Sawadee kha
Neboli hezký pěkný den, a jsem tu s dalším článkem.
Pokud náhodou někteří z vás očekávají report z jihu (jakože
pochybuji, že byste byly až takoví fanoušci), dovoluji si trošičku pozměnit své
sliby a sepsat pár řádku, co mě v poslední době napadlo o thajské kultuře…
Když už, tak aby ten blog byl aspoň trochu chronologicky, to dává smysl, ne? ;)
Že jsme u toho pozdravu, rovnou tak i začnu: sawadee kha
(mužský rod sawadee khrap) je takového něco univerzálního jako naše dobrý den,
které se dá použít v jakoukoliv část dne, mezi všemi sociálními vrstvami.
Thajci svůj pozdrav často doplňují ještě o typické „Wái“ – spojené ruce dlaněmi
před tváří a malá úklona (pouze hlavy)…
Jak vysoko ruce máme, tím větší respekt vzdáváme osobě, kterou zdravíme.
Studenti se mezi sebou zdraví s rukama před prsy, mnichy případně členy
královské rodiny potom s dlaněmi v úrovni čela.
Thajci si na tyhle rutinní projevy hodně potrpí a je
slušností odpovědět. Řekla bych, že se spíše vyhýbají očnímu kontaktu, pokud
kolem někoho procházíte, je zdvořilé sklopit hlavu, tím spíš, jestliže jdete
kolem skupinky, která zrovna o něčem diskutuje. Někteří si na ulici takhle
pokynou místo pozdravu a právě aby na Vás nemuseli upírat ty oči. Náš klasický
handshake zde není až tak obvyklý, i když turismus už přece jen udělal
svoje, takže tím pravděpodobně nikoho nezarazíte. Ale nečekejte, že Vám někdo
stisk řádně oplatí, nejsou prostě zvyklí. V některých místech dokonce i
příliš kontaktu mezi opačnými pohlavími není až tak běžné, ale to už pak vážně
mluvím o odlehlých vesničkách, kam turisté neproudí davy. V Bangkoku se
páry drží už celkem běžně za ruce. Pro nás běžná záležitost, ale takový to
partnerský „milískování“, k tomu má prostě jejich kultura stále daleko.
Jak jsem zmínila, společnost si zde váží mnichů, dále pak
učitelů a hlavně královské rodiny. Obrázky a velké billboardy královské rodiny
či jejich členů uvidíte úplně všude, venku u cesty, v restauraci, škole…
Královská rodina je uctěna tak, že dvakrát denně (v 8 ráno a 6 v podvečer)
hraje hymna a Thajci přestanou veškeré své činnosti. Hymnu můžete slyšet hlavně
ve veřejných prostorách, dopravních prostředcích, nevím, jak to mají Thajci
v práci a ve škole jsem tak brzo a pozdě ještě nebyla ;) Nejvíc nás to
překvapilo, když jsme si byly zaběhat zrovna touhle dobou v parku a
najednou se prostě ta šňůra pobíhajících sportovců zastavila, a stáli, než
hudba dohrála (policista nám naznačil, že bychom se měli chovat obdobně). Na
jednu stranu je ten projev úcty moc pěknej zvyk, na druhou těžko říct, jestli
tahle rutina má ještě něco společného s opravdovým projevem respektu. Ale
to trochu odbočuji. Představitele královské rodiny zde najdete i na bankovkách,
ale jsem z toho trochu zmatená, kdo je kdo.
Na co jsem si ze začátku trošku zvykala, bylo, že hnedle
druhá konverzační otázka je, jak jste staří. U nás možná neslušné, zde to lidem
pomáhá sestavit mezi sebou hierarchický žebříček. Starší jsou tu od toho, aby
pomohli mladším, mladší zase respektují starší. Dokonce i při oslovování jsou
rozdíly v použitých slovech (pí a noon). Ve škole je tudíž pro studenty i
zásadní jestli jste prváci nebo jiný ročník. Vedle toho, že celkový status
ještě nutno zvážit vzhledem k vašim zkušenostem a výši platu. Třeba na základě
toho se určuje, kdo platí v restauraci, pokud se samozřejmě jedná o
kamarády či blízké (rozhodně ne o náhodné setkání s turisty) – ale někteří
Thajci jsou prostě hodně ochotní i tak. Nezištně a rádi vám se vším pomohou a
nic za to nežádají, spíš to pokládají jako samozřejmost.
