Dámy na cestách ;)

Takže, ehm jak je to dlouho, co jsme byly na jihu na pláži? Měsíc? Září uteklo fakt strašně rychle. Bojím se, že to bude horší a horší, jak už jsme se přehoupli přes polovinu našeho pobytu.

Takže k výletu, než zapomenu, co se vše dělo. Jeden z prvních větších výletů jsme si naplánovali na jih, andamanské pobřeží. Když říkám naplánovali, tak to jednoduše znamená, že jsme se rozhodli, kdy vyrazíme, na jak dlouho a jakým směrem. K žádným větším plánům jsme se ještě nedostali. 

Abyste mě správně pochopili. Nejsem zrovna ten typ člověka, co rád ztrácí čas plánováním. Člověk nikdy neví, jestli se někde nebude chtít zdržet déle, a nebo naopak vzít hned nohy na ramena. Rozhodování, kam přesně pojedeme, jsme si ulehčili tak, že jsem napsala pár CSmembrům a nejvíc se jich ozvalo z Phuket island, tak jsme vyrazili tam. V pátek hned po škole na vlakové nádraží chytit noční vláček. 

(mmch, ještě jsem zapomněla zmínit, že náš odjezd jsme museli jít oznámit ředitelce školy…  A ta poznamenala, že má pocit, že jsme každou chvíli někde, protože nás z pokoje není slyšet. Prý jestli bychom náhodou neměli studovat nebo tak něco. Čubka jedna zvědavá. Pak už jsme si jen klasicky vyslechli jak je vše nebezpečný a že je rainy season a nemá smysl skoro vycházet za brány kampusu, atd atd. Ta paní má o nás takový upřímný zájem a starost =D )

Takže jsme se přes všechny dobře míněné rady vydali riskovat své životy, počínaje 15 hodinami strávenými ve vagonu třetí třídy (ta kdyby věděla, tak si vytrhá všechny vlasy na hlavě). Mašinka měla zpoždění, jako vždy. Párkrát jsme se raději šli zeptat pána s plácačkou, zda už se jedná o náš vlak, až jsme zase vzbudili pozornost široké veřejnosti – to je tak, že vždycky musíme z místního nádražíčka, kde na cizince nejsou zvyklí. No a nakonec půlka nádraží věděla, kam ty dva zmatený „farrangové“ jedou.

„farrangs“ – tak tady říkají nám turistům

Čekání jsme si krátili tak, že jsme s červíkem na lavičce dělali taneční představení a mávali dětem z projíždějících vlaků. A zatím nám dorazil náš super luxury vůz, ve kterém bohužel chyběl náš vagon číslo tři… Takže nás během prvních zastávek v Bangkoku několikrát vystrnadili z míst, kde jsme se uvelebili. Už jsme si pak dokonce ani nesundávali batohy z ramen, jak jsme čekali, že zase někdo přijde =D No nic, melu nesmysly, nakonec jsme někde vepředu vystrnadili nějaký thajský kolíky z jejich pohodlných „laviček“ když šli na záchod a pěkně se vyvalili =) Už jsme byly připravený na ten jejich super lepkavej upocenej materiál sedaček, že jsme si pod sebe hodili hotelovej ručník a vyspali se skoro do růžova. ;)

Další vychytávkou je pudřík od johnson ´s na zadečky =D Teda, néé doopravdy, jenom trochu =D Taková maličkost je na cestách k nezaplacení. Haha, i takovýhle rady do života můžete najít v LonelyPlanet =D Musim teda říct, že průvodce po Thajsku od LP se vážně vydařil, a docela dost nás tu bavil, hlavně ze začátku, pisatel je holt vtipálek ;)

Po cestě nás děsně otravovali komáři. Vlaky co nemají AC, ale jen feny, obvykle mívají všechny okna dokořán (nejspíš i u kvůli tomu smrádku uvnitř). A pak nás ještě v intervalech 15 minut budili prodavači potravin, ty jejich promotion zpěvy jsou děsně vlezlý. Každý slovo protahují, takže ve výsledku člověk vnímá už jenom „kháááááá“.  Naštěstí chodí tak často, že se unavený mozek naprogramuje na mode, kdy už tomu nepřikládá pozornost a v „klidu“ odpočívá ;)

Dorazili jsme do Surat Thani, vyklepali vylisovaný komáry z dek a naskočili na bus na Phuket island. (mimochodem, Phuket se vyslovuje poo – get =D ). 

