škoda, že nemůžete na ostrovy ;)

What means paradise island to us

Uaaaa... paradise island – to je přesně to místo, kam se chcete vracet, a to pravidelně!

Jedna velká nevýhoda, co se turistiky v Thajsku týče je, že internet je prostě přehlcen tím, kam všude byste milý turisto měl vyrazit. A samozřejmě je logické, že místa, která vygooglíte, už zvládnlo pomocí vyhledávače objevit i spoustu dalších výletníků. Nedej bože místa typu „nezmeškejte“ a pod. Takže mrknete na krásnou fotku a realita je pak hodně bídná, pokud zrovna nejste fanoušek hotelových resortů a drahých crapy restaurací ;)

O tomto ostrůvku možná zmínku v LP najdete, ale kdo by se hnal někam o čem je napsáno 5 řádků, že jo? Když přece můžete na ko phi phi a vytáhnout se nad známými fotkami z Maya beache ;) Nn, žertuju.. Je to celkem logické, když máte jako turista jen měsíc či méně, tak těžko budete riskovat velké neznámé na úkor vyhlášeného Phi Phi.

My jsme však naštěstí měli více času a méně potřeby spát v hotelech a taky jsme si udělali dobré přátele, kteří nás uznali za hodné se o tomto místě dozvědět. Mě se sem povedlo podívat dvakrát (jenom), mimo sezonu a v sezoně, takže aspoň můžu i maličko porovnat =)

Nehledě na to, jak o ostrově naši milí přátelé básnili, jsme přijeli za pořádného chcavce a relativně i zimy (na Thajsko), neuspěli jsme v doporučeném „hutu“, našli brutálně velkýho pavouka v koupelně dalšího bungalowu a když byli večer komáři nadopovaný nevím čím, tak jsme ani neměli repelent. Jj, hrozná pohoda. Nejenom že jsme se necítili relaxed, ale dokonce naopak. Když jsme druhý den šli pěšky přes celý ostrov (3-4km) k molu do půjčovny skutrů, došla nám voda a z množství štípanců jsem už asi měli halucinace, řekli jsme si prostě dost, o co jde??

Vlastně to byla vše spíš naše chyba a nepřipravenost, za kterou jsme vinili ostrov, a nebo očekávání?

No každopádně se to brzo a překvapivě rychle vše srovnalo. A i naše zážitky byly nezapomenutelné =)

Jedeme si takhle s moto-taxikářem docela divokou přírodou, dokopce skopce, zatáčka nezatáčka až nás to vyhazuje ze sedačky. Jak už jsem zmínila, první ubytování, kde měl být náš známí, ještě ne v provozu. Nevadí, řidič se chopí iniciativy a pádíme si to dál. Z divoké přírody se před námi rozprostírá výhled na bělounkou pláž a za chvíli  už i konec úzké betonové cesty. Váš mozek pomalu z povzdálí začíná řešit záhadu, proč jede taxikář pořád tak rychle, konec cesty se přibližuje a najednou je už pozdě na jakékoliv otázky, motorka nadskočí, zavrtne se do písku na pláži a za chvíli se zase odrazí ven a my pokračujeme po pláži. Pláž je celkem široká a asi po deseti metrech v místech, kde se pomalu rozbíjí vlny házíme levotočivou a už si to svižně valíme po pevném písečném podkladu zanechávajíc roztomilou stopu, o kterou se později postarají vlny =) Hmm, bohužel i po cestě všechny bungalovy vypadají nějak opuštěně, taxikář s někým hovoří a vypadá to, že našel spásné řešení. A my se snad ubíráme jeho směrem. Dál po pláži, pokud nás nezastaví řeka vytékající někdy z ostrova. Tak to vypadá, že nezastaví! ;) řeka hloubí koryto hluboké asi jen 20cm, bez naší váhy je motorka o něco svižnější, my se teda brodíme po svých a záhy zase nasedáme. (Možná že bych ještě zmínila, že ráno při přílivu už se řece úspěšně povedlo nás odříznout od našich záměrů – korýtko se změnilo ve více jak metr hluboké koryto. Naštěstí se jednalo jen o zkratku a z bungalovu vedla ještě cesta ;) Dorazili jsme do bungalovu na jihu Aow Yai a kromě jedné expatky a majitelů jsme zde byly jediné. 200THB/noc, hned jsme to vzali a vlastně jsme byly i docela nadšené do vybalování, že jsme si až po chvíli všimli, že nás u dveří posunkuje taxikář a marně se snaží připomenout, že jsme na něj zapomněli =) Místečko bylo roztomilý, přírodní materiál, bambusová střecha, uvnitř nad postelí záclona proti komárům a mini koupelna oddělená od „hlavní místnosti“ jen plastovým závěsem. Koupelna, místnost se sprchou a zkosenou podlahou, tak aby voda mohla odtékat kamsi. Vzpomínám, jak jsem opatrně prala nějaké tričko, abych teda nenacákala moc okolo a když jsem vytáhla špunt, veškerá voda dole se mi vyvalila na nohy, marná snaha no =) Při tom svém praním jsem pozorovala ten náš zajímavý závěs s ornamenty až jsem na něm objevila nějaké nepravidelnosti. Při bližším zkoumání zblízka jsem málem nadskočila hrůzou, když jsem zjistila, že objekt mého zájmu je extréémně velkej pavouk!! =D Ježiš, něco takovýho jsem do té doby znala jen z pevnosti Boyard. Situaci jsme vyřešili tak, že jsme pavouka nechali „odpočívat“ v ohybu závěsu (byl tu první, to my jsme navíc, že), který jsme pro jistotu nepoužili dokonce pobytu a měli tak open koupelničku ;) Nakonec to bylo docela uklidňující vědět, že pavouček si tam stále vesele hoví a nepobíhá nám nikde v posteli ;) Ale vlastně první noc byla celkem kritická, než jsme zjistili, že pavouk fakt nejeví žádnou snahu o průzkum okolí. Do deseti hodin, než vypnuli elektriku jsme provedli veškerou hygienu, a pak už jen leželi a čekali, co se bude dít. Za všech těch zvuků přírody a jsme tam leželi nehnutě, blízko u sebe a daleko od kraje postele a civěli do stropu =D Ale protože jsme museli šetřit telefon s písničkama, začala to být brzo nuda, tak jsme teda usli :-P Druhý den už jsme byly hrdinky uplně v klidu než na naší sít v noci vyskočila šílená kočka, za tmy jsem musela vylézt a pomoct jí ven. Vše odpuštěno, byla to úchvatná kočka =) A dobrá kamarádka George!