Teď trošičku tápu, jak popsat, to co chci říct… Thajci různě
přistupují i k různým částem těla, řekněme od shora směrem dolů.
Pravděpodobně byste Thajce ponížili nebo urazili, kdybyste mu chtěli šahat na
hlavu. Projeví se to třeba i v chrámech. Všechny náboženské obrázky jsou
ve výšce tak, aby hlava Buddhy byla výše než hlava těch ostatních. Pokud se
někde fotíte, je dobré si na to dát pozor, aby úroveň vaší hlavy byla o něco
níže. Na druhou stranu chodidla jsou považována za něco nečistého. Hlavně
nesmíte směrem k Buddhovi nebo obrazům královské rodiny nastavovat svá
chodidla. Průser by byl, kdyby jste třeba na ulici šlápli na bankovky, nebo se
ji tak snažili chytit, aby Vám neulítla, jelikož jsou na ní reprezentanti
královské rodiny. Dobré je se i vyvarovat různým zvykům, že si nohou otevřeme
nebo něco přidržíme, případně si na nohy sedneme na židli nebo je dokonce dáme
na stůl. Na hodně místech se Thajci vyzouvají, tak je dobré je následovat. Ve
chrámech je to potom absolutní samozřejmostí, a skoro na 100% zde u vchodu bude
někdo, kdo bude dohlížet nad dodržováním těchto pravidel, minimálně právě u
důležitých chrámů. Když však tyhle nepsaná pravidla budete dodržovat obecně,
Thajci to ocení a stoupnete u nich, alespoň proto, že víte něco o jejich kultuře
a umíte ji respektovat. Nepřekvpí Vás, že v chrámech jsou obvyklé
dresscode. Dnes už se na tom i vydělává, že vám na turistických místech
nabízejí nějaké ty sarongy a volný kalhoty se slonama, abyste zakryly ramena
nebo kolena ;)
Pokud jsem to ještě nezmínila, tak vedle sawadeekha často uslyšíte
„where you goooou“ – protože jsme se s tím ze začátku setkávali hlavně od
lidí, kteří se nám snažili něco vecpat, nejlépe odvoz, tak nám to asi ani nepřišlo tak divný. Pak nám
jeden učitel, co tu už delší dobu žije a vyučuje jazyky vysvětlil, že to je
prostě kulturní záležitost = české „jak je“ a anglické „how you doin“ – Thajce prostě
víc zajímá, kam jdete (možná proto, že mít se můžete jedině dobře?), tudíž „where
you gooou“, vlastně není nic jiného než scestnej mechanickej překlad... ;)
Jo a proč to píšu takhle jak kokot? Thajská angličtina je
strašně srandovní =) Oni mají totiž přízvuk na poslední slabice, kterou se
ještě ke všemu snaží co nejvíc protáhnout. Nejdřív jsem si ve Spainu zvykla na
Sabííína, teď si zase musím zvykat na Sabinááááá a Magdi to má ještě horší, páč
z ní je Magedááááá, někdy Marketa, někdy Marie. A protože jsou tu
přezdívky hrozně populární, tuhle prekérní situaci ve škole vyřešili tak, že
nám dali přezdívky, mě Ton Kao a Magdi Málí – rýže a jasmín... Potom, co se nám
jeden kluk představil jako football si absolutně nestěžuju =D – to mě
připomnělo článek v Lonely Planet o rýži.
