viděli jen jednu...

kuskus s kuřátkem a zeleninou

Další téma, tak třeba jídlo ;)
Naší oblíbenou pochoutkou byly tajines nebo kuskus:

servírování

Typické servírování je v keramických miskách... číšník jídlo vždy donese přiklopené a před vám slavnostně "odhalí" ;) A můžu říct, že to bylo vážně dobrý... jen toho nebylo moc na výběr a týden byl tak akorát na to ochutnat vše :D Ke každýmu jídlu jsme vždycky dostaly chlebík...  taky měli slušnej výběr salátků, baget a kebabů... klasika... A na ulici tuny ovoce, koření, čajů... čerstvé štávy a spousta sladkostí. Přičemž sladký zde znamenalo opravdu sladký :D

tajines s citronem a olivama

Na jídla jsme chodili přeci jen do těch turistickejch kavárniček... ale i tak to bylo cenově hodně v poho.. kousek od hotelu jsme sedávali v jedné naší oblíbené, kde z nás většinou měla obsluha prču, číšník nám rád zapozoval do fotáku a dokonce se nám do pár záběrů i vetřel :D všechno pěkně za přihlížení veškerého personalu, dokonce i kuchař kvuli tomu vylez na zahrádku :D

typický Mint tea

K pití jsou takovou klasikou čajíčky, úžasný čajíčky!! Většinou vážně hodně silný, aromatický a přeslazený.
Oblíbenej čajík je mátovej (mint tea) prý se mu říká berber whisky.
Asi proto, jak je silnej, sladkej a hutnej, a že vážně umí nakoupnout a povzbudit!!! Arabum nedělá problém si ho dát ráno, odpoledne i večír.
Skoro bych řekla, že jako my si zajdem na pivko, tak oni na čaj ;) Někde jsem dokonce slyšela vtípek, že jim místo krve proudí tělem tento čaj;)

Podávání

Zároveň je tento čaj synonymem jejich typické pohostinnosti. Proto by bylo velmi neslušné pozvání na čaj odmítnout. Zároven je podání čaje součástí jakéhosi nákupního rituálu. Přijdete do krámku se suvenýry (samozřejmě nejen suvenýry) a majitel vám nabídne (bez optání) čaj, neboť očekává, že si později něco koupíte. Tudíž 1.varianta - budte neslušní a odmítněte čaj, 2.varianta - budte neslušní, čaj přijměte a poté si nic nekupte :D Při našem cestování jsme měli výhodu, že nás bylo více a vždy se našel aspon někdo kdo něco koupil. Nepočítám teda krámky s koberci :D

Ještě Vám něco málo povím o způsobu podání. Z konvičky se čaj obvykle nalévá z vysoké výšky, aby se vytvořila taková ta hutná pěna navrchu (podle mě to není ani třeba, páč při tom množství cukru je čaj hutnej až až). Jeden číšník nám říkal, že je to prostě jen tradice. Takže, nalejte se malá sklenka, která se opět zpět naleje do konvičky aby se čaj řádně promíchal, takhle zhruba 3x a poté teprve je čaj připraven ke konzumaci. Obvykle se pijí 3 skleničky.

The first glass is as bitter as life,
the second glass is as strong as love,
the third glass is as gentle as death.

Kdo uhodne, co se stalo na této fotce? :D

 A to mě připomnělo, že bych měla popsat jak arábači tráví svojí odpolední siestu...
Zajdou na čaj. To už víme. A za druhé (ne aby poklábosili) ale aby pokoukali :D Kavárny mají pro nás trošku zvláštní uspořádání zasedacího pořádku. Stoly tam sice najdete, normálně, ale židle nikdy nejsou uspořádány okolo stolu, nýbrž jak v kině, směrem do ulice. A herci jsou, kdo jiný než turistky :D






Od Ahmeda směrem k centru jsme měli takovou jednu dlouhou ulici plnou kaváren. Pokaždé jsme jí doslova sprintovali :D
Takovejch pánskejch zraků na mě v jednom okamžiku snad ještě nikdy upřeno nebylo :D

Toaleta s výhledme do krajiny

Jednou jsme se v takové jedné "neturistické" kávárně po cestě zastavili. To bylo krátce po příjezdu, když jsme jaště neuměli odolávat tomu všudypřítomnému nalákávání. Výhodu to má, že aspon nečekáte dlouho abyste si mohli objednat :D

Nevýhodu zase, neočekávejte evropský styl :D
 Takže i takhle vypadá Afrika ;) a navíc i okénko s výhledem na zákoutí marrakeche :D

Nerada přidávám tenhle komentář, ale "takhle veřejně-neveřejně jsem ještě nečurala :D

"krajiny"

No a takovejhle nepořádek je v zákoutí celkem běžnej, přestože na první pohled nám město fakt přišlo super čístý :D trošku prašný, ale čistý. A mimo hlavní města už je to zase uplně, ale uplně o něčem jiným.. Ale k tomu se snad dostanu až budu popisovat náš výlet na Saharu ;)



Ještě mě napadlo zmínit jednu věc a to jazyk. Pro mě uplně neuvěřitelnej zážitek. Každej arab zvládá hravě svojí arabe a francouzštinu. Plus skoro každej angličtinu. Plus španělština není výjmkou... a to někteří nemají problém se dorozumět i pěti jazyky, a to to většinou nejsou žádní vysokoškoláci... V poušti jsme se setkali z berberama co měli všechny jazyky jen naposlouchaný.. To se pak člověk trochu zastydí, když si uvědomí, jak málo toho ví, a to si dopřává toho nadstandartu chodit na vysokou školu. Neříkám ty jejich přízvuky byly někdy trošku nerozluštitelný, ale když člověk přihlédne k těm podmínkám, tak prostě jen zírá. Ale samozřejmě abych zase Maroko neházela do pytle s jinými státy Afriky, vysoký školy tady normálně mají a spousta mladejch studentů je stejně ambiciozni jako my, jezdí na výměnné pobyty a tak podobně...

Larón, larón, larón, larón,...

A taky tu platí, čím víc jazyků, tím víc vyděláš. Čeho jsou si dobře vědomi i rodiče, kteří své decka učí základní fráze typu: "mám hlad" "dej mi euro"... Některý ty děcka jsou prostě šíleně neodbytný a vydrží s vámi jít celou ulici s nataženou ručkou jakoby nic... Možná to zní trochu cynicky, ale pokud byste meli dat cent kazdemu na ulici, do vecera jste bez penez =// a deti vyrostou na tom, ze vydelavat penize je vlatsne hrozne snadny...
Je fakt, že spousta lidí si snaží ruzně vydělávat na ulici... ruznejma činostma a na dýžkách.. dýžko tu dáte tak 10x denně, skoro i za dobrou radu... většinou se vám budou na ulici snažit dobře poradit s tím, že vám pak ukážou své zboží a pak na vás spustí dobře připravenou story o tom kolik živí dětí...
Taková jedna historka, to nám takhle malý hošíček poradil jak se jde k jednomu paláci, pak do nás minutu hučel, at si přičihnem k jeho koření, že je to supr kvalita a pak nás poslal do prdele, páč jsme si nic nekoupili :D

Všechno tohle je pěkně otravný, normálně si zaplatíte výlet, pruvodce, ale přesto se od vás očekává, že ještě každému článku dáte nějaký ten dirham navíc... Budiž, když to stojí za to, ale že bych chtěla dávat peníze i těm, co si říkají pruvodci a za hodinku z nich vypadnou dve vety, to zrovna ne.

Jsem líná, takže to ukončím u tohoto nehezkého tématu, čago =)