Prostě jsme k večeru dorazili na nějakej terminál na ostrově Phuket a klasicky jsme nevěděli, co kam kde. Jediný co jsme věděli, že na jihu v Rawai, je jeden chlapec z couchsurfingu, který je ochotný nám pomoci. Výhodou rainy season, je že se člověk moc nemusí strachovat o ubytování, není narváno. Takže jsme to prostě riskli, vzali si moto-taxi a vydali se až k němu, s tím, že uvidíme. Samuel nás přivítal ve svém bio-organic shopu a pohostil italskou zmrzlinou. Nakonec nás i ubytoval v útulném pokojíčku u sebe. Myslím, že pro Magdi super první zkušenost s CS. Večer s námi a svou „něco jako přítelkyní“ vyrazili do italské a ještě jsme zašli na drinčík do reggae baru a na procházku po pláži a molu. Ráno nás vzal na místní market, pláž Nai Ha, mirador a nejjižnější bod Phuket Islandu. Sam je  původem z Itálie, žijící v Thajsku už skoro rok, blázen do organických věcí, focení, sluníčka a pláže. Jeho slečně se asi moc nelíbilo, že nám dělá společnost, takže jsme dostali i krásné introduction do toho, jak jsou thajky žárlivý =D Nejzářivější úsměv nám dala poslední den, když jsme se loučili. Dozvěděli jsme se od něj docela dost o thajské kultuře (zatím jsme se zajímavosti vždycky dozvěděli jen od cizinců, kteří tyhle věci samozřejmě lépe vnímají, než Thajci samotní). Na druhý večer už jsme s Magdi vyrazili po „village“ sami a rozjeli jsme to s naší stopařskou érou. Sice trošku neplánovaně, protože v barech byly tak nechutný ladyboys, že jsme si ani nemohli vychutnat obvyklého Heinekena a radši se rozhodli projet se po jižní části ostrova.

Začalo to tím, že jsme si stopli nějakého skutristu. Což v takovém malém klidném místě šlo uplně samo. A člověk pozná dost zajimavých lidí. Vzpomínám si, jak jsme si tenkrát říkali“ jojo, skutry jsou v poho, auta brát nebudem, nikdy nevíš. Později už to bylo: bože,pick-upy jsou nejvíc v poho. Haha, teď už je všechno nejvíc v poho =D

 Na následující den jsme vykšeftili super cenu za „long tail boat“ i s řidičem po přilehlých ostrovech. Na ulici jsme ještě oslovili nějakou francouzskou rodinku, takže cena za jednoho byla krásných 350THB (180kč)/den. Strávili jsme krásné dopoledne na Coral Island, kde jsme plavali s rybičkama a museli odhánět Italský kolíky, který se kolem nás sesypaly jako vosy kolem bonbonu =) Přesto že to ráno vypadalo, že bude jen pršet, občas se trošku vyjasnilo a nakonec jsme se maximálně spálili. Ještě ke všemu tak vtipně (lobster story připojím až později ;)…

Long tail boat a ostrovy – no to  vám byla pohodička. Náš řidič si to tam šněroval mezi ostrůvkama jako pán tvorstva a sluníčko pálilo. Trošku ochladit jsme se byly na Budha island – ostruvek s chrámama a pár mnichama a velkou sochou budhy na utesu. Zde jsme trošku poplavali a šnorklovali. Byly jsme tu s francouzskou rodinkou jediní návštěvníci :-P Bohužel tatínek hlava rodiny uměl anglicky jenom lets go, takže se všude podíval a zase chtěl hned jít

Po výletě jsme se ještě vrátili k Italovi sbalit si věci a rozhodli se vyrazit zase jinam, 2 dny na menší vesničku na jihu bylo tak akorát. Turistickým minivanem se nám nikam nechtělo, tak jsme zase stopovali motorkáře =) říkali jsme si, jestli nám to zase vyjde, když potřebujeme jet do asi 20km vzdálenýho Patongu. První motorkář nás dovezl až k milému steakhousu, kde jsme si poprvé od příjezdu do Thajska dali steak a hranolky, a to za pohodový 100THB =) Dál se nám povedlo chytit nějakej supertrooper místní autobus. Taková ta klasická klec narvaná lidmi a řidič zabiják vpředu. Zase jsme dorazili do místa, o kterým jsme věděli úplný kulový, ale vytisklý papíry z Lonely Planet nám poradili jakým směrem se vydat, takže jsme s úsměvem a „maajkháá“ odmítli všechny tuktukáře a rozhodli se, že si jim na truc stopnem někoho za rohem a zamáváme ;). Parchanti rozmazlený tady (za cenu, kterou vás v Bangkoku povozí ve vzdálenosti 20km, Vám tu nabídnou poposunutí kilák k hotelu).