Bylo to asi nějak takhle, doslovný překlad jednoho z nejpoužívanějších
výrazů slova jíst znamená konzumovat rýži a údajně jeden z nejběžnějších pozdravů,
bychom doslova přeložili jako „Už sis dal dneska rýži?“ =D Takže hádáte
správně, bez rýže se tu žádné jídlo neobejde… ale o těchto rituálech až někdy
později ;) No a taky nás docela pobavila ta náhoda, když jsme zjistili, že rýže
rýží zde je ta jasmínová… super ne? =)
Ještě se malinko zmíním k té Thajštině, jelikož se mi
vybavilo pár odlišností... Latinka je tu docela výjimečná, takže překlady thajského
písma se většinou, co se spellingu týče, hodně liší. A přiznám, že nám to tu
někdy pěkně komplikuje život =D Dokonce mám pocit, že některým Thajcům (nemyslím
až tolik ve městě nebo mezi mladými či studovanými) dělají překlady do latinky
problém. Jeden z učitelů nám zde ukazoval svoji mapku části Bangkoku,
kterou měl vytisknutou pro jistotu s oběma výrazy, thajskou hatmatilkou a
latinkou. Prý ty výrazy někteří taxikáři vůbec nechápali, když potřeboval někam
hodit. A vím, že studenti se často musejí dohadovat hromadně, když je požádáme,
aby nám něco napsali v latince. Prostě a jednoduše, je to peklo =D
V Thaštině je spoustu hrozně maličkých niancí stejně
tak jako rozdílů v intonaci. Pár lidí mi říkalo, že si na to člověk časem
zvykne a začne to rozeznávat. My zatím nezvládáme úspěšně ani zopakovat
nejjednodušší výrazy, protože to absolutně necítíme, ty rozdíly. I to jejich
písmo, teda obrázky, taky zlo. Oni to tak zvláště slepují ty symboly, že se v tom
vůbec nemůžeme vyznat a to jsme si sebou ze začátku nosili takový praktický
slovníček... I kvůli všem těm rozdílům v intonaci se tady moc nesnažíme
mluvit, abychom ještě někoho neurazili. Zase na druhou stranu, jakmile
projevíte snahu nebo dokonce ukážete, že už něco umíte, hrozně si je tím
získáte ;)
....................
A jak je mým dobrým zvykem, článek si tu zase dokončuji později
bez návaznosti.
A nějak jsem si uvědomila, že jsem se ještě moc nevyjádřila
k uspořádání města. Sakriš, to mělo být na začátku, takže...
Bangkok celkem
výrazně pomáhá rozdělovat řeka „chao phraya river“, v jednom takovém ohybu
je historické centrum s památkami, temply, palácem a populární backpackers
Khaosan Rd. Trošku severněji je naše pěkná lokalita, přes železnici na východ
potom moderní čtvrt s mrakodrapy a čtvrtěmi jako silom, sukhumvit, siam. Názvy
ulici vyřešili tak, že z jedné hlavní ulice (Rd, například Sukhumvit Rd) –
vedou další Soi´s, které pak mají svá čísla (na jedné straně sudé, na druhé
liché), takže adresa třeba Sukhumvit, soi4. Pak jsou tu ještě „thanons“ něco
mezi road a soi. Problém pak je, když pak nějaké uličky třeba přerostou ve
významější a začíná se nám to komplikovat. Vedle toho se taková významná ulice
může plazit skoro skrz celej Bangkok, když to přeženu. Tudíž, ikdyž si myslíte,
že ulici znáte a víte, kde je, hledaná Soi může být na druhé straně města. Krom
toho, že některé velké třídy jsou dokolečka, a nebo se opravdu tak klikatí
městem, podél řeky atd. Další problém je ten spelling. Když je i mistr google mimo,
tak už to o něčem svědčí. Samozřejmě, že město je neskutečně rozlehlý. Klasika,
směrem ven, obytné čtvrtě s více zelení, úplně na okraji pak chudinské
čtvrti, podobné spíš vesnicím.