Celý zbytek pobytu na ostrově se nesl v duchu projížděk na skůtru a objevování, případně přejídání se jídla od manželky a skvělé kuchařky majitele bungalovu. A když Vás taková aktivita unaví, tak si můžete oddechnout pokuřováním bambusových bongů, popíjení Singha pivečka s ledem (nj, češky přijali thajský způsob požívání alkoholů) =D A pak se klidně projedete znovu ostrovem, protože zážitek bude ještě větší. V rámci úspory času jsme si to ještě párkrát dali po pláži a užili si ten skvělej pocit, jako když jedete po vodě, protože vlhký písek před vámi vytvářel ohromné vodní zrcadlo. Počasí nebylo pořád univerzální. Teplo ale žádné velké (ani malé) slunko =) Jedna z nejvděčnějších vlastností celého ostrova, pokud žijete nějakou dobu v horkém Bangkoku. Čutli jsme si nějaký ten dámský styl fotbálku na pláži a oblečené (jak správní místňáci) jsme si zaplavali v mělkých vlnách. Po pár měsících, už je koupání jen v bikinách docela wierd. Fakt trapas =D

Nj, tak už Vám asi to došlo, že jsme si přišli na to, jak se zde hodit do pohody. Teda vlastně ostrov to vyřešil za nás. Jako následek kupy volného času a projev trochu vděčnosti naším skvělým hostitelům jsme jedno odpoledne věnovali sbírání odpadků na pláži (dobře no, také jsme si to chtěli udělat hezké pro sebe) – o zbytek práce se asi postarali majitelé sami protože při další návštěvě už bylo místo perfektní ;)

Objevili jsme super hippies bar (vrak lodi) – kde jsme nachvíli zapadli mezi pokuřující a zevlící thajský pobudy bez velkých nároků od života a bezstarostně si užili slunečný den za zvuků kytary =)

Je to pohodička, prostě přes den nejde elektřina, takže Vás od relaxování neruší žádnej stupidní počítač ani rádiová hudba. Večer šupnete před desátou do postele a ráno máte celý den zevl a koupačku v moři. Tou dobou (září) jsme tam vážně potkali jen tři skupinky turistů – nějakej páreček, rodinka s malým pirátem (chlapeček přiběhl za ťatkou pokuřujícím s námi bong: „we should stay here longer dad, I need to fight those pirates overthere“ – „take this weapon, boy, and go for it“)

Po druhé (listopad) už zde bylo víc turistů. Ale pořád ne moc. Občas vylezlo i slunko, komárů ubylo a pavouku v bungalovu přibylo – ale tentokrát už mě to nijak nerozhodilo. Vrátila jsem se na stará známá místa a objevila pár nových, zvýšila jsem počet snídaní a večeří na pláži a povalování se v houpacích sítích, ochutnala thajskou specialitu "no name" a koupila úchvatné pohledy, které jsem tam stejně zapomněla

V obou případech jsem výlet spojila s návštěvou městečka Ranong, kde jsem již tou dobou měla známe couchsurfisty. Akorát pořídili loď a začali provozovat potápěčské výlety do nejopuštěnějších a nejkrásnějších ostrovů při burmských hranicích nebo v národním parku surin. Ohromní lidé a taky měli ohromnou kočku =D Užili jsme si skvělou CS výměnu, ukuchtili bramboráčky, protože jsme nemohli nevyužít příležitosti užití evropské kuchyně, kterou si tam zřídili =) Možná ještě teď tam mají památku na mě v podobě otisku mého obličeje a pracek na skleněných dveřích =D (Magdo, já vím, že bys protestovala, kdybych to sem nenapsala =D ). 

Každopádně ranong je kouzelné město, kde se mísí barmská kultura s thajskou, děti běhají okolo bosky s pudříkem na tvářích a na trhu se dá koupit naprosto všechno, pokud neutečete před silným odérem rybího charakteru =D Z Bangkoku se dá takový výlet zvládnout za asi 10 hodin cesty autobusem – druhou třídou s AC už za 330THB – nebo se v CHumponu napojit na vlak.

Mimochodem, k mému titulku: To je tak, když potkáte české turisty na Khao San Rd, kteří si vychutnají skoro půlhodinový monolog o tom jak vypadá "skutečné Thajsko"  a svou přednášku ukončí slovy "to je škoda, holky, že nemůžete na ostrovy, tam je to moc příjemné" - tak abyste věděli. MŮŽEME :D

A nebo: kdy vás pustí k alespoň jedné otázce "jak se Vám líbí Bangkok" - tak se dozvíte užitečné "no my už jsme tu po druhé, zrovna letíme z Indonésie" =D čechům zdar a palec nahoru, kdy Vám dojde, že nejste jediní vyvolení co můžou cestovat a na osrovy =D

tak já radši končím, než se ještě dotknu zcestovalého srdce někoho z dědiny

SAWADEE =)