Už to vypadalo, že budem mít smolíka, začínalo se smrákat a poprchávat, ale asi po deseti minutách jsme stopli zatím nejlepší úlovek, pick-upa naloženýho záchodovýma mísama a thajcema jako bonus navrchu. Tak jsme se vyhoupli nahoru, a jak jsme tak hodnotili bezpečnostní podmínky, říkali jsme si, že by z nás maminky radost asi neměli =D

No do toho začal brutal slejvák, nasadili jsme naše pláštěnky (z té mojí už bohužel zbyla jen vesta-pláštěnka, ale aspon něco) a krčili jsme se mezi mísama posledních pár kiláků. Kluci zase měli o zábavu postaráno. Majda celou situaci vyšperkovala svou hláškou „nic nevidim, jen vim, že sedim na záchodový míse“ =D Těžce popsatelné, ale prostě to byl zase zážitek. V Thajsku je holt legranda =)). 

Nějak jsme podle koncentrace turistů vytušili, že jsme dorazili do Patong a nechali se někde vysadit, abychom to náhodou nepřejeli (ikdyž jsme přesně nevěděli co) . V Patongu tou dobou byly naši dva známí z Bangkoku: Cedric a Roshan. Cedrika jsme potkali ve školním bazenu a protože to byl jeho první večer, domluvili jsme se na drinku. Cedric dorazil ještě s Roshanem (Bezva kluk Indie, tak kolem třicítky žijící v Perthu). Kluci spolu chodili v Austrálii na střední a rozhodli se, se po deseti letech sejít zrovna v Thajsku. Trošku jsme přizpůsobili plány, protože jsme si tenkrát fakt sedli a rozhodli se, že posedíme ještě na jihu v Patong.

Kluci nám doporučili bungalov, ve kterém naštěstí měli místo, a mohli jsme se vydat objevovat město. Jedno z nejvíc turistických šílenství, plný ladyboys a sextourismu. Welkháááám na vás pokřikují holky i holko-kluci každých deset metrů se svým úžasným thajským akcentem. Mezery pak vyplňují tuktuk a „wanna dress, I make you beautiful dress“, „where u from, beautifull?“ a „welcome to Thailand, ping pong show?“ Zašli jsme do průměrný mexický s živou hudbou a pak přímo do nejvíc crazy ulice. Všude bary a gogotanečnice, hudba se přeřvává s ruznýma pozvánkama na night show a „hey, beautiful“ od ladyboys. Do toho pak ještě pobíhají lidi s ubohejma opičkama a děti co se snaží prodat růže podnapilejm párům za 10x vyšší cenu. Zašli jsme do beerhousu, kde to ladyboys rozjížděli na stolech a molech v minikraťáskách, pohybujíc se skoro do rytmů hudby, a nebo se plazili po hostech s vyšší promilí alkoholu. Jeden z ladyboy, s umělejma kozama se nám vetřel na fotku a nutně chtěl abychoms i šáhli. No tfujhooo =D, Nezapomněl zamrkat na kluky perfektníma umělejma řasama o pár drobných a zase odkráčel nakrucovat o stůl dál =D Ještě jsme se nějakou chvíli poflakovali po barech, dali tequilla bum a heinekena. Klukům dlouho vydrželo dělat si srandu z našeho „opálení“ až jsme si nakonec vysloužili přezdívku lobsters. Tak krásné jsme byly.

No prostě s klukama zase byla neuvěřitelná sranda. Roshan se poprvé setkal s „frightening russian lady“ a protože jsme se nějak nemohli shodnout ohledně hudebního vkusu, vyrazili jsme na posledního drinka k Busíkovi (starej růžovej Volswagen 2). 

Večer se nám protáhl skoro do 4, na to že jsme měli v sedm ráno vstát na výlet =D Ještě večír nám přišla sms od Cedrika, že to teda nedává (Nj, francouz=D) a na Phangha jsme vyrazili ve třech. Což ve výsledku vůbec nevadilo, protože jsme zjistili, že jsme členy super turistického výletu =D Ranní kocovinka, nedostatek spánku, ukřičená průvodkyně a i všichni ostatní účastníci „shouting day“ včetně rodinek s roztomilýma dětičkama. Ráno se to vůbec nejevilo jako nejlepší nápad. Vlastně jsem si celkem dlouho nadávala, že jsem nebyla při smyslech, když jsem na to kývla.