A od všeho toho uspořádání se docela odvíjí doprava. O bože,
to je Vám taková prča =D Nejvíc mě pobavilo, když jsem tu jednou potkala
nějakého pána, který říkal, jak je to tu po deseti letech takové sofistikované
=D
Takže, vyberte si: local autobus, taxi, taxi-meter, tuk tuk,
express boat taxi, MRT – metro, BTS – skytrain, moto-taxi, živé dopravní
prostředky jsem tu naštěstí neviděla. Uplně nejvíc easy je doprava metrem, je
tu jedna linka, která spíš spojuje obytné čtvrti, pro nás absolutně k ničemu.
Jediné, kdy jsme ji využili, tak při
cestě z letiště, taková mini linka, přibližovák, kombinace MRT a BTS. BTS –
neboli SKytrain taky naprosto v pohodě. Jsou tu dvě linky, docela dost
rozsáhlý, mezi lepšími čtvrtěmi. Tam, kde se křižují, to pak vytváří několik
pater a je sranda se trefit, kam potřebujete, respektivně najít tu správnou
kombinaci jezdících schodů =D Cena se odvíjí od počtu zastávek (i s přestupem)
– někde od 15 THB. Doprava je to docela rychlá, linky jezdí snad každých deset
minut. Začínají v 6, končí o pulnoci. Pak jsou ještě hrozně v poho express
boat taxis. Kousek od nás, je hned zastávka a člověk se snadno posune kamkoliv
po řece, vyhne se zácpám ve městě a už to je pak do cílovky dorazí tágem ;) ...
Mola jsou tu docela frekventovaně, v této části alespoň. A lodě operují
docela daleko na sever i na jih. S cenou jsme se setkali 15THB, bez ohledu
na počet zastávek ( na netu jsem však viděla i jiné lines)... Přes řeku vás
hodí „ordinary boat“ asi tak za 3THB =D – dost směšné, že =) Ale loďky končí
hrozně brzo, takže večer, když je nejvíc potřebujeme, tak je po všem =D Mimo chao-phraya
je tu ještě jedna linka „Khlong“, řekla bych podobný systém, ale tím směrem
jsme ještě nepotřebovali (za bílého dne) =D Btw, bílý den je tu od šesti do
šesti, po celý rok.
Jestli si myslíte, že tohle by mohlo být docela dostačující,
tak ani náhodou. Mezery tu vyplňují místní autobusy… A to je to, co bych vám
vážně přála zažít =) Celej ten systém, vypadá asi jako, když jste dali pastelku
a papír do ruky tříletému dítěti a pak podle toho nechali jezdit autobusy. Pro
ty, kdo nemají představu, jak může vypadat takový asijský systém: autobusy
nemají žádnej pevnej čas, kdy pojedou. tady je to ještě upgradovaný tím, že nikdy
nevíte ani která barva ( a jedna linka může mít barev hned několik) a od toho
se pak odvíjí cena.
 |
| Jedna z šesti mapek obsahujících několik linek. Je to všechno jedna oblast, jenom prostě došli pastelky ;) |
 |
| Tak například údajné linka 203 a 145 jezdí v noci, ale kde sakra? =) |
Pro ukázku přikládám foto ;) Na zastávce sice poznáte, které
číslo Vám přijede, ale pokud si nezavoláte na 1690, tak se rozhodně nedozvíte,
kam daná linka jezdí. Jo a samozřejmě na
daném čísle si můžete hodit mincí, jestli někdo bude mluvit anglicky.. Jo,
houbelec, to by bylo 50/50, tak dobře na tom s šancemi nejste. No krom
toho, že teda nevíte, kam daná linka jede, tak vám řidič zastaví ještě jen na
znamení. Což se občas dost špatně odhaduje, když jedete někam, kde jste ještě
nebyli. Upřímně i tam, kde jste už byly =D Ze začátku jsme měli pocit, že se
nám tu ulice mění před očima, protože stánky ráno, odpoledne a večer nejsou
tytéž a Bangkok za světla a za tmy je taky naprosto jiný kafe. A vlastně
všechno to tu bylo tak trochu jak s kouzelným schodištěm z harryho pottera.
