Marrakech "Red city"

Marrakech, tak trochu jiný svět...

Původ nejspíš z berebe, kde "mar akush" neboli boží země."
Marrakechi se také říká "červené město" a něco na tom asi bude =)

Asi bych ji/ho ve zkratce popsala jedním velkým chaosem a hlukem. Arabové na sebe ze všech stran něco pokřikují, prodávají, hulákaj na ženský, na zvířata... řidiči na sebe neustále troubí (A to už jsem si na ledacos zvykla z Granady, prosím). Troubí na pozdrav, troubí at jedete, troubí, že jedou, troubí, že žena na chodníku, troubí troubí troubí :D Do toho je silnice zmet všeho. auta, taxiky, babety (hlavně) ale i oslíci, osly, kočáry, občas někdo s trakařem... navzájem se to vše proplítá, pruhy nepruhy... Čtyřproudovka má najednou pruhu šest atd=) Přebíhání byl vážně zážitek... poprvé nám to trvalo několik minut... Pak jsme objevily strategii vlézt do silnice a čekat co se bude dít, občas kolem vás projela z každé strany babeta, horší to bylo když projel autobus :D avšak když jsme odjížděli domů, už jsme rovnou skákali do cesty a mávali na auta at se koukají zastavit a pokřikovali jak správné marokánky.
Tak asi takhle nějak: traffic Marrakech
                                   přecházení silnice v Marrakechi

Koutoubia Mosque

Za červenou zdí na nás už číhalo historické centrum "medina", které dýchalo tím pravým arabským kouzlem. Skoro z každého místa je vidět minaret od mešity Koutoubia. Všude kolem vás je děsně rušno, každý něco nabízí, prodává, taxikáři se vás div nesnaží natáhnout přímo do auta a pouliční prodavači na vás dokáží pokřikovat aspon v pěti ruzných jazycích... Sama jsme byla překvapená jak všichni dobře ovládají angličtinu.
Naše první zastávka samozřejmě směřovala k náměstí Jamma el Fna, nejzajímavější místo v Marrakechi. Myslím, že toto náměstí je na seznamu UNESCO pro svoji neopakovatelnost nebo tak něco =)

 "The spectacle of Jamaa el Fna is repeated daily and each day it is different. Everything changes – voices, sounds, gestures, the public which sees, listens, smells, tastes, touches. The oral tradition is framed by one much vaster – that we can call intangible. The Square, as a physical space, shelters a rich oral and intangible tradition."

Na náměstí hromady ale opravdu hromady stánků, oblečení, koření, bižuterka, kytky, ovoce, snad uplně všechno, do toho na vás z každé strany pokřikovali ženy s henou, jestli nechcete obrázek, zdruhé strany se zase ozývaly hlasy z píštal od vyvolávačů hadů, semtam kolen vás v davu prokoužila babeta, semtam na vás zautočilo děcko s anglickou naučenou frází, že chce peníze. Člověk se může snažit odolávat jak chce, ale bez nákupu neodejde :D Jakmile nakouknete do obchodu, dá vám pořádně zabrat odejít, obchodnící se svámi budou snažit smlouvat za každou cenu... Přiznám se, že smlouvání s nima mě dosti bavilo, ikdyž si myslím, že jsem je stejně nechala si řádně vydělat, jednou jsem si dokonce vysloužila pochvalu, že jsu správná berebe. Jak bylo napsáno v pruvodci "smlouvání musí bavit obě strany" pokud nesmlouváte obchodník vás hodí do škatulky hloupý turista a možná zprodeje ani nemá radost :D Prodíráme se dál tržištěm...

jedno videjko z Jamma al Fna  (bohužel ne moje)

S Gábi jsme se shodly, že tady se prostě člověk nesmí zastavit, jináč vás to vykrucování čeká zase a nanovo :D takže my konečně (psychicky vyčerpáné) berem nohy na ramena, posědet v kavárně a užít si mnohem klidnější výhledy a hlavně z bezpečné vzdálenosti z terásky.

Ikdyž bezpečné... Já se přiznám, že jsem se zrovna klidně nenajedla :D Daly jsme si kuskus, trochu jsme rozhodily místního číšníka, že kvuli nám rozbil všechny talíře =) Asi byl trochu zmaten z toho že na něj mluvíme česko anglicko španělsky a nebo možná taky z něčeho jinýho =)

Když se začlo stmívat vzaly jsme to uprkem k Ahmedovi, opravdu skoro uprkem, páč s padající tmou se nám to zdálo ve městě víc a víc nebezpečný... a ještě to byla dálka... Doma nám hostitel sdělil, že neteče teplá voda, a že to není nic ažtak neobvyklého, objevilo se pár dalšíc bratranců a bylo rozhodnuto, druhý den ráno jsme se stěhovali do hostalu. :D
Také jsme s Gábuš absolvovaly vaření špaget za polních podmínek (byly výborné) a následně konzumaci v sedě u malého stolečku pěkně z jednoho talíře... Bezzubí bratranci naštěstí pozvání odmítli :D
Další perličkou večera byla studená "sprcha" při vzájemné asistenci a jednoho kýble :D (pro zasvěcené - hermanas de ducha) :D
Tu noc také Gábuš posvětila slovo "hustý" na slovo výletu... Proto mě omluvte, když mi to ujede a budu ho použivat častěji než často.

servírování čajíčku

hotel hilton*****

a áno, ivča promine "koupelna"

Takže shrnuto první den byl prostě hustý, ale jinak v pořádku :D

V pět ráno nás probudilo svolávání k modlitbě, ještě jsme to na chvilku zalomily a pak už i s  báglama vyrazily do centra změnit lokál a víc prozkoumat medinu...
Z několika paláců jsme si vybraly Palais Bahia, který nám byl doporučen jako nejhezčí. Bahia v překladu znamená oslnivost či třpyt. Palác byl postaven v 19. století, a některé jeho části byly zavřený a v rekonstrukci. Přesto to vevnitř bylo nádherný.

Ještě jsme se trochu potulovaly po městě, prohlídly všechny možný trhy, Gabča nakoupila pohledy, a pak zase pohledy... a taky nakoupila pohledy... :D


Spokojená s nakoupenýma pohledama, kopla do vrtule směr Jardin Majorelle a my jsme za ní celou cestu pěkně vlály.. Na konec jsme nelitovaly, krásné místo, plné zeleně, barev, kytek, arabské architektury a taky super místo na to, si trochu odpočinout od všech těch pokřikujících arabu ve městě... =)


V roce 1919 se v Marakechi usadil Jacques Majorelle původem francouz, který si postupně vilku i zahradu vypiplal a v roce 1947 ji otevřel veřejnosti. Jacques byl nejen malíř ale i sběratel květin. Po jeho smrti zahrady odkoupil mladý pár, který je nechal zrestaurovat.