Korunu tomu nasadili, když z nás hned u vchodu průvodkyně udělala skupinku „Blue Stickers“, takže jsme byly taková super blue sticker family. A Roshanova otázka „Execuse me, blue sticker??“ – ukazujíc směrem k člunu, když jsme si nebyli jistí, který že to je pro náš kmen – to už byl vrchol absurdnosti =D Naštěstí po tom, co opadla turistická fotící euforie všeho okolo z leva i zprava, s dítětem a bez, se účastníci našeho modrého kmene rozmístili po lodi a s návštěvou prvního ostrova už panovala jen pohodová uvolněná atmosférka. A James Bond island byl naprosto dokonalej a ani mi nepřišlo, že by tam bylo moc lidí. Udělali jsme s Indem, Mr Czervikem a Viktorem pár fotek, zase se neskutečně nasmáli a kochali se atmosférkou.

Mě k velkému (ne)štěstí umřel další člen z technické výbavy a to SD karta, takže nejen že jsem přišla o super fotky z ostrovů v Rawai a cesty vlakem, ale i videa z Bangkoku atd, ještě ke všemu jsem byla na jednom z nejvíc cool míst v Thajsku a nemohla si udělat ani obrázek. Ale ve výsledku mě to dovolilo si zážitek užít „na maximu (že jo Kašpi, hlavně holky na maximum:D) Ještě že za mě fotila Magdi =) Na loďce jsme měli bufet oběd, Indická rodinka stále pokračovala ve focení se za všech různých situací a my jsme se dál plavili mezi vápencovými ostrůvky všech různých tvarů a velikostí =)

.. ach ach =) 

Občas nám i docela silně zapršelo, tak to mělo o to hezčí atmosferku, upřímně, slunce na přídi bylo (hlavně pro dva lobstery) nesnesitelný. Pokračovali jsme do zátoky, kde nám bylo dovoleno se vykoupat ;) Takže Magdi se Sábou samozřejmě první v řadě... Zážitek... Ani nevím, kdy jsem se přestala bát plavat v hloubce, ale naprosto jsem si to užila. Do toho nám trošku pršelo, prostě pecička =)) Pak jsme ještě dvakrát kanoevali a Magdi si vybírala mezi svými novými nápadníky z řad Thajců =D Úroveň komunikace s nimi se opravdu dá přirovnat k tomu, když si představíte Tarzana, jak něco vysvětluje svým drahým opičkám =D ...Monkeys, bum bum??

Přestože na nás padala únava skoro celej den, tak byla taková prča, že mě večer bolela bránice, pokaždý když jsem se nadechla =) Výlet se kvůli pár zdržovačkám protáhl, takže jsme dorazili do Patong dost pozdě na to, abysme stihli vlak a rozhodli se zůstat ještě jeden večer.

Už jen tak zlehounka, začali jsme náloží nejlepších palačinek u stánku a pokračovali slušnou pizzou. Tenhle trip se opravdu nesl v duchu odpočinku od thajské kultury. Večer jsme zakončili mojito kyblíkem u busíka číslo dva a mazali v šíleným slejváku „dom“. Ráno jsme se přemluvili vstát o půl šesté abychom doběhli na pláž a chytili nějaký „autobus“ do centra. Nevím, jestli jsme zase měli štěstí nebo se nám řidič přizpůsobil, ale za pět minut jsme se zase vezli a zadarmíko, někam. Fakt my je líto těch jelit, co platí tuktukářům a šidí se o skvělý zážitky.

Nevím, kde nás to vyklopili, prý dva kiláčky od autobusáku... Nejdřív jsme si řekli že to dojdeme, nakonec jsme zase chytli odvoz a bylo to sakra daleko. Pán s námi jezdil skutrem po městě aspoň pul hodiny a rozhodně si nemyslím, že to měl po cestě. A k tomu po dešti bylo „docela“ mokro, takže jsme si to chvílema jeli celkem slušnou potopičkou a měli strach, aby se nám to někde nesmejklo. 

Před námi už byla jen cesta busem zpátky do Bangkoku. Zase krásných 15 hodinek. Tentokrát pohodička ve vrchním patře autobusu uplně vepředu s výhledem. Celou cestu jsme střídali spánek s pozorováním cesty. A taky toho chlapce nalevo. Taková zbytečná poznámka autorky =D Vážně kousek, pro zájemkyně máme foto a detaily ;) 

A to je od nás zase na nějakou chvíli všechno, kdo za mě napíše bakalářku???