K tomu všemu ještě přidává to, že Vám paní radši odkývne směr nebo
zastávku, aby nemusela přiznat barvu, že nerozumí. A aby toho nebylo málo, v nových
čtvrtích je docela i oříšek vůbec naskočit na autobus vaším směrem, a to si
nedělám prdel. Při našem počátečním zkoušení se nám nemálokrát stalo, že místo
abychom se přiblížili, odjeli jsme někam úplně do háje. A taky se tu jezdí
na opačné straně, což je někdy maličko matoucí, a když člověk víc povídá a míň
myslí, prostě už zase jede špatně ;) Vážně nechci přehánět, ale jindy zase
víte, kam jedete, jakou linkou, a i správný směr. Ale najednou bus prostě
zastaví a všichni musí vystoupit, a proč Vám nedokáže nikdo vysvětlit. Jak
říkám, užijete si tu hodně legrandy. A párkrát se nám dokonce stalo, že jsme se
asi nelíbili řidičovi, tak nás pro dobro všech ani nenechal nastoupit ;)
Samozřejmě, že všechny tyhle strasti se minimalizují,
jakmile si člověk najede svou linku nebo narazí na někoho, kdo komunikuje v angličtině.
Bez té thajštiny to dopadá tak jak jsme popsala, proto se turisti většinou ani
nesnaží autobusové linky pochopit, a já se jim nedivím. Věc, která je co se
týče busů dost v poho, že je na „palubě“ vždy řidič a další osoba, která s chrastíkem
obchází pasažéry a vydává lístky a kasíruje. Částka je většinou fixní, výjimečně
podle zastávek, více z klimou, nebo v noci, některý linky snad
zdarma... Taky nepředvídatelná záležitost =) Teda, údajně fungují i noční
linky, Thajci na nás vždy koukali jak na blázny, když jsme se zmínili,
že se vracíme busem a popravdě, často to dopadlo tak, že jsme prostě „docela
dlouho“ čekali na zastávce a vůbec nic nám nepřijelo. Někdy můžete mít štěstí,
ale spoléhat se tu na nic nedá. Tak si buď hodíme mincí, a nebo tomu dáme
symbolickou patnáctiminutovku. Prostě jsme se zařekli, že nebudeme pohodlný a s
těmi busy to tady nevzdáme ;)
Tohle mi ale bezvadně nahrává do karet. =) Můžete být
pohodlní a vzít taxi, samozřejmě.. ale ejhle, ne vždycky to je výhra. Když sám
pan google neví, nečekejte, že pan řidič bude vždycky vědět. Při troše štěstí
Vás odmítne hned ve dveřích a vy zkoušíte štěstí dál. Jindy, a o to horší, z nějakého
neznámého důvodu, prostě kývne a jedete, nevíte kam… není nic lepšího než
uvolnit situaci starým otřepaným Where you gooou =D Takže je třeba šest ráno po
akci, a vy už zoufale prosíte řidiče, ať vás radši vyloží a pokračujete zkoušet
štěstí po svých. Ceny za taxi-meter jsou tu bezvadný. Když jedete ve větším
počtu, je to mnohdy nejlevnější varianta ;) Vedle taxi metru se vás tu samozřejmě
budou snažit odchytnou ti, co Vám cenu určí. Hlavně na místech, kde jsou
pohodlní turisti nebo když vypadáte zoufale =D Problém trošku je, že ty ceny jsou
i tak pro Evropany dost v pohodě. Od nás na západ, za hubičku, takže se tenhle
business slušně rozvíjí. Už i někteří taximeter odmítají zapnout měřič. Ale
tohle thajcům není moc podobný a spíš se jedná a luxusnější oblasti, kde už
jsou prostě řidiči tak rozmazlený, že se o Vás prát nemusí. My jsme zatím
neměli problém.
Občas se tu s řidiči docela nasmějeme. Snažíme se třeba
navázat konverzaci a řidič na nás zkouší jednu z „skoro 100% správných“
odpovědí – zopakuje název ulice, kam jedete a ukáže před sebe... tutovka, že
jo. Na co jiného se můžete ptát. Dobře, že je cílová stanice před Vámi, to by
Vám asi nedošlo =D a že jste se teda ptali na to, jestli má děti, to vem taky
čert =D pak se příběh běžně vyvíjí asi takto „hahaa, sunandhaaaa“ – yes,
sunandhaaa, sunandhaaa.... hahaaa, sunadhaaaa... =D Neuvěřitelný, jednou jsme
si z jednoho řidiče dělali srandu, on se toho pak chytil a celou cestu
jsme se překřikovali a vykřikikovali HuaLumphong =D a můžu říct, dost jsme se
za břicha popadali =D
Docela hezký pohled na taxiky je večer, protože jsou to
skoro jediné dopravní prostředky na silnicích. Ale jsou to kluci chytrý,
všichni vyjedou do ulic, a pak Vám odmítnou zapnout měřič, protože traffic jam
=D
Vedle taxis, tu ještě operují známé tuk tuk, takový ty
příšerný šnečí domky s otravnýma řidičema. Buď Vám nabídnout o dost vyšší
cenu, než všichni ostatní, nebo Vás povozí skoro zadarmo, ale do toho se musíte
zastavit v pár obchodem se šperky nebo obleky, kde ještě ke všemu musíte
strávit alespoň několik minut, aby Vás řidič vzal dál. Jindy zase dostanete
super cenu, protože buddha loves you, nebo free gasoline... Občas je smutný
vidět některý turistíky, jak vřele děkují řidiči za jeho ochotu a pomoc a
přitom platí na Bangkok neskutečný částky. Nojo..=/
Osobně jsme se tomu způsobu přepravy chtěli vyhnout uplně,
ale byla nám nabídnut cesta kolem buddha images za 5THB (3Kč – free gasoline,
of course), tak jsme na to kývli. Řidič s námi strávil víc jak půl hodiny a
absolvovali jsme povinnou zastávku v turistickým informačním centru. Bylo to
nucený a trapný pro obě strany. Stačilo.
Co jsem vynechala?? ... ááá, moto taxi, vlastně. To jsem objevili teprve nedávno a je to docela
sranda, asi trošku nebezpečné ale jinak v poho. Moto taxi poznáte podle
oranžový vesty, tyhle pánové na rozdíl od tuktukářů na Vás nikde pokřikovat
nebudou, takže si jich třeba ani nemusíte všimnout. Mají takový svoje ghetta,
povalují se na gaučích a vypadají nejvíc v pohodě =D Ceny jsou asi jako u
taxi-metru ale za osobu, ve dvou je to ještě srovnatelný a občas se dá trochu
smlouvat. Co, je ale k nezaplacení je rychlost, jakou vás někam dovezou. Ve
špičce to může být rozdíl z 30 na 5 minut, uplně v pohodě (krom toho,
že tou dobou Vás taxi může odmítnout vzít bez fixní vyšší ceny). Tito řidiči jsou prostě
neuvěřitelně zdatní a pravděpodobně s Vámi budou kličkovat mezi auty,
střihnou to po bíle čáře mezi dvěma pruhy, zleva po chodníku nebo to zprava (skoro
v protisměru) napálí rovnou až k semaforům =D Na každé křižovatce už
se řidiči automobilů naučili nechat před sebou volné místo, kde se postupně řadí majitelé
skútrů a motorek. Ti pak všude vyráží první. Občas mají i takový sofistikovaný
způsob přejíždění, že se vyhnou červeným úplně =D Jindy zase jedete a máte z každé
strany 20 centáků plast od auta, v horším případě řvoucí local bus. Mezi
místními jsem občas viděla, že se na takový skutr naštosovalo třeba 6 lidí
(i se psem) – ale to spíš takhle v té naší studentské oblasti =)
A je to, dotáhla jsem "kapitolku", příště snad jídlo nebo něco takového obecného.
Můžete mi platit za snahu čokoládou, budu mít narozeniny :-P
Žádné komentáře:
Okomentovat